U zrodu Marzocchi

Jejich kvalitu dokazuje i fakt, že dnes produkují odpružené jednotky mimo jiné i pro BMW a Harley Davidson. Když na trh nastoupila s obrovskou vervou horská kola, začali se věnovat přednímu odpružení i u nich. Technologii, zkušenosti i reputaci měli dobrou, takže stačilo jednotlivé díly pouze zmenšit, odlehčit a přizpůsobit požadavkům bikerů. V první polovině devadesátých let tak vznikaly modely řady XC a DH, které se těšily díky nízké hmotnosti a šestipolohovému nastavení útlumu velké popularitě, ačkoliv nebyly kvůli občasným problémům s těsněním úplně svaté. V roce 1995 však firma Marzocchi představila zcela novou řadu Bomber. Vidlice měly velmi bytelně zpracované kluzáky, frézovanou podkovu a hlavně díky otevřené olejové lázni absolutně sametový chod. Jedinou nevýhodou byla vyšší hmotnost, která byla daní za robustní konstrukci a větší objem oleje. Bomber se i přesto stal pojmem a kromě drsněji jezdících XC jezdců, pro něž byly připraveny nejdražší modely, si bombery oblíbili hlavně jezdci rozvíjející se freeridové scény. To bylo před deseti lety, dnes Marzocchi nabízí bezmála tři desítky modelů. Na své si tak přijde jezdec závodního cross country, pro nějž tu jsou 1500 gramů vážící Marathony, všestranně založený jezdec, který ocení lehké modely All Mountain umožňující jízdu do kopce i dolů, freerider zase může vybírat z modelů Z1 či 66 se zdvihem mezi 100 až 170 mm. Pro skákače jsou připraveny Dirtjumpery s ještě masivnější konstrukcí a 100 mm zdvihu, nezapomíná se však ani na sjezdaře s modely Shiver, 888 či Monster. Pokud bychom chtěli vyjmenovat všechny značky, které firmě Marzocchi důvěřují natolik, že její vidlice montují na svá nejluxusnější kola, asi by tento článek byl ještě delší. Z těch nejvýznamnějších bychom však neměli zapomenout na Rocky Mountain, Konu, Norco, Santa Cruz či nově Cannondale. Co jméno, to pojem. Pokud se podíváme na současné technologie značky a spolehlivost konstrukce, není se co divit, že si mnozí výrobci vybírají právě Marzocchi.

Marzocchi SPA Bologna

Do firmy Marzocchi jsme se vydali spolu s dovozcem této značky do České republiky, Antonínem Bartoníčkem. Noční cesta nám příjemně utekla také díky povídání o Závodu míru, jehož šest etap v 70. letech vyhrál. Škoda, že sláva tohoto závodu je již úplně jinde, než tehdy. Příjezd do fabriky bychom sami bez něj asi těžko hledali, protože v celé Bologni je jediná cedule se jménem firmy až na rohu ulice přímo u budovy. Přivítal nás Wolfgang Buyer, koordinátor výroby a prodeje vidlic do zahraničí, který nás závodem provedl. V celé fabrice pracuje okolo 250 lidí, kteří vyrábějí vidlice jak pro motorky, tak i pro kola. Jak nám Wolfgang pyšně prozradil, technici na oba druhy vidlic používají "stejný metr", tedy nestane se, že by odpružení na mašiny vyráběli s větší pečlivostí než na biky. Stejně tak pracovníci výstupní kontroly posuzují kvalitu obdobně. Vývojové oddělení čítá dvě desítky inženýrů, kteří sídlí ve společné místnosti a dokonce i nová patrona TST je pouze zmenšeninou té samé používané u motorek. Jenže na rozdíl od čistě bikových firem bombery dělali lidé se zkušenostmi z motorek, kde se až tak nemusí řešit hmotnost, proto se ani na vidlicích pro horská kola materiálem tolik nešetřilo. Výhodou je sice daleko větší odolnost, ale spousta švihově založených jezdců radši sáhla po konkurenčních vidlicích kvůli nižší hmotnosti. Tento fakt si technici firmy začali brát k srdci až v posledních letech a tak se dnes Bombery sice stále vyrábí zavedenými techologiemi, ale s daleko větším důrazem na hmotnost. Nejlehčí vidlice Marathon SL kolo zatíží zhruba 1450 gramy, což je hodnota, pod níž už Marzocchi jít nechce. Jejich filozofií totiž je to, že radši na vidlici přidají o 100 gramů materiálu víc, než aby nevydržela při náročném závodě v těžkém terénu. Několik desítek či dokonce stovka gramů by se prý klidně ještě dala ušetřit, ale to by musely na řadu přijít plastové součástky, což u Marzocchi hledat určitě nemáme.

