Heuréka Facebook Youtube
  • Facebook
  • Přihlášení
  • Registrace

Šterba kola

Totální posedlost - na testování Marzocchi v zemi javorového listu

Husté lesy, kopce oddělené zářezy roklin a v nich tu a tam potok skákající dolů vodopády. Pokud by byl pozorovatel nucen, přirovnal by ráz krajiny divokostí asi k Beskydům. Samozřejmě na x-tou, co se rozlohy týče. V kabině hydroplánu je lehce cítit benzín, jinak je ale let překvapivě klidný, stejně jako přistání na vodní hladině jezera u Whistleru.

Když plováky jemně rozčeřily průzračnou, nazelenalou vodní plochu, uběhla asi hodina od chvíle, kdy se parta třiceti novinářů z celého světa rozdělila do dvou skupin a v lehkých obavách z věcí příštích vyšplhala po pár schůdcích do trupu hornoplošníků DeHavilland. Z kanadské metropole Vancouver na západním pobřeží severní Ameriky trvala cesta asi hodinku. Zážitek to však byl s předchozími necelými deseti hodinami ve vzduchu nesrovnatelný, byť obří kolos Airbusu A 340 dává takřka zapomenout na to, že jste nějakých deset kilometrů nad zemí, a pasažér si skoro říká, že takhle nějak luxusně se asi létalo za oceán ve vzducholodích na sklonku třicátých let.
Kanada, to je pro bikera dnes především heslo North Shore. Jistě, konec konců nedaleké kopce daly vzniknout novému, v současnosti asi nejprogresivnějšímu stylu MTB. Účel této naší cesty však je trochu jiný. Odpruženářská marka Marzocchi pozvala žurnalisty do Whistleru k poklidnému a detailnímu představení produktů pro příští sezonu, na akci však participovaly také město Whistler a tamní bike park. Ten představuje hustou sítí trailů ve světě ojedinělý úkaz neexistující nikde jinde. Evropské bikeparky nejsou v konfrontaci s Whistlerem vůbec hodny toho jména.
Slunce zapadá, zírám z pohovky hotelu přímo na dolní svah sjezdovek a dřímající sedačkovou lanovku - její nástupiště je pár kroků od hotelu. Na pozvánce na tuhle sešlost stálo, že účastníky čeká nejlepší ježdění jejich života... Vzhledem k tomu, že jsem se před pouhými třemi dny vrátil z italských Dolomit, které považuji za bikerský ráj, jsou to silná slova. Uvidíme.

Marzocchi 2005
Na Whistler Village dosedla mlha plynule přecházející v mraky, každou chvíli to vypadá, že mžení přejde v déšť (pesimistické předpovědi meteorologů se však nenaplňují a poté, co se mraky po pár hodinách rozptýlí, již vlastně v průběhu celého pobytu kraluje slunce). Po kávě a "donats" v baru stanice kabinkové lanovky prochází kápo americké sekce Marzocchi Bryson Martin celý MTB výrobní program značky, kus po kuse, jednu inovaci za druhou.

TST: Terrain Selection Technology
Současný svět předního odpružení šílí po nejrůznějších systémech, které umí být tvrdé při šlapání a stále nezapomínat reagovat na terén. Marzocchi se na tyto snahy dívá rezervovaně, poprvé však odpovídá konkurenci protiútokem. Vyzbrojeni know-how z desítek let v motorkové branži, technici vybavili vybrané modely nové řady All Mountain (AM), Marathon a tlumiče typu VR několikastupňovou vnější regulací tlumení stlačení. Inspirace pochází konkrétně z motokrosové verze upside-down vidlice Shiver a nabízí pět módů nastavitelných otočným kolečkem na korunce. Volbou toho kterého tlumení stlačení docílí jezdec specifického doladění vlastností vidlice pro daný terén. Mód CL nastavuje silný útlum a tudíž odpor vidlice k počátečnímu stlačení pro výjezd. Nastavení AM přináší zvýšené tlumení na začátku i ve druhé polovině zdvihu pro zpracování větších nárazů, jako jsou skoky, stejně jako prevenci proti zastavení vidlice o nerovnost přílišnou citlivostí zkraje kroku. Je to mód určený pro náročný terén. Zkratka DS pak přináší velecitlivou reakci v prvních milimetrech zdvihu a větší útlum na dně kroku pro jízdu s maximálním kopírováním terénu ve vysoké rychlosti. Hodnoty + a - mezi oněmi třemi zkratkami značí mezistupně. Marzocchi tak svůj systém kvalitního utlumení vidlice v obou směrech kroku a různých rychlostech posunuje dál a dává jezdci možnost volby jeho charakteru.

