Norimberské peklo - Články

Pojmenování District Race vzešlo z myšlenky vytvořit jednu dlouhou lajnu ulicemi města a v jednotlivých částech - distriktech postavit různé překážky, které by prezentovaly dnešní pojetí freeride a freestyle bikingu. Projetím celé trasy tak jezdec mohl předvést svou všestrannost, odvahu a umění. Na závod bylo pozváno 27 vybraných jezdců, mezi nimi i dva Češi - Michal Maroši a Kamil Tatarkovič.

Trať

Distriktů bylo celkem sedm. Startovalo se na hradě a hned první překážkou byla lávka v asi 5 metrové výšce, která vedla mezi cimbuří. Za ním se rozdvojovala a končila na hradbách. Ta jednodušší, kterou využívali hlavně jezdci na pevných kolech, vedla do asi 5 metrové výšky a skákalo se z ní do dlouhého dřevěného dopadu zakončeného dvěma klopenkami. Druhá lávka pro drsné dropaře končila na devět metrů vysoké hradbě a skákalo se z ní na 10 metrů vzdálený dřevěný dopad, takže let měřil klidně i 15 metrů. Kupodivu se zde nikomu nic nestalo, přecejen zde byli samí ostřílení týpci. Během všech jízd se postupně hodně přitvrzovalo, takže jsme byli svědky spousty různých triků, jako třeba x-up, table top či superman. Rozjetý stroj po dopadu pomohl zastavit kolmý wallride.
Pod dropem seděla u plasmy porota složená z lidí bikingu rozumějících, jako jsou třeba novináři či zranění jezdci. Takže celý závod o dvou kvalifikačních jízdách a pak dvou finálových jízdách pro vybraných 10 jezdců sledoval i zrakvený Darren Berrecloth, vítěz letošního Adidas Slopestylu ze Saalbachu. Druhá sekce byla mezi roubenými baráčky pod historickou věží. Nejprve se seskočilo z lávky a za ní následoval wallride s mnoha možnostmi projetí, buď vnitřkem, nebo po jeho horní hraně. Zde jsme ve finále mohli vidět kromě běžných x-upů, tabletopů a nofootů i třistašedesátky zvrchu wallridu. Další district byl složen ze dvou beden, na něž vedly rádiusy a za nimi byly dřevěné dopady. Kyle Ebett, Timo Pritzel či Aaron Chase na první bednu, která byla na začátku asi 2,5 m vysoká a na konci asi 3,5 m, dávali backflipy a dolů skákali ještě vždy v kombinaci s nějakým trikem. Aaron mi dokonce říkal, že je škoda, že dopad za bednou je tak daleko, že by lidi jinak určitě viděli i 360ky z beden. Po absolvování obou výskoků a dropů následovalo Dürerovo náměstí, kde byla Albrechtova socha obklopena lávkami z krásného blonďatého dřeva. Na výběr byly 3 lajny. Tu nejobtížnější s výskokem do výšky a dálky na samostatnou lávku dávali všichni, ale pár si jich vybralo i vedlejší cesty s úzkými kládami, které byly náročné na stabilitu. Na finálové jízdy se přišlo dohromady podívat (podle odhadů místní policie) okolo 40 000 lidí, takže i pod lávkami, které vedly snad v pětimetrových výškách, udělali dost velký bugr a jezdce hecovali ke krkolomným trikům. Na konci jedné lávky byl třeba rádius, který nakopával na 2 metry vzdálenou lavici o metr výš, z níž bylo poté nutné překonat 4 metrovou díru do dopadu. Pro normálního smrtelníka možná nepředstavitelná dálka, ale pro distrikťáky běžný polet, do nějž se jim ještě podařilo vměstnat kankány, seatgraby, tabletopy a barspiny. Kdo tyto triky nezná, na konci článku najde podrobné vysvětlivky. Z lávek se jelo z kopce na další náměstí u kostela, kde redbuláci postavili vynikající freestyle park. Nechyběl funbox s bednou na vrchu, přes nějž se létalo to největší peklo, jako backflipy v kombinaci s x-upy a podobně, 360ky, barspiny, suicidy, kankány atd, co kdo uměl. Pak tam stál velký wallride s dvěma postranními banky a prostředním rádiusem a vedle něj obrovský curved wallride, tedy vólrajd do zatáčky. Na něm jako obvykle nejvíc diktoval Mároška, jenž jezdil v největší výšce. Taky tady byla spina, přes níž skákali nejen třistašedesátkami, to už je "starý", ale přeskakovali ji i opřením o ruku nebo šlápnutím nohou, nebo Aaron Chase ji točil na předním kole. "Normálka", to u nás umí každá šestiletá školačka, že. Ze spiny vedlo kolečko zase zpátky na funbox a tak pořád dokola. Když už kluci měli pocit, že toho víc neumí, nebo že si lepší triky nechají až do finále, mohli vyrazit na poslední sekci. Tu tvořily tři hliněné dirty s dřevěným odrazem v řadě. Mezery mezi odrazem a dopadem byly pět metrů dlouhé a pokud jezdec ztratil na jednom skoku rychlost, další už nepřeskočil. Přesně tento případ se stal osudným i Kyleu Straitovi (Specialized), vítězi loňské Rampage, když se díky ztrátě rychlosti ve finále nedostal přes třetí skok. Ani jeho backflip na dirtu, kankán na hradbách, suicide na funboxu i dirtu tak spolu s dalšími bravurně provedenými triky nestačily na vítězství a odnesl si pouze odměnu za třetí místo. Paul Basagoitia (Kona), jenž v kvalifikaci předváděl pouze průměrné triky, ve finále absolutně zabodoval, všude odjížděl salta, kankány, tabletopy, ale nejvíc omráčil snad nejtěžším trikem dneška - otočkou o 360 stupňů kombinovanou s tailwhipem. Trik se mu povedlo dokončit, skutečně přistál na kole, akorát hliněný dopad dirtu byl tak úzký, že Paul netrefil přesně plochu a sjel po boku kupy do zábradlí, kde si ustlal. I tak to ale byl ten nejepší výkon, co jsme v Norimberku viděli. Kdyby to ustál, mohl na bedně stát na stupínku nejvyšším. Tam se ale usídlil jiný jezdec. Aaron Chase (Cannondale), největší stylař dneška, jenž spolu s Berreclothem, Straitem, Basagoitiou, Ebbetem, Porterem a dalšími posunuje hranice freeridingu stále dál a výš, zajel absolutně nejčistší jízdu. Ačkoliv jel na pevném kole Chase, a tudíž skákal pouze menší drop, nevynechal jedinou příležitost ukázat, proč by si měl první místo zasloužit právě on. Z prvního wallridu skočil v otočce o 360 stupňů, aby následně vyskočil na první bednu backflipem, na Northshoru si našel vlastní cestu s vysoce náročným přeskokem do strany na úzké lávky, v parku pak nehorázně zadiktoval salty, již zmíněnou motanicí na spině, čistě odjetým sjezdem z wallridu ve fakie, tedy pozadu, a nakonec na dirtech předvedl čistě backflipa, 360ku a one foot x-up. Kromě náročnosti triků mu tak k vítězství pomohla i čistota jízdy a celkový dojem, kdy většinu krkolomností odjížděl s naprostou elegancí. Po vyhlášení výsledků jsem se soustředil na kola tří nejlepších jezdců. Ležela opřená o skálu pod hradbami a hlídal je asi dvakrát tak mohuný hlídač, než jsem já. Neustále mne při focení sledoval a jakmile jsem si nějaké kolo chtěl naklopit či zvednout, už se ke mně sunul a řval. Je vidět, že když německý hromotluk dostane práci, bude ji dělat důkladně bez přemýšlení o tom, zda se jedná o fotografa do novin, či o zloděje. I tak se mi podařilo pár snímků získat a baseballovou pálkou jsem nedostal.