Výroba

V továrně firmy Marzocchi se vyrábí skoro všechny díly a vidlice se zde i montují. Externí výrobce dodává pouze magnéziové spodní nohy s můstkem. Vnitřnosti jako patrony, pružící a tlumící elementy se zase vyrábí ručně ve filiálkách nedaleko mateřské firmy, takže montáž patrony TST či systému ETA jsme bohužel neviděli. V továrně jsou sice dvě oddělené linky, jedna na motorkové a jedna na bikové odpružení, ale některé komponenty se vyrábí na stejných strojích. Například na stružení vnitřních nohou vidlic byli lidé z Marzocchi kvůli ojedinělosti výroby odpružených vidlic nuceni postavit si vlastní stroje. Když si představíme, že vidlice na motorky mají zdvih 300 mm a tak mají dost vysoké vnitřní nohy, bylo potřeba postavit odpovídající mašinu, která je bude schopna upravit po celé délce. Proto v montážní lince motorkových vidlic stojí dva vysoké stroje, které opracovávají i bikové nohy. Kromě zručných lidí na montáži vidlic pracují i dva roboti. První z bloků duralu vyrábí patky pro motorky a korunky pro oboje odpružení. Druhý z nich má na starosti vkládání speciálně upravených vnitřních trubek do kryofitové lázně, v níž panuje mráz minus 196 stupňů tekutého dusíku. Robot zároveň vkládá korunky do rozehřáté pece. Důvod je jasný - každý materiál se teplem rozpíná a mrazem smršťuje. Otvory v korunce se tedy zvětšují a vnitřní nohy mrazem zase svůj průměr zmenšují, takže je mnohem snazší je spojit do jednoho kusu a při návratu do původní velikosti při normální teplotě dojde k dokonalému spojení. Navíc se spoj zalepí Locktitem. Ostatní práce však zastávají specializovaní pracovníci. Wolfgang nám dokonce řekl, že osobně převahu robotů ve výrobě rád nemá, protože zákazník značky Marzocchi aspoň může ocenit, že je vidlice vyrobena s citem. Do vnitřních nohou se vsadí dodané vnitřnosti podle modelu. Během naší návštěvy se zrovna montovaly sjezdové vidlice 888 a freeridové 66, takže do vnitřních nohou pracovnice na začátku linky našroubovala pružiny s patronou HSCV a upevnila je. Další žena nasadila na spodní část patrony plastový kužel s o něco větším průměrem, než mají vnitřní trubky a přes něj natáhla na trubky těsnění. Kužel slouží pouze jako pomůcka, na vidlici samozřejmě nezůstane. Spolu s magnéziovými kluzáky se vnitřní nohy nasadí na unašeč, který vidlice veze k dalším pracovníkům. Následuje kompletace kluzáků s vnitřními nohami, kdy se těsnění upevní na svá místa v kluzácích a na spodu kluzáků se zvenku upevní konec patrony v otvoru. Dovnitř se dále napustí olej, který je dávkován pomocí velkých kalibrovaných nádobek. Následuje nalisování slopku do korunky, přičemž ručička na měřiči tlaku dosahovala až k hodnotě 110 bar. Lis však je schopen i při tak velkém tlaku reagovat na odpor korunky a pokud se sloupek nedaří dobře usadit, sám sníží tlak, aby nedošlo k poškození. U dvoukorunkové vidlice následuje nasazení druhé korunky a hotovo. Sjezdové vidlice 888 se prodávají ve slušivých vyměkčených vacích, jinak zbytek produkce putuje do krabic, které mají pro volný prodej velmi povedený design. Bikové vidlice pro montáž putují k výrobcům ve společných baleních po 40 kusech, ale třeba BMW si své produkty nechává balit do vlastních speciálních přepravních klecí, kde je každý kousíček vypolstrován, aby vidlice při transportu nedošla k žádné újmě. Navíc jednotlivé vidlice jsou od sebe mnohem dál, takže se jich do stejně velkého balení vejde pouze dvacet.