TAS: zdvih ve vlastní režii
Travel Adjust System představuje předletové plynulé nastavení délky zdvihu v rozmezí 20 mm. Nejde o snížení pro výjezd, ale o doladění s ohledem třeba na zadní zdvih, očekávaný terén či geometrii (hlavový úhel, výška středu). Systém operuje nezávisle na zavírání ECC či redukci ETA.

PAR: Doppio Air se třemi komorami
Pro sezonu 2005 Marzocchi také kompletně přestavěla dvoukomorový vzduchový systém Doppio Air. Přidáním třetí komory na dno nohou vidlice dostává jezdec na vybranou progresivitu konce zdvihu. Lehčí bikerky a bikeři tak nebudou v tomto prostoru vozit prakticky žádný tlak, aby vidlice využila celý zdvih, zatímco agresivně jezdící či těžkotonážní střelci toto nastavení rádi využijí ke zvýšení progresivity kroku.

Olejová lázeň ICON:
Ze světa motorek přichází také další inovace s cílem snížení celkové hmotnosti. Podle konstruktérů zůstávají největší rezervy v honbě za redukcí gramů v objemu oleje. Marzocchi ale dobře ví, jak důležité je toto medium jak pro tlumení, tak udržení hladkého chodu vidlice. Již čtyři roky je proto u motorek tlumící ústrojí namísto celé vnitřní nohy redukováno na gumový žok a o mazání se stará jen malý drtek v prostoru mezi vnitřní nohou a kluznými pouzdry. Uzrál čas pro přesun i do oblasti MTB.

All Mountain
Dlouhozdvihé vidlice pro cross-country se stávají jedněmi z nejpopulárnějších. Marzocchi přichází také s tímto typem (označovaným také jako enduro) a hned jej napěchovala nejnovější technologií. Plochá korunka je odlehčena dvěma otvory, magneziový monoblok dolních nohou je inspirován modelem Z1, 32mm vnitřní nohy zaručují jisté vedení kola. Nejvyšší model SL pracuje na bázi vzduchového systému Doppio Air s volbou zdvihu v rozmezí 130-150 mm a TST regulací tlumení. Následuje typ "1" s vinutou pružinou s předpětím nastavovaným tlakem vzduchu a totožnými možnostmi zdvihu jako u SL. Nechybí ani TST. To již nemají modely "2" a "3" s pevně danými 130 mm zdvihu, které pracují se vzduchovou pružinou v noze jedné a dlouhou negativní ocelovou pružinou v té opačné. All Mountain 2 stojí přitom výše díky přítomnosti regulace zdvihu pro výjezd ETA. Důležité upozornění: pozor, toto nejsou freeride vidlice!

66
Tento nový kousek je vlastně malým bráškou obří 888. Však si od něj také vypůjčil monoblok dolních nohou s 20mm pevnou osou. Je to vidlice stvořená po zkušenostech z bikeparků: dostatečně robustní, zdvih 150 nebo 180 mm je jasným argumentem, o více než půl kilogramu nižší hmotnosti proti dvoukorunce nemluvě. Hliníkové vnitřní nohy jsou neskutečných 35 mm tlusté, hmotnost všech tří modelů by se i s osou měla pohybovat okolo 2,8 kg. Ocelové pružiny předepíná vzduchové dofukování. Zatímco nejvyšší model RC tlumí otevřenými patronami a nabízí separátní seřízení tlumení stlačení i odskoku, u typu R je to patrona se 30 polohami útlumu odskoku v noze jedné a přepouštěcí tryska ve druhé. Typ VF pak spoléhá na přepouštěcí trysky otevřené lázně v obou nohách, bez vnější regulace tlumení.

