Od ponorek ke kolům (Scott Montgomery)

Tím tajemným je Scott Montgomery, syn zakladatele společnosti Cannondale Joea Montgomeryho, v současnosti výkonný ředitel Cannondale U.S.A. Domluvili jsme si s ním ve Friedrichshafenu schůzku, abychom vám mohli přinést informace o nových modelech, vývoji a testování kol v této nejúspěšnější cyklistické společnosti, která díky svému neustálému zdokonalování a vyvíjení kol posunuje technologické a hmotnostní hranice stále dál. Zároveň jsme jej požádali, aby nám osvětlil, jak to skutečně bylo s bankrotem motocyklové divize Cannondalu. Scott si na rozhovor našel čas ve svém velmi nabitém programu až v pátek odpoledne. Když jsme se s ním setkali, zeptal se nás, zda chceme sedět uvnitř stánku, kde u stolků jednali jeho kolegové, nebo zda nechceme jít radši ven. Na čerstvém vzduchu to člověku po celodenním chození v přetopených halách lépe myslí, takže jsme rádi vyšli na dvůr. V tu chvíli člověk, který má významné postavení v jedné z nejvýznamnějších světových firem a ovlivňuje celý cyklo byznys, udělal velmi nečekanou věc - sedl si na zem se zkříženýma nohama a zeptal se nás, zda nám nevadí při povídání sedět na zemi. Z tohoto gesta na nás zavál duch obrovské svobodomyslnosti, kterou byli proslaveni pionýři mountainbikingu a tento mocný muž si získal naše velké sympatie. Celé setkání se odehrálo ve velmi uvolněné, přátelské atmosféře a my vám tento rozhovor právě přinášíme...:

Vzpomínáte si na dobu kdy to všechno začalo, kdy váš otec zakládal firmu Cannondale?

Ano, jistě, bylo mi asi 11 a šel jsem za otcem do jeho kanceláře. Měl ji tehdy na vlakovém nádraží, hned vedle parkoviště kamionů. Tehdy se zabýval výrobou klimatizací a jednoho dne se rozhodl, že bude vyrábět kola. Takže první Cannondale se zrodil na vlakovém nádraží. Postupně se firma zvětšovala, ke kolům přibyly batohy, oblečení a v roce 1983 jsme se dostali do cyklobyznysu.

Vzpomínáte si ještě na první kola?

Můj otec pracoval s duralem a proto chtěl postavit i rám kola z tohoto materiálu. Jeden inženýr, pracující ve firmě na výrobu ponorek v Connecticutu, mu poslal v dopis, v němž navrhoval výrobu rámů z tlustých duralových trubek. Můj otec měl přesně stejnou představu a tak mu hned zavolal a dva dny na to jej zaměstnal. Společně postavili první prototypy a v roce 1982 je představili na New York Bicycle show a spousta lidí jim říkala, že jsou blázni, kolo z tlustých duralových trubek jim připadalo ošklivé a hloupé. Dnes již víme, že to byla správná cesta.

Takže jste byli první, kdo vyrobil kolo z duralu?

Ve skutečnosti to byl můj otec, ale stejným směrem se vydal ještě Gary Klein. On si dal technologii patentovat, ale můj otec byl tím, kdo vyrukoval s prototypem jako první.

Jak se teď daří vašemu otci? Pracuje stále ve firmě? A jaká je vaše současná pozice a spolupráce s ním?

Otec je teď pouze externím konzultantem, nepracuje již každodenně ve firmě, protože zakládá novou vlastní společnost. On je duší skutečný podnikatel, celou dobu, co já pamatuju, měl vždycky současně dvě až tři firmy. Byl to tedy hlavně Cannondale, ale pak měl třeba malou realitku. Spousta dalších nápadů se odrazila v jeho podnikání, on strašně rád začíná nové podniky. Nechtěl už pracovat v současné finanční struktuře společnosti Cannondale U.S.A., takže rozjíždí svůj nový byznys, ale nebude to v cyklistice. Vedení naší společnosti teď tvoří 4 lidé, já jsem vice-prezidentem marketingu, kolegové jsou vice-prezidenty financí a prodeje a čtvrtý kolega je prezidentem operačního oddělení. Pak máme prezidenty v Evropě a Japonsku. Ve vedení firmy nemáme žádného prezidenta, fungujeme jako tým. Naše cíle jsou jasné a nepodnikáme žádná složitá rozhodnutí. Shodli jsme se na tom, že se musíme soustředit na to, co umíme a nemyslíme si, že bychom v příštích několika letech potřebovali prezidenta.

