RAKETA Cannondale FLASH HiMod 2

Tento článek jsme sice převzali od redaktorů časopisu VELO, to ovšem nic nemění na tom, že se níže můžete dočíst čistou pravdu, podloženou zkušenostmi a porovnáním s desítkami konkurentů. Pokud tedy zcela nová řada kol CANNONDALE FLASH vůbec v současné době nějakou konkurenci má...

Nakonec přesvědčte se sami:

CANNONDALE Flash Hi-Mod 2

         Okolo lesní pěšiny se nehne ani lístek, vše je tiché, mlčenlivě očekávající smršť, která se úzkou stezkou za chvíli prožene, aby pak vše opět ztichlo v němém úžasu. Vichřice. Uragán. Záblesk okamžiku. Cannondale Flash. Zcela zásadní počin téhle americké firmy na poli hardtailů, unikátní spojení nízké hmotnosti, výkonu a komfortu, a bez kompromisů. Nepřeháníme. Na to jsme v jeho sedle strávili dostatek kilometrů.

            Flash provázely od první zmínky superlativy – takhle pevné kolo a přitom oplývající pohodlím jsme ještě nepostavili, hlásal Cannondale. A rám samotný přitom váží pouhých 750 gramů! Podobná sdělení nemohou příznivce cyklistické techniky nechat v klidu. Těšili jsme se na testovací den v rámci veletrhu Eurobikea po prvním krátkém dostaveníčku jsme v lehkém úžasu kroutili hlavou. Delší test, žádáme opakování, známý terén a více kilometrů! Náš požadavek jste vyslyšeli vy, naši čtenáři, když jste Flash zvolili do hvězdných testů Velo stars 2010. Odvážná, až vychloubačná tvrzení Američanů udělala se zvědavostí své.

Na pohled tak obyčejný 

           Nebýt dvou tří detailů, rám Flashe na pohled působí velice obyčejně, rozhodně nehýří tvarovou extravagancí na každém milimetru délky trubek. Rám je především celkově velmi robustní. Projdeme-li jej odpředu dozadu, vše začíná hlavovou trubkou připravenou svou šíří pojmout krk jednonohé vidlice Lefty o průměru 1,5“. Z ní vycházející horní a spodní trubka také nejsou hubeňourky, obzvlášť ta spodní pořádně narostla. Ale žádné boky, prsa, nic uchopitelného, výrazného. Naopak je pravidelná, válec, který se jen na koncích lehce, pro oko takřka nepostřehnutelně rozšiřuje. Horní trubka je po celé své délce oválná, orientovaná naplocho ve vodorovné rovině. Zásadní obrat přichází kousek před napojením na trubku sedlovou.

            A právě zde se dostáváme k výše zmíněným detailům. Oč nenápadnější byla řeč o nich, o to zásadnější jsou pro vlastnosti rámu. Přítomný čas můžeme bez skrupulí použít, není třeba podmiňovacího způsobu či domněnek, neboť test je za námi a víme, že „něco“ rámu opravdu pomáhá být exkluzivním. Nepředbíhejme však. Horní trubka končí v sedlové značně zploštěná, tenká. A vlastně tu nekončí, obtéká ji a až za ní z ní vystupují vzpěry. Ráznou profilovou změnu zaznamenáte i na konci trubky sedlové, celkově subtilnější a kruhového průřezu. Plochá je u středového pouzdra, kde se i citelně rozšiřuje. Drobné jsou také vzpěry zadní stavby, jejich nohy jsou navíc také ploché. O provedení nejlépe napovídá jejich označení Thinline Technology. Vzpěry jsou zajímavě (ne)zakončeny v místě spoje s patkami – trubka je tu otevřená.