Ostatní lákadla
Další řadou, jíž se dotkly větší změny, je XC squadra Marathon. Korunka je díky novému tvaru s prvky obrábění lehčí, všechny tři modely dostaly do vínku tlumení TST, o úpravách Doppio Air vzduchového systému již také byla řeč. A zatímco 1,5kg Marathon Race pracuje s 80 mm a SL (1,6 kg) se 105 nebo 120 mm, pružinový typ XC nabízí seřiditelnost TAS v rozpětí od 105 do 120 mm.
Cross-country řada MX získala monoblok dolních nohou po loňském Marathonu, pro pružení byla vybrána kombinace vzduchu a dlouhé negativní pružiny. Model MX Pro bude dodáván se zdvihy 105 nebo 120 mm, s vnější regulací tlumení odskoku a redukcí zdvihu ETA pro výjezd, která snižuje výšku vidlice a krok na pouhých 30 mm. MX Comp ETA se odlišuje vnitřním seřizováním tlumení hůlkou, MX Comp bez Ety bude nabízen s 85 nebo 105 mm kroku. U populárních Z1 došlo k výměně rychloupínacího systému pevné osy QR - nový design monobloku kluzáků nese u všech Z1 20mm pevnou osu. Z1 FR SL se 130 nebo 150 mm Doppio Air systému využívá služeb TST tlumení stlačení, ostatní tři modely jsou pružinové se 130 nebo 150 mm zdvihu, liší se provedením olejové lázně a možnostmi seřizování.
Premiéru měl ve Whistleru model D-Street vážící 3,3 kg a určený pro městské divočení na 24" kolech. Skokanské vidlice Dirt Jumper s ocelovýma vnitřníma nohama, pevnou osou a hmotností okolo 3,3 kg mají napříště zdvih jen 100 mm. Na přání zákazníků byl v sestavě ponechán dvoukorunkový sjezdový upside-down Shiver DC (190 mm zdvih), jeho bráška Shiver SC (100 mm) zůstává pro slalom. Jinak je pro sjezd a nejnáročnější freeride určena trojice 888 se 170 nebo 200 mm zdvihu a hmotností okolo 3,4 kg. Pro tuto sérii je připraven tovární program tuningu, takže již po vyndání z krabice pracuje třeba díky leštění kluzných pouzder ještě výrazně lépe. A pro největší střelce je stále v nabídce Monster T se 6 kg živé váhy, 40mm vnitřníma nohama a 200 mm za pasem.

Itálie vs. Taiwan
Přesun výroby komponentů, vidlice nevyjímaje, do taiwanských továren je tématem zaměstnávajícím bikovou komunitu již nějaký ten pátek. Zatímco třeba RockShox přesunul na Dálný východ kompletní produkci, Bryson Martin k tomu řekl: "Výroba high-end vidlic se bude odehrávat vždycky v Itálii, kde vznikají také naše motorkové tlumiče." Na Taiwanu se tak budou vyrábět vidlice nižších řad jako netlumené MZ, základní EXR, streetové D-Street nebo skokanské Dirt Jam, a pak Drop-Off určené pro lehký freeride. V Asii budou mít svůj původ také trekkingové modely, po nichž je údajně hlad na severu Evropy. Jedná se o dva modely TXC se vzduchovou pružinou i tlumením a 60 nebo 80 mm zdvihu.

Tlumiče
Jako logický doplněk k harmonii se jeví aktivita značky na poli tlumičů. Jak řekl Martin, systémy jako SPV mohou dobře fungovat pro cross-country, zkušenosti s tlumiči z motorkové divize poučily, že pro freeriding a sjezd je základem oddělené tlumení stlačení pro nízkou a vysokou rychlost. Požadovaných vlastností při šlapání je pak docíleno přidáním tlumení v malé rychlosti, tedy na začátku zdvihu. Jedná se o řadu tří tlumičů (Boss, Boss VR a Boss New VR) s chrom-křemíkovou pružinou, výklopnými pouzdry uložení v rámu a u řady VR s vnějšími rezervoáry.

Pneumatiky
Je to překvapení, ale je to tak. Marzocchi spojila síly s finským Nokianem, aby představila pár sjezdových a freeridových gum. Vzorek obou je prakticky shodný, sestává z plochých výstupků ve tvaru loga značky. Pláště budou vyráběny se silikovým běhounem v drátovém provedení, v rozměrech 2,3" a 2,6".