Všechny Cannondaly se stále dělají v USA. Řekněte nám, kolik máte v současnosti zaměstnanců a kolik kol ročně vyprodukujete.

V naší továrně v Pennsylvánii ročně vyrobíme okolo 150.000 kol, z toho 55% jde do USA, 40% do Evropy a 5% do Japonska a ostatních zemí. Zaměstnáváme zhruba 500 zaměstnanců a všechny rámy jsou stále svařovány ručně.

Minulý rok se stalo něco, co by nikdo od tak velké a zaběhnuté firmy nečekal - byli jste nuceni vyhlásit bankrot. Okolo celé kauzy se toho spoustu namluvilo, řekněte nám tedy přesně, co se vlastně stalo.

V roce 1998 jsme se rozhodli vstoupit do motocyklového průmyslu. Byl to obrovský projekt a věřili jsme, že můžeme zdokonalit motorky stejně tak jako jsme zdokonalili kola. Představili jsme terénní motocykl s duralovým rámem a čtyřtaktním motorem. Ale vývoj byl hodně komplikovaný a nakonec spolkl víc než jsme počítali a mohli si jako společnost dovolit. Cyklistická sekce sice stále vydělávala, ale měli jsme velkou smůlu kvůli posilujícímu dolaru, čímž se zisky snižovaly. Také jsme udělali několik velkých chyb. Nakonec se nám podařilo vyvinout vynikající čtyřkolku, která byla na trhu skutečně nejlepší a vyhrávali jsme s ní i závody. Problém byl v tom, že se nám nepodařilo ji postavit tak, abychom měli z každého kusu nějaký zisk. Takže jsme byli nuceni uzavřít motocyklovou sekci a vyhlásit bankrot. To nám umožnilo smazat dluhy motocyklové sekce a v dubnu jsme se vrátili zpět zase jako čistě cyklistická firma.

Současné ceny kol Cannondale jsou mnohem nižší, než jsme byli doposud zvyklí. Čím je to zapříčiněno? Slabším dolarem, nebo je to vaše nová cenová politika?

Je to způsobeno oběma faktory. Dolar je slabší a zároveň jsme si uvědomili, že dokud zůstanou ceny vysoko, nebudeme mít takový úspěch. Takže jsme ceny upravili, abychom byli více konkurenceschopní.

U českého dovozce kol Cannondale se již snížení cen velmi pozitivně projevilo na prodeji kol. Je tomu tak i ve světovém měřítku?

Ano, v květnu se nám již podařilo opět vykázat zisk. Z bankrotu jsme se dostali v dubnu, v květnu jsme měli sice pouze minimální zisk, ale už jsme nebyli v mínusu. V červnu už byla společnost opět zisková. Velmi pozitivní na naší společnosti je to, že její vedení se opět může stoprocentně soustředit na kola. Když se tento stejný tým v devadesátých letech soustředil pouze na kola, byli jsme, myslím, nejúspěšnější firma s nejlepšími koly na světě. Pak jsme se upnuli k motorkám a tak už na kola nebylo tolik času. Takže teď už se můžeme zase plně věnovat jen kolařině, což je naše vášeň. Můžeme vložit všechnu energii do vývoje nových modelů a technologií.

Můžete z nejnovější kolekce, kterou jste zde na Eurobiku představili, vybrat ten nejlepší model, na který jste ve firmě nejvíc hrdí?