Zkompletované výrobky putují u všech firem vždy na kontrolu kvality. Ani u Marzocchi tomu není jinak, z každé krabice se vybere jeden kus, který se otestuje na speciálním zařízení opět vlastní výroby a pokud je nějaký problém, prověří se celá série. Wolfgang však podotkl, že takových případů je poskrovnu a díky šikovným technikům nemají prakticky žádnou zmetkovost. Z výroby nás vzal ještě do kanceláří vývojového oddělení, kde skutečně leží na stolech inženýrů vedle sebe vidlice pro biky i mašiny. Dokonce i patrona TST zde byla k vidění v malém a velkém provedení. Když jsme vyšli ven z fabriky, na dvoře se prováděly dlouhodobé testy odolnosti vidlic proti nepřízni počasí. U nás by nejspíš tento test nepřinesl kýžené výsledky, protože by kluzáky a patky na plotě, tak jako v Itálii, pravděpodobně dlouho viset nevydržely.

Po prohlídce firmy jsme byli pozváni na oběd. U klasické italské kuchyně, tedy těstovin a zeleniny, jsme si s Wolfgangem ještě dále povídali, hlavně o novinkách na rok 2006. Ačkoliv je lajna nových modelů již připravena, Marzocchi ji neuveřejní dříve, než v polovině června. Italové totiž nechtějí přijmout americký styl, kdy firma v době, kdy přichází na trh modely pro tento rok, představí novinky na rok příští. Lidé, kteří si takovou informaci přečtou, by automaticky chtěli koupit tu novinku, ale v obchodě je čekají "pouze" modely pro daný rok. Takže pokud uvažujete o koupi nové vidlice Marzocchi, nečekejte na nové modely, protože by vám utekla celá sezóna a jízda bez odpružení by vás mohla stát třeba váš úsměv. Nakonec jsme se však přece jen dozvěděli, co se chystá, ale jak jsme slíbili, necháme si to pro sebe až do června.

Na otázku, kterou firmu lidé z Marzocchi vnímají jako největšího konkurenta, Wolfgang bez rozmyslu vyslovil jméno Fox. Řekl nám, že tato společnost je svým sortimentem i zpracováním vidlic nejvíce podobná. Postupně došla řeč i na závodění a nakonec jsme se dozvěděli, že Wolfgang je jedním ze dvou mužů, kteří jako jediní jeli všechny závody TransAlp Challenge. Bohužel letos se jej prý nezúčastní ze zdravotních problémů. Přesto je to úctyhodný výkon.

Marzocchi.cz

Cestou domů jsme s Antonínem Bartoníčkem probírali situaci s prodejem vidlic u nás. Ačkoliv celkový prodej vidlic oproti dřívějším letům poklesl, protože všechna sériová kola jsou dnes v prodeji s předním odpružením, prodej vidlic Marzocchi se drží stále v podobně vysokých hodnotách. Je to tím, že k této značce lidé přistupují poté, co třeba nabydou špatnou zkušenost s konkurenčními výrobci, nebo prostě jejich původní vidlice odejde. Díky 13leté zkušenosti s vidlicemi Marzocchi je firma Bartoníček dnes schopna opravit jakoukoli vidlici a dokonce má i přípravky na rozlisování a zalisování sloupku či vnitřních nohou do korunky. Navíc každý šroubek, těsnění či ventil lze objednat a vyměnit, aniž by bylo třeba kupovat celé komponenty.

Servisovatelnost a rozebíratelnost je další obrovskou výhodou těchto italských vidlic. Ovšem třeba demontáž patrony bude lepší nechat právě na servisním středisku. Firma Bartoníček také zprovoznila nové internetové stránky, které přehledně představují celou řadu vidlic Marzocchi. Takže pro další informace klidně zabrouzdejte na www.bartonicek.cz/marzocchi.