Dalších 660 výškových metrů blaha: Garbanzo
Po sezení nad novým výrobním programem Marzocchi rychle do chráničů a lanovkou vzhůru na kopec! Narozdíl od návštěvníků bikeparku ale přestupujeme na další sedačku a míříme z 1019 m n. m. ještě výš. Čtyřmístný vlek Garbanzo Express nás vytáhne do 1662 m n. m., kde se v bistru Chic Pea koná slavnostní otevření provozu čtyř nových tratí na svahu, který prakticky ztrojnásobuje rozlohu bikeparku. Čtyři tratě (Original Sin, Goats Gully, In Deep a No Joke) sice představují nic v porovnání se 34 již fungujícími, manažer parku, český rodák Tom Procházka již ale se svým týmem připravuje na Garbanzu další stezky.
V Chic Pea jsou přítomny stars jako Dave Watson, Richie Schley, Shaums March, Robbie Bourdon, Geoff Gulevich anebo po pádu na vozík upoutaný Tarek Rasouli. Po mexickém jídle se spolu s bandou mužů od pera vydávají na trať. Stezky ještě přímo voní novotou, klopené zatáčky jsou měkčí a také hrabanka ještě zcela nevyschla, kořeny jsou kluzké živou mízou. Většinou se jedná o úzké technické pěšiny vystavěné v lesním porostu mezi sjezdovkami, se spoustou kořenů a krkolomnými točkami. Občas se jede po skále, sem tam nějaký ten můstek stlučený ze dřeva.
Je to paráda, sjet celé Garbanzo v kuse je pro únavu rukou a ztrátu koncentrace prakticky vyloučené, poslední den jsme po tandemovém ježdění s rakouským kolegou Georgem docílili osobního rekordu jedné pauzy. A to vás ještě čeká "starý" bikepark s nepřeberným množstvím trailů, od bikrosově hladké skokanské A-Line přes technickou, skalnatě-kořenitou World Cup Single Track po takový Schleyer s ve výšce několika metrů vedoucími lávkami a pořádnými seskoky. Však také posledně jmenovaná trať patří k černým dvoudiamantovým, tedy Experts Only. Členění trailů do čtyř barevných stupňů usnadňuje orientaci a volbu. A pokud se nechcete spokojit se zlepšením, které ježdění v parku jistojistě přinese, nabízí se výukové lekce hvězd freeridingu či alespoň v prostřední části možnost potrénovat na k tomu účelu zhotovených seskocích z lávek různé velikosti a na muldě-lavici. Dokonalý servis pak uzavírají třeba hadice a stojany k mytí kol či asistenti vytahující kola z lanovky. Však také denní lístek v parku fungujícím od konce května do začátku října přijde dospěláka na 39 dolarů...
Když pominu minimálně dvě vyprávění kolegů o setkáních s medvědy či alespoň jejich zahlednutí, jistě nejvíce překvapilo úplné nasazení bikerů ve Whistleru. Nejenže tu na úrovni bikuje spousta dívek, uvidíte i děcka či dokonce postarší dámy. Z lanovky jsme pak vždy zírali na kousky borců na umělých překážkách ve svahu nad dolní stanicí vleku. Whistler zkrátka parkem žije, představte si zimní středisko nabité na sněhu lyžaři a v létě si obdobný počet promítněte do cyklistické populace. Evropské bikeparky jsou pouhým velmi slabým odvarem tohohle mraveniště. Za jízdu ve volné přírodě bych neměnil, zážitek je to ale famózní.

Marzocchi 66: První dojmy
Zatím jen odpolední ježdění ještě není žádný test, rámcový obrázek si již ale lze udělat. Nasazena na Rocky Mountain Switch, dostala v bikeparku příležitost se předvést nová Marzocchi 66 R. Seřízení bylo dokonalé, nebylo tedy třeba operovat ani s kolečkem tlumení odskoku, ani dofukováním měnit předpětí pružiny. 170 mm zdvihu 66 se ukázalo jako velice zdatných, hodně hlubokých. Vidlice dává jezdci pocit maximálně schopného pérování, rozhodně nebylo možno si stěžovat na chybějící milimetry kroku. Chod kluzáků je hladký, kolo jistě sleduje terén, vidlice je špičkově utlumena, žádná zpětná kopnutí při špatném zatížení předku ve výmolu. Přitom se nohy 66 nenoří při prudkém brždění, což by se při tolikerém tahání za kotvu projevilo okamžitě - vedení biku je jisté, předek se nepropadá. Hodně znamená také maximální tuhost celku, která je nerozpoznatelná od dvoukorunkové konstrukce. Narozdíl od 888 ale s tímto modelem není předek těžký ve vzduchu při skocích.

