Heuréka Facebook Youtube
  • Facebook
  • Přihlášení
  • Registrace

Šterba kola

Kolo se nám polámalo...

Reklamace! Slůvko dost nepříjemné. Už při jeho vyslovení mnohé jímá hrůza. Hrůza nad tím, jak se reklamace vyřeší, jestli se vůbec vyřeší a případně i kdy. Reklamovat jízdní kolo v sezoně, kdy chceme jezdit a kolo může ležet i třicet dnů u prodejce, je představa doslova šílená.

S reklamacemi se setkáváme v redakci dost často. Dostáváme dopisy, maily nebo lidé telefonují. Je to vždy jak podle jednotné šablony. "Prosím vás, tam a tam mi nevyhověli s reklamací té a té součástky. Udělejte s tím něco. Dáme vám všechny podklady. Napište o tom, ať všichni vědí, jaký ten obchod je". Dokonce jsme měli případ, kdy zákazník žádal o zveřejnění drahého plošného inzerátu, ve kterém chtěl podle svých slov "smáznout" jednu prodejnu. Až po našem vysvětlení, že případné následky si ponese jen on sám, neboť za obsah inzerátu bude ručit v tomto případě jen on, že tu existuje Občanský zákoník a i Trestní zákon, kde se pamatuje i na pomluvu, trochu vychladl a už jsme o něm neslyšeli. Ne, Cykloservis nikdy nebude dělat v podobných případech arbitra. Nejsme na to ani právně vybaveni, nejsme školení soudní znalci a ani nebudeme vynakládat prostředky na právníky, abychom zjišťovali, kdo má pravdu.

Není reklamace jako reklamace

Pokud se mezi lidmi mluví o reklamacích, takřka vždy v tom smyslu, že někomu se něco porouchalo a že mu nebylo vyhověno při reklamačním řízení. To se strhne mezi známými doslova peklo a všichni začnou kolektivně dotyčnému obchodníkovi spílat. Už méně se hovoří o tom, že v nějaké prodejně je to skvělé, neboť vždy a za všech okolností vyjdou zákazníkovi vstříc, a to i tehdy, když si zákazník může za vadu sám. Taková prodejna se jaksi bere jako samozřejmost. Tak by to mělo podle zákazníků být.Ale už málokdo se chlubí tím, že něco rozbil, a i s vědomím toho, že není v právu, snažil se věc reklamovat. I za tu cenu, že se snažil věc nenápadně ještě víc poškodit, aby to vypadalo jako oprávněná reklamace. Při cestě do prodejny doufá, že mu ten podvod projde.

Jeden z obchodníků nám k tomu například řekl: "Měl jsem zákaznici, která přinesla k reklamaci dětskou přilbu, jež měla uvnitř teplem spečenou polystyrenovou výstelku. Evidentně dala helmu ve velkém teple za zadní okno auta, kam se helmy běžně dávají a kde může být i přes 70 stupňů. V návodu je na to upozorňováno. Ale ona tvrdila, že se to stalo dítěti při jízdě. Kdyby ano, tak má to dítě uvařený mozek. Dal jsem před ní novou stejnou přilbu na topení, které mělo 55 stupňů, a helma to přežila bez úhony. Zákaznice to přesto neuznala a popotahovala nás skoro až u soudu". Nikdo asi nespočítá, kolik je kterých případů. Statistiky na to neexistují, neboť nikdo není povinen hlásit všechny reklamace a způsob jejich řešení žádné instituci. Ale rozhodně by to byla čísla zajímavá a o lecčems vypovídající.

