Cyklistická přilba GIRO Animas

Představovat přilby značky Giro snad ani nemá smysl, protože tato firma je přímo synonymem ochrany hlavy bikerů, silničářů, ale i snowboardistů a lyžařů. K dlouhodobému testování jsem obdrželi třetí nejvyšší bikový model Animas. Nepřinášíme však výsledek „crash„ testu, protože se nám nepodařilo spadnout na hlavu, ale praktické dojmy z používání přilby jak v zimě, tak v teplých jarních dnech.

Animas je vyroben technologií In-mold, tedy vstřikováním polystyrenu do vnější skořepiny. Přilba má třiadvacet masivních větracích otvorů, přičemž mezi nimi je stále zachován dostatek materiálu pro absorpci nárazu. Štítek lze snadno vycvaknout z bočních plastových vložek, v nichž jinak drží pevně, a lze s ním nepatrně posouvat nahoru a dolů. O usazení na hlavě se stará Roc Loc 4, což je stahovací pásek se dvěma protichůdnými jezdci na týlu. Tento typ pásku lze nastavit i výškově. Pásek je k materiálu přilby uchycen plastovým kolíčkem, který je nacvaknutý dovnitř jejího těla. V případě poškození mechanismu tak lze celý systém vyměnit. Vnitřní vycpávky jsou poměrně úzké a jsou jen na spáncích a čelní straně přilby. Animas se vyrábí ve třech velikostech a v pěti barevných provedeních, přičemž jeho cena je 2790 korun. Hmotnost největší velikosti L je 375 gramů.

Jaká je ale Animas na hlavě? V první řadě je tvarově spíše delší a užší, takže „majitelé" širších hlav budou muset sáhnout vždy po větším modelu. Co se délky týče, není to díky stahování na týlu žádný problém. Spolehlivé usazení lze zajistit i za jízdy, protože oba jezdce na týlu jsou výrazně vystouplé, takže se dají stlačit i jednou rukou. Za jízdy pak jsou v rozumné výšce, takže netlačí do zátylku. Popruhy je třeba nastavit v klidu před jízdou. Boční spony jdou velmi lehce rozevřít a posunutí pásků je snadné a rychlé. Na bradě je pak standardní přezka. Přilba je na hlavě pocitově trochu vyšší v zadní části, ale nepůsobí mělkým dojmem, že by trčela vzhůru. Design se opravdu povedl. Větrací otvory jsou umístěny do tzv. Wind Tunelu, což je v podstatě přímé propojení čelních otvorů s týlovými, kdy předem je nasáván k povrchu hlavy studený vzduch a zadními otvory je pak teplý vzduch odváděn pryč.

Animas je díky tomuto systému velmi dobře odvětraná přilba. Ne vždy je totiž u přilby rozhodující počet otvorů, ale mnohem důležitější je jejich správné tvarování. V zimních měsících proto bylo nutné vozit pod přilbu vždy čepici. Ovšem při teplém počasí je toto odvětrání naprostý požitek. I při pomalejší jízdě je cítit proudění vzduchu.

Systém větrného tunelu je dobře patrný například při jízdě na silném slunci, kdy je při naklopení hlavy vidět na stínu před sebou celý vnitřek přilby. Sluneční paprsky totiž pod určitým úhlem projdou pohodlně přes zadní otvory až dopředu a ven na silnici. Takže stín znázorňuje nikoliv celou přilbu, ale jednotlivé větrací kanály. Vnitřní výstelky pak i přes svoji malou šířku neodhalily během testování upevňovací suché zipy, takže jezdce na hlavě nic nepříjemně nedráždilo.

Spojení výstelek dohromady na čele je sice přínosem pohodlí, ale v těchto místech se pot vsákne rychle a díky jejich menší šířce stéká do očí. Není tedy od věci použít i v horkých dnech šátek nebo čelenku.

Délka štítku je při jízdě na silničním kole trochu na obtíž, takže je lepší jej sundat. Na biku je pak standardem, který nijak neruší, snad kromě závodně zalehnuté polohy. Animas hodnotíme jako přilbu vhodnou hlavně do teplejších dní a pro delší vyjížďky, klidně i v pohodovém tempu, kde odvětrání zaručí dostatečný komfort. Pro zimní ježdění je nezbytná čepice, nebo trochu barbarské zalepení větracích otvorů lepící páskou.

Text a foto: (už)

Převzato z časopisu