Nemohu vyzvednout jen jeden model, všechny jsou něčím výjimečné a zároveň se všechny stejně musí stále zdokonalovat. Mám rád různé detaily na všech kolech. Například nové triatlonové kolo je velmi krásné pro triatlon, Chase je zase kolo výborné pro freeride. Každé kolo je designováno pro jiný účel a tak nelze vyzvednout jeden model na úkor ostatních.

Každý cyklista ví, že Cannondale je synonymem pro neutuchající vývoj, stále nová a revolučnější řešení a tak nás zajímá, co nového připravují vaši inženýři, na co se můžeme v budoucnu těšit...

Máme připravenou spoustu novinek, které představíme napřesrok. Nejprve jsme však museli pro zákazníky znovu obnovit stabilní produkci, jíž jsme již skoro dosáhli. Denně již vyrábíme 95% plánovaných kusů, takže jsme již schopni pokrýt skoro celou poptávku. Teď se soustředíme na používání nových materiálů při stavbě rámů.

Připravujete zase nějaký nový systém odpružení? Máte už - ve své době - revolučního Jekylla a nyní Scalpela, chystáte tedy další celoodpružený model?

Ano, vyvíjíme nový systém pružení, který by využíval nových materiálů. V současné době se na něm pracuje a testuje se v USA. Více vám zatím říci nemohu, připravujeme ho na příští rok, takže se nechte překvapit.

Myslíte si, že se tedy stále dá vyvinout dokonalejší systém odpružení, než mají současná kola, nebo je to již vymyšleno a bude se už jednat o kosmetické úpravy?

Myslím, že stále existuje prostor pro nová, revoluční řešení. Existuje několik nových nápadů, které je možné uvést do praxe. Například pružící jednotky se v současnosti velmi zdokonalily, takže nám dávají nové možnosti jejich využití a dovolují nám změnit celkovou funkci pružení. Nevím, jestli se kola mohou váhově dostat ještě níž. Scalpel se pohybuje okolo 10 kilo, nemyslím si, že bychom za dva roky měli osmikilové celoodpružené kolo. Myslím, že to níž půjde už jen maximálně o půl kila, protože v některých částech horského kola se už níže s váhou dostat nelze. Na kolech se teď hodně skáče a lidé očekávají, že kola vydrží mnohem víc. Podle mně jsme se přiblížili k hmotnostní hranici, což ale neznamená, že bychom už nemohli přinést lehčí komponenty. Třeba kliky sady Dura Ace byly nejlehčí, ale my jsme přinesli integrovaný systém klik Hollowgram, který je ještě o 110 gramů lehčí. Takže stále je co vylepšovat a zdokonalovat.

Jak se u vás testují prototypy?

Před uvedením nového modelu na trh probíhají v naší firmě čtyři kroky: prvním je vývoj na PC, následuje stavba prototypů, testování v experimentální zátěžové laboratoři, kde všechna kola podrobíme nejnáročnějším zkouškám a nakonec je necháme otestovat našim jezdcům v závodním nasazení. A v průběhu testování stále vyhodnocujeme funkci a vlastnosti všech důležitých částí kola. Testovat kola musí špičkoví závodníci, protože například já, ačkoliv jsem stále celkem dobrý jezdec, tak nemohu zjistit tak dobře, jako třeba Cedric Gracia nebo Gilberto Simoni, co se dá na kolech ještě zlepšit. Testujeme na dráze a v horách, používáme kamery a všelijaké senzory, které nám zjistí technické vlastnosti, které běžný jezdec za jízdy nezjistí. A pak Gilberto nebo Cedric přinášejí mnoho poznatků, které ihned aplikujeme do našich modelů. A díky tomu můžeme nabídnout všem zákazníkům kvalitní jízdní vlastnosti, protože bike se chová lépe a je zároveň i lehčí. Naší filozofií je skutečně nikdy nepřestat v tomto cyklu. Každý rok vidíme na cyklistických veletrzích spoustu nových modelů a vždy odjíždíme s mnoha novými nápady a poznatky. Nikdy neustoupíme z cesty zdokonalování kol, myslím, že vývoj nikdy neskončí.