Statistiky si vedou pouze firmy, které sledují poruchovost svých výrobků a rozhodně se z ní snaží poučit, provádějí na výrobcích změny, které vedou k minimálním reklamacím. Je to vlastně jednoduché. Bylo by dost krátkozraké, kdyby se jakýkoliv výrobce domníval, že vrhne na trh výrobek, který je skvěle marketingově ošetřen, bude na něm mít slušný profit, ale současně bude také vědět, že výrobek je nekvalitní a že se bude vracet zpět. Taková firma asi na trhu nevydrží dlouho. Tamtamy mezi zákazníky zní dost silně a lidé si o ní řeknou. Ani obchodník nezůstane pozadu. Jestliže si například nakoupí od dodavatele třeba deset sedlovek a pět z nich se mu vrátí, neboť se ohýbají, garantujeme vám, že žádný obchodník už stejné sedlovky ve svém obchodě nevystaví. Pakliže ano, zařadí se do kategorie bláznů. Jím nabízené zboží ztrácí mezi zákazníky kredit, neboť lidé si řeknou, že ani ostatní zboží nestojí za nic. Často bez ohledu na to, jak a jakým způsobem bylo zákazníkovi s reklamací sedlovky vyhověno. Žádný chytrý obchodník nechce do své prodejny zboží, o kterém ví nebo alespoň tuší, že s ním budou problémy. To by byl sám proti sobě a neřešil by nic jiného než reklamace a postupně ztrácel zákazníky. Dnes se například mnozí obchodníci brání tomu, aby prodávali nejlevnější problémová kola. Které značky to jsou, se mezi nimi všeobecně ví. Pokud to místní trh a koupěschopnost obyvatelstva nevyžaduje, na krám si je prostě nevezmou. Raději sáhnou po dražším zboží, se kterým je méně problémů.

Reklamovat zboží je zdánlivě věc jednoduchá, a to především v těch případech, kdy se nám prodávající skutečně snaží vyjít vstříc, kdy si obchodník v hlavě bleskově zkalkuluje případné následky svého negativního rozhodnutí. Pro zákazníka totiž není nic jednoduššího, než pokud se cítí v právu a je si stoprocentně jist, že reklamace by měla být vyřízena kladně a přesto se tak nestane, jednoduše příště bude nakupovat jinde. Obchodničit dnes s koly již totiž není jen o tom, že se nakoupí součástky, dresy a kola, vše se vystaví a čeká se, až se to prodá. Ty porevoluční doby, kdy byl po horských kolech takový hlad, že se doslova prodávala z korby náklaďáku, nenávratně odvanuly. V době dnešního obrovského přetlaku zboží se musí nabízet ještě kvalitní služby a především slušnost. Slušnost a serióznost ze strany obchodníka, ale samozřejmě totéž i ze strany zákazníka. Možná jste se teď zarazili nad tím, proč vy máte být slušní. Stačí přece při vstupu do obchodu pozdravit, zaplatit a zase pozdravit. To samozřejmě ano, ale my myslíme slušnost třeba při vyřizování reklamací. Každý jedná jinak. Vyřizování reklamace může být záležitostí tak emotivní, že obvykle slušný člověk se v lehce krizové situaci, ve které mu hrozí ztráta peněz, a takovou situací může reklamace být, a zvláště při takové, kdy vše neprobíhá hladce, mění postupně v exhibicionistu, jenž sahá po slovech, kterých jinak nepoužívá. Obchodníci by o tom mohli vyprávět.

Zákazník se občas stává takovým malým Michaelem Jacksonem, prožívá v obchodě podobné chvilky jako Jackson na pódiu. Rozhlédne se, uvidí ostatní zákazníky - diváky v obchodě, jak na argumenty vůči prodavačovi souhlasně přikyvují, a neustále se víc rozjíždí ve svých slovních projevech. Možná má pravdu, ale čeho tím dosáhne? Většinou ničeho, jen ještě většího negativistického přístupu personálu prodejny. Banální reklamace se mění v souboj kdo z koho.

Vyřizování reklamace není jen licitace na poli zákona, vyhlášek a nároků, ale často, s ohledem na nejasný charakter poškození a v zájmu rychlého a kladného vyřízení, i dobré vůle a přístupu personálu prodejny. Nemyslete si, že každý obchodník zas tak lpí na každém zákazníkovi. I když by měl, neboť ten ho živí. Podle zákazníka patří obchodník do kategorie "blbců", se kterými není řeč. Podle obchodníka patří takový zákazník taktéž do kategorie "blbců" a "potížistů", kteří dělají jen problémy, a tudíž by bylo skoro lepší, kdyby chodili jinam, do jiného obchodu. Takovému zákazníkovi to jemně, ale přece dá najevo. Tak to prostě je. Zeptejte se někoho, kdo dělá v obchodě.

