Klein Adept Race

Tak jako patří Rolls Royce do kategorie luxusních a nedostupných limuzín, kola Klein bývala a možná stále jsou považována za něco extra. Dokonalý design, který se především proslavil svými bezkonkurenčními laky je pojmem. Samy laky se spíš podobají ručnímu airbrushi a nabízejí velké množství variant a provedení. Tradiční Klein bouřka nás oslnila už v roce 1996 a její majitel byl opravdovým polobohem. Klein i dnes patří k výrobcům rámů, kteří mají co nabídnout. Dávají důraz na zpracování kol se závodní geometrií, kdy se preferuje hodně dlouhá horní rámová trubka. Vysunuté sedlovky (v délkách 430 mm) až na rysku nejsou ničím zvláštní.
Materiál je duralový a zcela dokonale začištěné sváry jsou pro Kleina typické. Po slavné koncepci odpruženého modelu Mantra, který byl kuriozitou a dodnes by jistě zaujal svým pojetím kdekoho, bylo nutné tuto zastaralou koncepci plovoucího středu trochu vylepšit. Nabídlo se řešení v Adeptovi. Je smůla, že při vší originalitě, kterou Klein vždy nabízel, se Adeptovi moc nevedlo. Něco mezi Gary Fisherem a starým tvarem Canonndala Delty – to byl výsledek rámové koncepce. Nicméně rám je 100% funkční a nevypadá vůbec zle. Je přeci jen vidět, že Kleina pohltil koncern chrlící Trek a Gary Fisher. Tomu napovídá i podezřele příbuzný materiál pro stavbu rámů. Adept si však udržel svou tvář v několika specifických bodech. Jedním z nich je dokonalý lak ve známých perleťových variantách, z kterých doslova oči přecházejí, v druhé řadě je to pak klasický vstup pro Hayes standard u navářky pro kotouč. To je trochu nepříjemné, ale jejich vyznavači budou jásat. Odpadá tak zbytečně trčící část na zadní stavbě. Dalším charakterem všech Kleinů je jejich příznivá váha, která potěší všechny hltače gramů. Naštěstí již minuly doby, kdy Klein vlastnil zadní vstupy pro kolo. To byl velký problém nejen při nasazování a vyndávání, ale také u borců s opravdu pekelným záběrem. Nezbývalo než koupit rychloupínák s velkým excentrem a dlouhou páčkou na pořádné dotažení, nebo dát rychloupínák na imbus. Mezi poslední kuriozity jistě bude patřit vedení lanek vnitřkem rámu. To je typickým znakem, který dělá Kleina Kleinem. V minulosti se dopustili ještě jednoho zásadního restu v podobě nevýměnné patky přehazovačky. Asi by se vám nechtělo kvůli tomu tento rám vyhazovat. Náš „lidový“ Adept byl velikost M a majitel přezdívaný Mihy je s ním plně spokojen. Za rok na něm urazí tisíce kilometrů a nebrání se ani závodům. To vše ve veteránské kategorii, takže náš velký respekt. Myslím, že když přijede k vnoučatům jejich dědeček na takovýhle raketě musí ostatní jen závistivě koukat. Vždy jezdil na Cannondalu, a to Super V. Klein je pro něj o nějaký ten gram lehčí ale hlavně výrazně pohodlnější. Přeci jen přední zdvih v podobě klasické vidlice a to navíc Manitou Black je slušnou houpačkou. Nebývalé pohodlí si opravdu vychutnává při každodenní cestě do práce. Tento stroj se dostal váhou na 11,9 kg, což je úctyhodné. Osazení je povětšině od Shimana. Na pozici kotoučovek jsou Formule, které vpředu nabízejí brzdnou sílu s kotoučem 185 mm. To už vás opravdu ubrzdí. Celkové pojetí nese známky zdravého rozumu a sada je složena ze standardně dostupných komponentů.
Pokud si budete chtít ponechat odpruženou verzi od Kleina i v příštích sezónách, budete muset sáhnout po nové koncepci, která nahradila Adepta. Je skvělé sledovat, že příchod novinek v podobě kotoučů a celoodpružených kol je pozitivně přijímán i od starších bikerů.

Text a foto: Tereza