Mnoho systémů jste na trh přivedli jako první a ostatní firmy se více či méně přizpůsobily a přinesly podobná řešení. Stává se často, že systém, který vyvinete a testujete, se projeví jako slepá ulička a prostě nefunguje?

Samozřejmě, to je správná otázka. Stává se to, že naše nápady nefungují. Ale máme vynikající inženýry a jezdce, takže minimálně 60% nápadů se podaří uvést na trh.

Naše čtenáře budou určitě zajímat bližší informace o Simoniho karbonovo-duralovém kole, na němž jel letošní Tour de France. Kdy přijde na trh?

JJistě se na trhu objeví, sice ještě nevím přesné datum, ale pravděpodobně to bude již na jaře příštího roku. Naši inženýři jej testují již rok a s Gilbertem jsme na něm začali spolupracovat na jaře. Pak jsme mu jej dali otestovat na Tour de France - původně jej měl mít pouze na dva dny, ale nechtěl nám ho už vrátit. Výroba rámu je velmi specifická, s váhou jsme se dostali na zhruba 1100gramů. Na Tour jsme viděli i mnoho celokarbonových kol, ale jejich rámy mají větší výkyv středového složení do stran. My jsme se snažili vyvinout velmi lehký rám, který bude maximálně pevný, v zatáčkách bude dobře vést stopu a bude velmi dobře ovladatelný. Dostali jsme se ale do rozporu s nařízením UCI, které nedovoluje lehčí kolo než 6,8kg. Simoniho kolo váží 6,6kg, takže teď už pracujeme pouze na co nejlepších jízdních vlastnostech a pevnosti. S hmotností už toho moc dělat nemůžeme.

Měl Gilberto ke kolu nějaké připomínky?

Ano, řekl nám mnoho pozitivních poznatků o chování kola v závodním nasazení, díky nimž můžeme kolo ještě více přizpůsobit potřebám závodníků. Zadní stavbu lze díky tvarovatelnosti karbonu různě měnit, lze upravit tloušťku trubek, jejich tvar, takže ji stále ještě zdokonalujeme a vyvíjíme co nejkvalitnější řešení. Další výhodou tohoto rámu bude, že budeme schopni nabídnout širokou škálu velikostí po 1 centimetru, protože takovéto kolo musí jeho majiteli stoprocentně vyhovovat.

Počítáte s využitím karbonu i na horských kolech?

Ano, pravděpodobně v blízké budoucnosti, ale pouze u superlehkých kol. Neumím si představit jeho využití třeba na sjezdových či freeridových speciálech. Jejich rámy musí být velmi odolné, dnešní jezdci klidně skáčou i 20 metrové skoky a pro ně rozhodně hmotnost není tou hlavní potřebou.

A co pro cross country - připravujete už tedy nějaký nový rám s použitím karbonu?

Rád bych vám na tuto otázku odpověděl, ale bohužel nemohu.

Chtěl byste na závěr říci několik slov našim čtenářům?

Velmi rád. Dříve jsem pro Cannondale pracoval jako prezident evropské sekce a vzpomínám si na tu krásnou dobu, kdy se zhroutila železná opona a já poprvé přijel do vaší země. Byla to úžasná doba na celém světě, lidé se setkávali a dělali spoustu věcí společně, takže spolu i jezdili na kolech a všechnu energii vkládali jen do dobrých věcí. V Čechách to bylo všechno tak nečekaně krásné a mountain biking u vás teprve začínal. Tam jsem znovu zažil tu euforii z vynálezu jménem horské kolo a nikdy na to nezapomenu. Myslím, že máte nádhernou zemi, kde se dá najít spousta krásných míst na ježdění a jsem rád, že jsem u vás potkal tolik skvělých lidí.

Děkujeme vám za velmi zajímavé informace a přejeme hodně úspěchů v podnikání. A taky vám přejeme, ať se vám daří plnit vaše cíle - stále pro nás cyklisty vyvíjet lepší a lepší stroje.