Letmé setkání s Marzocchi All Mountain 1
Takže jaký byl "chytrý tlumící systém" od Marzocchi? Při předletové přípravě byl zvolen mód AM, tedy větší útlum v malé i vyšší rychlosti pro lepší ovladatelnost v náročném terénu. Zbývalo nastavit odpovídající rychlost tlumení zpětného kroku vespod pravé nohy a délku zdvihu na dně nohy opačné. Jednička je jedinou z nového XC kvartetu, která využívá při pérování vlastností vinuté pružiny. Seřízení jejího předpětí tlakem vzduchu vyžaduje speciální adaptér, neboť ventilek je umístěn uvnitř kolečka regulace tlumení TST. A ten naneštěstí nebyl v terénu po ruce. Obava z nemožnosti mikrotuningu předpětí se ale ukázala lichá, protože nakonec byla tvrdost pružení odpovídající, a tak byla nastavení ponechána i pro druhý švih. První pocity měkkosti charakteristiky tak terén uvádí na pravou míru: funkce All Mountain byla trefou do černého. Zřejmě díky TST "jednička" nemá tendenci podklesnout v trialu, což činí sjíždění skalek či balancování na lávkách velmi jistým. Současně je garantována slušná citlivost při zpracovávání nárazů, utlumení doskoků je skvělé. Při šlapání se vidlice nepohybuje, akceleraci nic neruší. Důležitá je také její schopnost nereagovat zbytečně přehnaně na každý kořen, protože jinak by výjezdy po technických pěšinách představovaly svezení na houpacím koníku. Takhle se jede plynule stále dál. Regulaci zdvihu ETA na levé straně korunky jsem nevyužíval, určitý typ jezdců ji ale jistě ocení.

