Balíš - balím - balíme

Přepravit kolo je zdánlivě věc nepříliš jednoduchá. Máme na mysli přepravit v letadle. Protože náš hýčkaný stroj není za pár babek, je potřeba ho pořádně zabalit a připravit tak, aby cestou do útrob letedla po nejrůznějších pásových dopravnících a vozících neutrpělo. Kdo podobnou cestu vzduchem s kolem absolvoval, už ví, že absolutně nejbezpečnější úkryt pro kolo je skořepinový speciální kufr, ve kterém by se kolo mohlo poškodit pouze tehdy, kdyby hupslo z kilometrové výšky na zem i s letadlem. Ale v tomto případě vám zaručujeme, že vám stav kola po dopadu už bude zcela lhostejný. Druhou, hojně využívanou možností a také poměrně spolehlivou, je kolo pečlivě uskladnit do krabice, ve které dovozci dopravují kola třeba z Asie k nám. V každé prodejně jich je především v sezoně tolik, že nevědí, co s nimi. Určitě vám rádi minimálně jednu věnují.

Ale my si záměrně zvolíme přepravu kola v měkkém speciálním vaku. Záměrně, protože zabalit a připravit kolo k takové přepravě, aby utrpělo co nejméně škod, pokud možno žádnou, chce trochu přemýšlení. Sáhli jsme proto po poměrně slušném a léty vyzkoušeném návodu cestovní kanceláře Adventura. Kdo s touto cestovkou už někdy jel na cyklistický zájezd, určitě ví, že podobné vaky se tam používají běžně, a nebývají stížnosti na to, že by po vyložení z letadla kolo bylo ve vaku sesypáno na hromádce. "Za dlouhá léta se nám pouze jednou stalo, že jsme po vyložení kola z letadla měli dost brutálně zmáčklou přední vidlici k sobě", říká Jarda Lhota, spolumajitel cestovky a průvodce cyklistických zájezdů. "Většinou jsme příjemně překvapeni, že se kolům v těchto vacích při přepravě nic nestalo," dodává. Možná si někteří znalci ťukají na čelo, jak může někdo v měkkém vaku vozit kolo po světě, ale zkušenosti z Adventury hovoří jasně.

Měkký vak nám může posloužit nejen při přepravě v letadle, ale i například tehdy, pokud chceme kolo převážet uvnitř auta nebo i ve vlaku. Asi to bude lepší, než když nám miláčka nějaký "ajslboňák" hodí na ještěrku a posléze do vagonu na brambory.

Ale začněme balit. Podobných vaků je na našem trhu celá řada v různých cenových relacích. Jmenujme alespoň výrobky Scicon od Progress Cycle nebo vaky od Velo CZ. Jejich cena se pohybuje od 1500 do 2000 Kč. To není tolik, vzhledem k tomu, že své kolo vakem skutečně ochráníte. Pokud jsme se opravdu rozhodli v podobném vaku kolo přepravovat v letadle, řiďte se těmito radami.

Odmontujte všechny křehké doplňky, jako např. světla, computery apod., případně je pootočte dovnitř kola tak, aby byly chráněny před přímým nárazem. Ze zabaleného kola by mělo vystupovat co nejméně součástí. Zavazadlo by mělo být kompaktní.

Zasuňte co nejvíce do rámu sedlo, obalte ho hadrem, případně úplně odmontujte a vložte do jiného zavazadla.
Pokud máte blatníky, tak je odmontujte. Řídítka otočte až k rámu a zafixujte k rámu. Případně je demontujte z představce a umístěte pod rámovou trubku, kde je obalená hadrem připevníte. Představec otočte směrem dozadu a zafixujte.

Demontujte pedály a namontujte je zevnitř. Kliky dejte co nejvíce vodorovně (s podlahou) a opět zafixujte k rámu. Pedály můžete i vložit mimo kolo. Vymontujte obě kola a sundejte rychloupínáky. Kola vložte do bočních kapes vaku. Do přední i zadní vidlice zasuňte rozpěrku proti nechtěnému zmačknutí k sobě. Rozpěrku vám rádi věnují v prodejně s koly, neboť každé dovezené kolo má takto vidlice při přepravě chráněno. Rozpěrku omotejte na koncích sportpáskou proti vypadnutí.