Cannondale Chase

Aaron jel jako jeden z mála na pevném kole, které pro svou domovskou značku Cannondale sám navrhl. Rám Chase je postaven přesně pro takové zatížení, jakého se mu dostalo v Norimberku. Tlusté trubky hlavního rámu mají silnější stěnu, než u XC modelů a zadní stavba je mnohem kratší. Díky tomu se kolo hodně lehce zvedá na zadní, podobný pocit jsme zažili pouze u RB Monster HT nebo trialových rámů. Zároveň je kolo krátké a hodně obratné a hravé. Vybaveno je komponenty Saint a XT. Přehazovačku ovládá řazení rapidfire, tedy žádný dual control. Hydraulické kotoučovky Saint mají páčky od starších XT. Odpružená vidlice Gold Label 2 je novinkou značky Manitou pro příští sezónu. Je speciálně určena pro dirty, street a freestyle na MTB a má supertvrdou pružinu se zdvihem 80 mm. Tato hodnota plně postačuje pro bezpečné pohlcení dopadů z výšek a při jízdě náročné na stabilitu vidlice aspoň neruší nechtěným pohupováním. Jedním z nejdůležitějších komponentů však jsou pláště. Maxxis HookWorm mají hladký kostičkovaný povrch, jenž výborně drží na hladkých plochách, takže je ideální do skateparků, měst, na dřevo, kámen i hlínu. Masivnost vzorku sice přináší vyšší hmotnost, ale ta se při freestyle řeší teprve až po přilnavosti plášťů.

