0 Porovnat
Přidejte si do porovnání produkty pomocí ikonky vah a zde si poté můžete porovnat jejich parametry.
0 Košík
Váš košík je prázdný...

Hvězdy Multivan Merida Biking Teamu na Mallorce (Nelehký život hvězdy)

Často není vše tak růžové, jak se na první pohled může zdát. Úspěch sice bezpochyby přináší své radosti, ale i řadu méně příjemných faktů. Pro to, aby si úspěšný jedinec svou porci slávy opravdu vychutnal, je zapotřebí určitý exhibicionismus. A ne každý jím oplývá.

Tento článek je jakýmsi ohlédnutím za týmovou prezentací pro nadcházející sezónu, kterou pro nás přichystal Multivan Merida Biking Team v první polovině února na Mallorce a o níž jste si mohli přečíst reportáž v minulém čísle Cykloservisu. Chtěli bychom vám zde nastínit, jak vlastně probíhá focení některých akčních záběrů, co vše se děje v zákulisí. A hlavně, co všechno musí závodníci vytrpět kvůli nám, novinářům. Být úspěšný, to totiž neznamená jen šlapat, šlapat, šlapat, nekonečně trénovat a pak vyhrát závod. Je s tím spojena řada tiskových konferencí, rozhovorů, focení a samozřejmě úsměvů do objektivů a to často i v případech, že na ně nemusí mít dotyčný nebo dotyčná vůbec náladu. Fotografové se snaží zachytit "své hvězdy" v neobvyklých situacích, pózách a podobně. Takové snímky, jakože Ralph Näf si ušmudlaným kusem hadru čistí kolo, José Antonio Hermida se převléká do závodního oblečení u týmového multivanu, nebo že Gunn-Rita si právě seřizuje kolo, jsou nesmírně populární. Jakmile se děje něco zajímavého, obsypou fotografové svoji oběť. Nezasvěcený by si skoro myslel, že uprostřed toho davu někdo rozdává cosi zadarmo. Statické fotografie ze stupňů vítězů často působí nudně, zatímco záběry ze zákulisí týmů a závodů jsou podstatně živější. A tak jsou fotografové a redaktoři cyklistických (a samozřejmě nejen cyklistických) médií ochotni nejednou narvat objektiv hvězdě téměř do chřtánu, jen aby ta jejich fotka byla co nejatraktivnější. Snad se tento jev v budoucnu nezvrtne v to, že budou chtít zvědaví čtenáři vědět, jak vypadají jejich hvězdy zevnitř. Takové záběry raději přenechejme doktorům...

Realita focení
Pro pěknou jezdeckou fotku je samozřejmě nutné vybrat vhodný terén. Jeho plocha už ale není tak podstatná. O tom jsme se přesvědčili při pořizování akčních záběrů s týmem Multivan Merida. Stačí najít jeden malý plácek na skále nad mořem a na něm se dá nafotit téměř vše. Vytvoří se dvě, pro finální výsledek nepostradatelné skupiny a sice ta novinářská, tedy fotografové a reportéři a samozřejmě skupina závodníků. Týmový manažer určí, kde a jak se bude jezdit, případně si to určí sami fotografové. A obě skupiny naplno rozjedou svou práci. Pokud toto hemžení pozorujete odněkud zdálky, vypadá to docela legračně. Závodníci nejčastěji jezdí s určitými odstupy dokolečka a spouště fotoaparátů cvakají jedna za druhou. Jestliže na tomto malém techničtějším okruhu nechybí šotolina, písek, kratší sjezd či kus skály, povedený výsledek je téměř zaručen. Ale jezdci se rozhodně neflákají. Jezdí, co to jde a neustále posouvají své hranice. Akční fotka je akční fotka. Moritz Milatz se dokonce pustil do extrémního sjezdu skály k moři, aby nám, fotografům udělal radost. Až manažer týmu Andy ho musel zastavit se slovy, že je to "very dangerous". Ale před trpělivostí jednotlivých jezdců klobouk dolů. Fotograf není skoro nikdy s výsledkem své práce spokojený a nejraději by nechal závodníky jezdit a skákat donekonečna. Ralph Näf si našel parádní skalní výběžek nad mořem, na nějž si donesl bike, usedl na něj a jel po skále nahoru. Docela na pohled nebezpečný kousek, o to však atraktivnější pro fotografa. Německý kolega, fotograf z Mnichova, pouze řekl "noch einmal". Ralph se ochotně otočil, opatrně donesl kolo zpět na skalní výběžek a celou jízdu zopakoval. Po vyjetí skály slyšel znovu "noch einmal Ralph" a poté ještě to samé asi tak desetkrát. Až nám ho bylo skoro líto. Jeho trpělivost často při focení nemají ani naši testeři...

Hvězda číslo jedna
Až neobyčejnou ochotou pózovat se pyšní Gunn-Rita Dahle. Je to samozřejmě i tím, že studovala žurnalistiku a je si tedy dobře vědoma toho, co pro fotografa dobrý snímek znamená. Gunn-Rita nám předvedla technickou jízdu skalní soutěskou. Tam musela své kolo také snést, navíc úsek, jenž se pak dal hodně těžko jet, byl dlouhý sotva deset metrů. Takže po jeho zdolání se musela i s kolem v soutěsce otočit, vylézt to zpět nahoru a tam se samozřejmě ozvalo známé "noch einmal". Tentokrát se "ještě jednou" opakovalo vícekrát než předtím u Ralpha. A Gunn-Rita ochotně jezdila a jezdila. Skoro se zdálo, jakoby se Rita stala obětí fotografických začátků německého kolegy...
A podobná, ještě déle trvající fotografická epizoda se odehrála na přání našich kolegů z německého magazínu Bike. Ti brali veškeré focení nesmírně vážně a celou dobu za sebou tahali prodlužovačky kvůli reflektorům a s sebou také stříbrnou "trampolínu" pro správné nasvícení. Navíc se rozhodli, že musí ukořistit fotografii, jak Gunn-Rita tlačí redaktora časopisu Bike do příkrého stoupání. S touto fotkou strávili snad půl hodiny, spojení "noch einmal" tedy bylo to nejčastější, co jsem toho dne slyšel.
Několik dní strávených ve společnosti profesionálního týmu Multivan Merida bylo tedy přínosných nejen z důvodu seznámení se s plány týmu a s jeho novým vybavením, ale i s přístupností a ochotou jezdců. Ti totiž slovo profesionál berou se vším všudy a plně si uvědomují, co vše k tomu patří. A také jsme více poznali hvězdy, které se nechovají hvězdně, a za to jim patří dík.

 
Převzato z časopisu Cykloservis
(red)