Vyšroubujte přehazovačku a umístěte ji mezi zadní vidlici, kde ji opět něčím zafixujte. Přehazovačka se nesmí opírat o dno vaku. Spodní část převodníku, který se bude opírat o dno vaku, opatřete vhodnou ochranou (kus

karimatky, hadr atd.).Kromě rámu a kol, případně pedálů, do vaku už nic jiného nedávejte. Myslete na to, že vak by měl být co nejlehčí. Pokud bude těžký, personál s ním bude o to hůře zacházet a vláčet po zemi.

Vak do letadla (ale může být i do vlaku) opatřete těžko oddělitelnou jmenovkou s patřičnými údaji.

A teď už se jenom modlete, aby vaše kolo vystoupilo na stejném letišti jako vy, a nepoškozené.

Jmenovka je základ úspěchu Kdo často cestuje letadlem, ví, že doprava zavazadel bývá někdy skutečně ošidnou záležitostí. Kdysi nám potvrdil Martin Havlena, duchovní otec značky Author, který několikrát ročně cestuje do daleké Asie, že by už nevlezl do letadla bez toho, aby neměl v příručním zavazadle náhradní spodní prádlo a další věci, které mu dovolí "přežít" třeba dva dny, než se najde jeho ztracené zavazadlo.

Zavazadlem, které na letišti ztratíte z dohledu, nemusí být jen váš kufr s trenýrkama, rtěnkou a knihou o Gagarinovi. Zavazadlem je i vaše, pečlivě zabalené, miloučké kolečko. I to se může neplánovaně prolétnout po světě, než dorazí zase k vám. Proto je potřeba nejen kufr a batoh, ale i vak nebo krabici s kolem pečlivě označit. Na letišti vám sice zavazadlo označí cedulkou, ale mnohokrát se stalo, že se ztratila a zavazadlo se stalo bezprizorním. Pořiďte si tedy na označení pevné pouzdro na cedulku s koženým řemínkem, který nelze utrhnout. Velmi důležité jsou informace, které na cedulku sami napíšete. V jedné letecké společnosti jsme vše konzultovali a pracovníci doporučují vepsat nejen jméno a příjmení, ale i cílové letiště, osobní telefonní číslo a případně i číslo letu. Pokud se stane, že se zavazadlo ztratí, jsou jeho údaje, a to především jméno a telefonní číslo, vloženy do celosvětového systému pro vyhledávání zavazadel, který nese název World Tracer. Hledá se především podle jména a telefonu. Každé ztracené zavazadlo potom dostane svůj kód a je vloženo do databáze. Jedna z číslic kódu, konkrétně 63, například říká, že se jedná o jízdní kolo. Další písmena nebo číslice kódu říkají, o jakou barvu zavazadla se jedná, jestli měl kufr zip apod. Jednoduché a přehledné. Už proto je důležité si pamatovat třeba, jakou barvu váš kufr nebo vak s kolem měl. Je to prý neuvěřitelné, ale lidé si někdy nepamatují ani takovouto základní věc.

Ztracená zavazadla se uskladní na letišti. Pro zajímavost, v době psaní tohoto článku se počet neidentifikovatelných zavazadel v Praze pohyboval kolem dvaceti a na opravdu velkých letištích, jako jsou například Londýn nebo Frankfurt, kolem dvou set. Když si uvědomíme, že oblohu nad Evropou křižuje denně stovky až tisíce letadel, které musíme vynásobit stovkami cestujících, je možná neuvěřitelné, že se jedná o skutečně malý počet zavazadel. A z tohoto počtu se samozřejmě většina minimálně do 48 hodin, ale obvykle ještě v kratší době, dostane ke správnému cestujícímu. Postihlo to například našeho redaktora Dušana při návratu z letošní předváděčky Manitou na Kanárských ostrovech. Letištní personál mu přivezl kufr domů druhý den po návratu. Měl kliku, svou cedulku na něm neměl.