Vy však určitě do této kategorie nepatříte. Jste slušní a snažíte se věc vyřídit v klidu. Jste totiž znalí svého práva i povinností při nákupu. Přečetli jste si pozorně návod, reklamační podmínky, víte něco málo o Občanském zákoníku a o Zákonu o ochraně spotřebitele. A víte dobře, že také prodávající má nejen povinnosti, ale také svá práva, stejně jako vy. Síly jsou totiž vyrovnány. Dokonce možná někdy zákon trošičku víc straní prodávajícímu, neboť pokud docílíte toho, že se prodejce zakousne, protože mu nadáváte, snažíte se z něj před ostatními zákazníky udělat vydřiducha a šaška, vy pak budete muset dokazovat, že jste v právu. Břemeno důkazů bude ležet především na vašich bedrech. Vy musíte dokázat, že vaše reklamace je oprávněná. Obchodník rozhodně ne. Ten když bude chtít, bude v klidu a v pohodě. Bude jen čekat na to, co s tím vším uděláte. Když půjde do tuhého a bude mu hrozit něco víc než výměna výrobku, tak vám ho prostě na poslední chvíli vymění. Navíc něco dnes dokazovat podle práva může být také dost drahé a nemusí to vždy skončit tak, že vše při konečném účtování problému zaplatí obchodník. Můžete to být klidně i vy. Vaše reklamované boty za tisícovku se mohou změnit v noční můru požírající další a další peníze pro soudní znalce a právníky.

Nejlepší cestou k úspěšné reklamaci je tedy vystupovat slušně, nepodvádět, mít všechny doklady k výrobku. Případný soud je asi tou nejkrajnější cestou, po které se jen málokdo pustí. Určitě vás bude zajímat, jaká vůbec jsou ta vaše a obchodníkova práva a povinnosti. Kde se o nich dočtete a jak máte postupovat. Abyste si vše nemuseli zjišťovat, udělali jsme to za vás a navštívili Českou obchodní inspekci, kde jsme si povídali o reklamacích s radou referátu pro styk s veřejností Radkem Miňovským.

Které zákony řeší problémy, jež se týkají reklamací?

Nejdříve co je to reklamace. Upravuje ji Občanský zákoník. Je to uplatnění práva z odpovědnosti za vady. Tak se reklamace charakterizuje. V Občanském zákoníku je vše, co se týká obecné odpovědnosti za vady. Zákon o ochraně spotřebitele toho neříká o reklamacích zas tak mnoho. Je v něm ale například odstavec, že pracovník, který vyřizuje reklamace, musí být v prodejně přítomen po celou dobu.

Neexistuje tedy, pokud nám prodavač například řekne, že není přítomen vedoucí, který to s námi vyřeší, a odkáže nás případně na jinou hodinu nebo den. Dále se tam říká, že lhůta pro vyřízení reklamace je třicet dnů. Tento zákon pouze vymezuje zhruba ve dvou paragrafech povinnosti prodávajícího.Více se dočteme v Občanském zákoníku, kde je několik paragrafů o odpovědnosti za vady.

Při nákupu je asi dobré sepsat kupní smlouvu.

Rozhodně ano. Veškeré náležitosti dokladu o koupi jsou upraveny v Zákoně o ochraně spotřebitele.

Musí mi dát v obchodě k výrobku záruční list?

Nemusí, není to stanoveno zákonem, ale od příštího roku zde bude změna v tom smyslu, že vydat záruční list bude povinností.

Jinak vlastnit záruční list není podmínkou pro uplatnění reklamace. K uplatnění reklamace stačí třeba paragon, opravenkový list a podobně. Záruční list v současné době slouží hlavně k tomu, aby se na něm vyznačovaly případné opravy, aby stanovoval reklamační podmínky a podobně. Ale to vše může být vyznačeno i na jiném papíře u výrobku, např. na paragonu. Specifikována může být i delší stanovená záruční lhůta než ta zákonem upravená na šest měsíců. Žádný zákon sice nestanoví, že vše musí být uvedeno písemně, ale rozumné je všechny tyto důležité věci si nechat k výrobku pro případné spory doložit písemně.