            Zmíním-li ještě zploštění nohou vidlice (technologie označená SAVE), je zřejmé, k jakému cíli všechny úpravy směřují – k míře pohodlí. Nohy zadní vidlice přitom nejsou zploštěny pravidelně po celé své délce, směrem od středového pouzdra dozadu jsou nejprve silnější, aby se postupně zužovaly a dosáhly nejtenčího profilu zhruba deset centimetrů před patkou. Záhy ale opět nabírají na síle. Ani zde není potřeba příliš studovat katalog a smysl této technologie – mohutnost zajistí pevnost, k pružení stačí tenký kousek. Vždyť podobně je u některých fullů nahrazován jeden z čepů zadní stavby – pružností kousku karbonu. Stejně jako rám je masivní i středové pouzdro s vkládanými ložisky systému BB30. Jeho tělo je protaženo do nohou vidlice, lanko přesmykače tak prochází skrze něj. Lanka, bovdeny a hadička zadní brzdy jsou kompletně vedeny po spodní rámové trubce. Bližšími podrobnostmi o materiálu výrobce neplýtvá. Rám je vyroben metodou tube to tube a tzv. nekonečného vlákna z HM materiálu (s vysokým modulem pružnosti).

          Díl malý, leč zásadní

Za základ kola bývá většinou označován jen rám, za veledůležité komponenty vidlice, kola a brzdy. U Flashe je ale nutné přidat i sedlovku. Stejné zelené linky, jako jsou na rámu, značí více než jen touhu po designové jednotě. Sedlovka je totiž v jednom bodě viditelně zploštělá – to aby i ona mohla významně pomoci s absorpcí rázů a vibrací. Tak jednoduchý nápad, až se jeden musí divit, že právě takováhle maličkost někoho nenapadla mnohem dříve. To, co Cannondale u Flashe předvádí, je jeden velký koncert důmyslnosti.

            Další hráči nevýznamní?

Před provedením rámu se ostatní komponenty zdají krčit v koutě. Bylo by to ale vůči nim nefér nechat je tam, zvláště vidlici Lefty. Ta pracuje se vzduchem, ventilek je skryt ve spodku nohy. Na jejím vršku je masivní páčka sloužící pro otevření/zavření olejového tlumení, tedy zamčení vidlice, malé červené kolečko reguluje útlum odskoku. Více nečekejte, tohle musí stačit. Pro sejmutí kola z vidlice nestačí jen povolit šroub fixující náboj, ale také adaptér s třmenem kotoučovky a ten následně vyklonit. Díky otevřeným očkům je to naprosto snadný úkon, který navíc není potřeba provozovat často – v případě defektu není nutné předek demontovat (výhoda jediné nohy). Ostatní díly výbavy zmiňme mezi zkušenostmi z jízdy, terén už hoří nedočkavostí.

Test – není proč...

            Tuhé, nadmíru pohodlné, lehoučké kolo, prvotřídní raketa, jakých moc nejezdí. A hodnocení kola je hotové.  Proč se vlastně rozepisovat, když vše ostatní už je jen omáčka. Ale jídlo bez omáčky nebývá kompletní.

            Výrazná opora při záběru je prvním vjemem z jízdy. Rám šlápnutí neuhýbá, bezeztrátově jej zpracovává a transportuje energii dál. Tuhost je přitom vlastností celkovou – sestava řídítek upnutých v pevném představci je podpořena masivní hlavovou partií, takže také opora rukám je vynikající. Flash nedává jezdci vydechnout, nechává jej znovu a znovu se s radostí přesvědčovat o svých i jeho schopnostech, až do zalití svalů laktátem. Přičtěme hmotnost rovných devět kilogramů, lehká rotující soukolí i dobře odvalující, přitom rozhodně ne bezzubé pláště a máme dost důvodů věřit v realitu.

            Zatímco podobně výkonné stroje jsme již sedlali, byť jich nebylo mnoho tak rychlých, míra pohodlí pak je absolutní v rámci možností hardtailu. Jestli někdo někdy přijde s lehčím, současně však i pohodlnějším a přitom v záběru tak tuhým hardtailem, asi sním písmena DB z klávesnice. DB jako další blbec, který si myslel, byť několikrát za svou praxi poučen, že vývoj už dál nemůže jít. Flash je aktuální špička. Drobné vibrace a následky menších překážek mizí v rámu, jízda je velice komfortní. Silnější ráz pak je citelně otupen. Zatímco práci rámu nestihnete vypozorovat, schopnosti značného předozadního prohnutí sedlovky si všimnete, pocítíte ji. Konstrukce si dobře poradí i s vaším nekontrolovaným tupým dopadem na sedlo, například při špatné práci při odsednutí nerovnosti. Nečeká vás tvrdý kopanec do citlivých míst, jen pohlavek za chybu od sedlovky vracející se do běžné pozice.