Kona DUDU

Paul Basagoitia se proslavil na loňské Bike Battle, kde neskutečně diktoval a přesto skončil až druhý. Zajímavé bylo, že jezdil bez sponzora, jen za mámu a tátu. Naštěstí se tohoto svérázného borce ujala značka Kona, jejíž model DUDU nyní Paul sedlá. Jedná se o upravený rám Howler a stejný stroj vozí i našeho Kamila Tatarkoviče, jenž i přes hodně kvalitní jízdu plnou čistých tabletopů i z největších výšek, x-upů a nofootů, bohužel nepostoupil do užšího výběru. Zde ještě trochu odbočíme, protože ke všeobecnému údivu jezdců byl mezi 10 nejlepších vybrán freerider Gareth Dyer. Ten předváděl pouze standardní výkon bez jakýchkoli extrémních triků a dovolím si tvrdit, že Kamil i Michal Maroši předvedli mnohem víc a finále by si zasloužili spíš, než Gareth. Ale zpět ke Koně. Zdvih zadní stavby je 130 mm a Paul prý do vzduchového tlumiče Fox Float fouká 250 PSI (!!!). Přitom na dopadu dropu z hradeb prý šel tlumič vždycky na dno. Vidlice Bomber bez dalších nálepek je z italské fabriky Marzochci a zdvih je prý někde na 110 až 120 mm. Pohon obstaralo Shimano se starší přehazkou XTR a páčkou rapidfire. Paula brzdí v rozletu Hayesy El Camino, na nichž je možné ladit brzdnou sílu přímo na páčce. Kliky Race Face Diabolus mají dutou osu X-Type součástí levé kliky a ložiska středového složení jsou vně středové osy. Proti padání řetězu úspěšně bojují vodítka řetězu E-Thirteen s průhledným rockringem. Kola dodal Mavic, sjezdové Dee Maxy vynikají výborným poměrem tuhost/cena. Pláště jsou opět hladké, tentokrát od Nokianu.

Specialized Enduro SX Trail

Třetím na stupních vítězů byl Kyle Strait, vítěz Rampage 2004. Jeho stroj je sériovým modelem SX Trail a stejný typ jezdí i Michal Maroši. Zdvih zadní stavby 150 mm zprostředkovává pružinový tlumič Fox DHX 5.0. Vpředu najdeme také Foxku, jednokorunkovou vidlici 36 RC2, která má měnitelný zdvih 120-160 mm. Pohon kola obstarává SRAM, kliky jsou po vzoru bmx třídílné z chrom-molybdenových trubek, takže by měly být maximálně odolné proti tvrdým dopadům. Kyle brzdí Hayesy Nine se 160 mm kotouči, i když na kole se 150 mm zdvihy bychom si už představovali 200 mm kotouče. Ráfky Bombshell jsou obuty do plášťů Specialized Enduro, které nemají speciální freestylový vzorek, ale celkem hrubý dezén.

Budoucnost freestylu?

Většina triků, o nichž v tomto článku mluvíme, dnes patří již ke standardu a vývoj spěje k jejich spojování dohromady. Za nejnáročnější jsou považovány flair - backflip s 360kou nebo kombinace tailwhipa s 360kou či backflipem. Kluci americký už to na videích dávají, uvidíme, jak dlouho bude trvat, než se tyto triky zabydlí i na soutěžích a zevšední. Norimberk však byl peklo a kdo tam nebyl, o hodně přišel. Když ne o triky, tak určitě o ty - na Německo - moc pěkné slečinky, které se okolo tratě promenádovaly v trsech. Asi někde měly hnízdo.

Slovník triků

Celý článek je protkán spoustami anglických názvů triků, z nichž může jít hlava kolem. My si jednotlivé triky zběžně popíšeme:

x-up - základní prvek - otočení řidítek o 180 stupňů a zpět
bar spin - protočení řidítek o 360 stupňů
table top - sklopení kola pod tělem ke straně do horizontální polohy. Lze kombinovat s one footem
one foot - vykopnutí jedné nohy z pedálu
no foot - vykopnutí obou nohou do roznožky
heel clicker - protažený no foot - paty se střetnou nad řidítky
suicide - ruce pustí řidítka a máchnou za záda
360° - otočka ve vzduchu o 360 stupňů tailwhip - protočení kola pod tělem, drží se pouze za řidítka
backflip - salto vzad
frontflip - salto vpřed
kankán - kopnutí oběma nohama přes rám
superman - kopnutí nohama vzad a let jako superman
seat grab - chycení sedla za letu
flair - backflip v kombinaci s 360kou