Co když ztratím všechny doklady k výrobku.

Mám šanci nějak prokázat, že jsem v daném obchodě výrobek zakoupil? Třeba svědeckou výpovědí? Teoreticky ano, ale bude to dost složité. Svědecká výpověď se také nemusí uznat. Raději doklady neztrácet a hlavně vždy si vyžádat paragon.

Jdu řešit reklamaci. Jaké jsou pro její vyřizování lhůty?

Nejdéle do třech dnů musí obchod reklamaci přijmout. Samozřejmě pokud půjdete reklamovat kolo, asi to budou řešit ihned, jakmile do prodejny s kolem přijdete. Tři dny se týkají například stavebních prací, kdy musí někdo dojet na stavbu a reklamaci posoudit.

Vlastní reklamaci musí vyřešit obchodník do třiceti dnů. Pokud se mu to nepovede, vada bude posuzována jako neodstranitelná se všemi následky, jako je například vrácení peněz nebo výměna výrobku za bezvadný. Do třiceti dnů se musí dát i záporné vyjádření, tedy že se reklamace zamítá. Reklamace se uplatňuje vždy v obchodě, kde jsme věc zakoupili. Výjimku tvoří například případy, kdy je třeba ve zmíněném záručním listě uvedeno, že záruční opravy se provádí v jiné, např. servisní organizaci.

Zákazník nemusí brát ohledy na případné sdělení maloobchodníka, že věc se bude posuzovat déle, neboť se musí vyjádřit třeba dovozce. Nějaký dovozce nemusí zákazníka vůbec zajímat. To se týká obchodníků mezi sebou a jejich reklamační a záruční vztahy řeší obchodní smlouvy a Obchodní zákoník. Zákazník ale může souhlasit s tím, že se reklamační řízení protáhne. Tady bych zase doporučoval obchodníkovi, aby on si souhlas nechal potvrdit od zákazníka.

Reklamaci mi tedy musí v obchodě přijmout. Existuje nějaký jednotný formulář na reklamační zápis? Asi je dobré nechat si ho vystavit.

Žádným zákonem není upraveno, jak má reklamační formulář vypadat. Ale je to jednoduché. Měl by obsahovat popis výrobku, např. výrobní číslo, eventuálně vady, dále datum přijetí k reklamačnímu řízení a předmět reklamace. Dále může být zaznamenána případná doba opravy, o kterou se záruka prodlužuje, nebo konečné řešení, i zamítavé stanovisko obchodníka.

Musí se v reklamačním zápisu zdůvodňovat, proč je reklamace zamítnuta?

Nikde není stanoveno, že musí. Může se zdůvodnit i ústně. Ale já bych si to tam napsat nechal pro další případné řízení. Otázkou je, co s tím, když takový zápis obchodník odmítne, protože žádný zákon mu nepřikazuje ho akceptovat. Je to o serióznosti.

V příštím roce bude záruční doba dvouletá. To už může být důvod k zamyšlení nad tím, co dělat když zkrachuje prodejna, kde jsem si věc zakoupil. Prostě zmizí.

Kde mohu uplatňovat reklamaci?

Tak toto řeší Živnostenský zákon. Povinností každého podnikatele je změnu provozovny nahlásit na místně příslušný živnostenský úřad, stejně jako ukončení činnosti a sdělení, kdo bude za firmu řešit závazky, včetně reklamací. Takže na živnostenském úřadě by se mohl případně zákazník dotázat, kde firmu najde, eventuálně zda ji ještě vůbec někde najde.

Reklamace a prodej komisní, se slevou, mezi kamarády. Také tak se a nejen kola prodávají.

Zboží se slevou, komisní prodej, prodej použitého (bazarového) zboží, prodej mezi dvěma občany - vždy je tu šestiměsíční záruka. Ale opět. Za každých okolností je třeba vyžadovat kupní smlouvu. U prodeje použitého zboží se samozřejmě přihlíží na vady vzniklé stářím a opotřebením výrobku v době prodeje. Je vhodné vše uvést do kupní smlouvy nebo na ně alespoň kupujícího upozornit. Na vady, na které je zákazník upozorněn při koupi použitého zboží, se možnost reklamace nevztahuje.