            Fakt, že stále sedláte hardtail, doloží přejezd vyšší příčné překážky. Zatímco vidlice ji spolkne, zadní kolo se na ní lehce zasekne – chybí sestava čepů na to, aby se zadní kolo překážce uhnulo a snáze se tak přes ni převalilo. Také přilnavost zadního kola ve výjezdu záleží jen na vás a vašem umu.

            Vidlice hraje s rámem vyrovnanou partii, je příkladně aktivní a poměrně citlivá od prvních milimetrů kroku, od drobných překážek. Její hlad ještě vzrůstá v těžším terénu, průběh zdvihu je velmi lineární. 110 milimetrů přitom není pro sportovní jízdu nijak rušivých. Ne zcela na místě se při šlapání vestoje může zdát

jen značná aktivita vidlice, jež je k pohybům jezdce vnímavá, ráda se zhoupne. Zvýšení tlaku nad rozumnou mez už ale může ubrat z citlivosti. Vsedě tento jev nepocítíte. Naštěstí je páčka blokace velká a snadno přístupná. Při brzdění a v prudkých sjezdech je ale Lefty dostatečně stabilní, neutápí ovladatelnost kola v milimetrech olejové lázně, nepropadá se. V podobných momentech, na rozbitém povrchu či klikaté pěšině, jsme ocenili i značnou tuhost konstrukce Lefty, jež se promítla i do přesného vedení kola a jeho okamžitých reakcích.

Trendy geometrie

            „Tohle že je závodní kolo?“ ptal se kamarád, který využil možnost zkusit Flash při vyjížďce. Posed je totiž docela neutrální, středně dlouhý a lehce vzpřímený, žádný dlouhý závodní skřipec s úzkými řídítky. Tyhle časy jsou opravdu nadobro pryč. Zalehnout a dupat pro výkon není problém, přitom se kolo nechá velmi jistě vést i v náročnějších sekcích. Širší řídítka (630 mm, představec 100 mm) tvoří dobrý tandem s úhlem hlavové trubky. Bike je na jednu stranu až hravý, snadno ovladatelný v jakémkoliv jízdním režimu, přitom rozhodně netrpí nejistotou na rozbitém podkladu či ve velké rychlosti. Je to přizpůsobivá ovladatelnost, vlastnosti kola korespondují s tím, jak a kde zrovna jedete. Šíře řídítek pak dala prostor použít širší pevný grip, takže otočná rukojeť byla zbavena své jediné objektivní nevýhody, totiž možného nechtěného přeřazení.

            Brzdy Avid se předvedly výborně tvarovanou pákou, ostřejším nástupem účinku, na nějž se lehko přivykne, a jeho dostatečným maximem i se zadním kotoučem s „pouhými“ 140 mm. Necítili jsme jej v nejmenším jako handicap, a to i přes náročnost terénu v brdských lesích.

O skok dále

            Člověka s odstupem usadí do křesla, jak jednoduše logické kroky vedly ke stvoření fenoménu Flash. Tenhle bike posouvá možnosti hardtailu dopředu o notný krok, činí tak ale narozdíl od řady jiných komplexně, ne jen v jednom směru na úkor druhého, a činí tak bez chyb, což je ještě důležitější. Konstruktéři naplno využili možností karbonu a byli při tom velmi obezřetní. Vše je pevné, kde pevné být má, a pružné, kde je to očekáváno. Tahle preciznost a puntičkářství ale v terénu rozhodně nenudí, naopak!

Rudolf Hronza

Foto: David Stella, Štěpán Hájíček

článek je převzatý z časopisu Velo ( ivelo.cz )