V lesích Britské Kolumbie
Následující den po otevření Garbanza se naskytla příležitost vyrazit do okolí Whistleru také na XC vyjížďku v režii chlapíků od Rocky Mountain. Smažená vajíčka s kávou a tousty ještě nenašly v žaludku tu zcela optimální polohu a my už si to svištíme po asfaltu z města. Po asi dvou, třech kilometrech odbočuje skupinka deseti žurnalistů a naši čtyři průvodci ze silnice do hustého lesa. Stezka je protkána kořeny a poseta kameny, neustále mírně stoupá a přitom šněruje les ostrými vracečkami. Tu je proložena technickým padáčkem, jinde je zase nutno citlivě zabrat ve výjezdové sekci. Stromy přitom leckdy stojí sotva na řídítka daleko od sebe. Později se dozvídám od Mika, jednoho z průvodců, že se tahle stezka jmenuje "Kill me, thrill me" a je dílem místního náruživce. Ten ji doslova vysekal a vystavěl skrz hvozd. Pro zpestření se najdou i různé dřevěné kladiny. Jak říká Mike, taková typická kanadská jízda. Ptám se ho, jak to, že jsme zatím nepotkali moc bikerů. Mike si povzdychne: všichni jsou v bikeparku...
Po výšlapu v ostrém tempu, až z nás lije, následuje sjezd klikatící se po skalních plochách a písečnou pěšinou. Některé sekce přitom jsou skutečně na srdce a žádají si zachování klidné hlavy - snáze se o tom mluví... V závěru pěšiny kdosi zbudoval obří dirtové skoky - to musejí být polety! Znovu se potkáváme s asfaltem a část osazenstva se rozhoduje vydat zpět na základnu. Ztenčená grupa vyráží na protější kopec, přes trať, po níž právě přejel sáhodlouhý nákladní vlak se snad pěti lokomotivami, vstříc dalším dvěma hodinám singletrackového eldoráda. Míjíme několik terénních vozů Hummer dovádějících v lomu a začínáme další výjezd. Zrak je zapíchnut těsně před přední pneumatiku a pečlivě hledá stopu, možností rozhlížet se kolem díky náročnému terénu příliš není. Takhle rychle jsem na malý převodník ještě nejel. Nohy začínají bolet, ale jinak je to euforie. Tato trasa nese pro změnu označení "Just for play" a je také uměle vytvořena. Vznik si vyžádal údajně tři roky a na rozdíl od trailu na protějším svahu je tu více skalek a lávkových konstrukcí. Proti těm v domácích lesích jsou širší, zato vyšší a delší. S každou zastávkou jsme terčem náletu bodavých moskytů, a tak se příliš nezdržujeme ani v momentě, kdy mírný sklon terénu střídá vražedné stoupání širší cestou. Maník sedlající hardtail Brodie s Rohloff nábojem se ukazuje být Brucem Spicerem, duší značky Brodie a někdejším několikanásobným kanadským mistrem v XC - tempo rozhodně není odpočinkové. I tenhle výšlap vedoucí mimo jiné přes parádní kaskádu potoka valícího se po kamenech do údolí ale jednou končí. Občas bylo i při tom úsilí možno podívat se mezi stromy do kraje, při pauze na vrcholu trailu se otevírá panorama hustě zalesněných kopců prostých stop civilizace v plné šíři.
A už opět poskakujeme po skalkách dolů a v prachu lesa se smýkáme kořenitými pěšinami. To je tedy něco! Občas je třeba vyšvihnout trialový "brdík", jinde zdolat příkrou sekci se zadkem na zadní pneumatice. Někdy se zadaří, jindy je na místě raději kapitulace. Pozitivem je, že vždy je k dispozici spousta sekcí, kde si lze napravit reputaci.
Návrat po silnici je utrpení. Silniční kriteria nikdy nepatřila k mým oblíbeným a kdyby na mně hoši nepočkali a Mike nenabídl hák, jel bych snad k hotelu stopem. Po čtyřech hodinách neustálého přerušovaného záběru mám nohy jak z betonu.
Den s pořadovým číslem tři pak přichystal zážitek snad ještě větší. Na avizovanou cross-country vyjížďku s freeridovou ikonou Richie Schleyem se nedostanete každý víkend. Po předchozím švihu jsem soudil, že již mám představu, co to znamená, když Kanaďané mluví o XC. Záhy mizíme v lese a Mike mi šeptá, že dneska pojedeme opravdovou místní klasiku.
Příkře stoupáme, snad ještě svižněji než včera. Jestli tohle bude trvat také více hodin, tak nevím. Kořenitá pěšina v jehličí je ale záhy na vrcholu kopce a už je tu první trialový úsek ve skále. Následuje první lávka se slušným seskokem. Je to vhozená vizitka této asi půl druhé hodiny trvající legrace. "Cut your bars" - to jsou lávky, kladiny, překlopky a přejezdy padlých stromů. Richie jde do všech sekcí, většinu s přehledem pokoří. I mistr tesař se ale utne, a tak občas vystupuje z kola a pokud se nestihne vycvaknout z pedálů, padá i s ním. Všechno ale bere s nadhledem, podiví se, jak se to tu od doby, co tady jezdil více, změnilo a jede dál. Baví se. Johnny od Rocky Mountain zkouší také většinu překážek a nutno říci, že je, byť při opakovaných pokusech, většinou úspěšný. My s Mikem a Timem se nepouštíme do větších akcí, zezadu spíše kontrolujeme pozice. Díky paralelním jednodušším stopám ale jede celá grupa pohromadě.
Další trail lávek a překlopek křižuje řečiště vodního toku, a tak se jmenuje "River runs through it". Zlatým hřebem je přejezd sesekaného kmene přes řeku s provazovým zábradlím. Je to zvláštní pocit, pohupující se kladina je ale naštěstí dostatečně široká. Celý trail se prakticky motá snad na kilometru čtverečním sem a tam, je to ale skvělé hřiště jezdcova postřehu, smyslu pro rovnováhu i schopnosti pilotáže. Při slušném tempu navíc jaksi není na chyby čas. Jen si říkám, jak by asi všechny ty klády a můstky s překlopkami okořenil případný déšť...
A to je vlastně všechno. Při maximálním soustředění čas nepozorovaně letí a my musíme uhánět zpátky na vystoupení trialisty Ryana Leeche. Už vidím, jak se bude parťák Pevňák ze zámoří ptát na detaily, až mu o téhle vyjížďce pošlu mail, a kluci budou chtít půjčit rukavici, ve které jsem si s Richiem podal ruku. Bikepark s novým Garbanzem byl úžasný, tohle ale je biking, jak má být. Na to se skutečně nezapomíná.

Převzato z časopisu VELO
Text a foto: Rudolf Hronza

ŠTĚRBA-KOLA.cz | GlobalDat a.s. eshop a webdesign, © 2003-2016 ŠTĚRBA KOLA