Pořád chceme kupní smlouvu. Chtěl bych vidět třeba nějakého Vietnamce, když po něm budu chtít kupní smlouvu.

Máte stále dvě možnosti: buď koupit bez smlouvy, nebo vůbec nekoupit. U obchodníka s koly by takový problém neměl nastat. V případě, že prodávající odmítá na vyžádání řádně vyplnit doklad o koupi, může se kupující obrátit s podnětem k šetření na ČOI.

Jaké má nároky zákazník, kterému byla uznána vada věci jako neodstranitelná, když obchodník přešvihne lhůtu k vyřízení záruky apod.?

Zákazník má nárok na výměnu věci, odstoupení od kupní smlouvy (vrácení peněz proti vadnému výrobku) nebo na přiměřenou slevu tehdy, když se jedná o několikrát se opakující stejnou vadu nebo když prodávající rovnou rozhodne, že se jedná o vadu neodstranitelnou. Má se za to, že opakující se vada znamená nejméně dvě předchozí opravy stejného problému. (pozn. redakce: VIZ judikatura, konkrétně sbírka soudních rozhodnutí a stanovisek Nejvyššího soudu pod číslem R 22/83.) Stejné nároky má zákazník tehdy, když prodejce nedodrží třicetidenní lhůtu pro vyřízení reklamace. Způsob řešení si vždy vybírá zákazník.

Bývá pravidlem, že k jízdnímu kolu dodává dovozce nebo výrobce také návod. Do jaké míry jsou pokyny v tomto návodu směrodatné pro případnou reklamaci?

Začnu z jiného konce. Při prodeji má zákazník nárok na předvedení výrobku a seznámení s návodem a reklamačními podmínkami. To vše doporučuji učinit před uzavřením kupní smlouvy. Pokud kupní smlouvu zákazník uzavře, to znamená výrobek zaplatí a převezme, přistoupil na podmínky prodejce, tedy i na reklamační podmínky, které jsou uvedeny např. v návodu (musí být v souladu s ustanovením OZ). Může v něm být například uvedeno, jakým způsobem se má kolo používat, co a jak se má udržovat. V případě, že při reklamaci bude mít prodejce pochybnosti o tom, zdali zákazník s jízdním kolem zacházel podle návodu, což mohlo způsobit jeho poškození, reklamaci samozřejmě může odmítnout.

Jaké možnosti dalších kroků má zákazník, pokud mu prodejce reklamaci zamítne?

Podle zákona je důkazní povinnost na straně zákazníka. Je možné se obrátit na soudního znalce a nechat si vypracovat na věc posudek. Může ho pak předložit prodejci a nechat na jeho zvážení, zda i přesto bude dále odmítat reklamaci kladně vyřídit. Pokud i přesto prodejce reklamaci neposoudí jako oprávněnou, můžeme se zákazník obrátit jedině na soud. Soud však zpravidla nebude brát ohled na posudek, který si nechal vypracovat zákazník a určí jiného soudního znalce. Cena posudku záleží na jeho rozsahu.

Jakou roli hraje při řešení reklamací Česká obchodní inspekce?

Jediné, co máme společného s reklamacemi, je případný postih prodejce za nedodržení třicetidenní zákonné lhůty pro vyřízení reklamace. Případně můžeme udělit postih za to, že nás prodejce mylně informuje o podmínkách reklamace nebo odmítá o reklamacích rozhodovat. Vše, co můžeme, se týká ustanovení o reklamacích v Zákoně o ochraně spotřebitele. A jak jsem říkal, není tam toho mnoho. Nic jiného s ohledem na danou reklamaci nemůže naše instituce kontrolovat. Nemůžeme rozhodně posuzovat, jestli je reklamace oprávněná s ohledem na vady materiálu, nesprávného zacházení apod. Mnoho lidí se na nás v tomto ohledu mylně obrací a jsou překvapeni, že jim nemůžeme v konkrétním případě příliš pomoci. Reklamace se řeší na základě Občanského zákoníku a dozor nad ním má pouze soud.
Občan se tedy skutečně musí obrátit na soud jako na jedinou instituci, která mu může pomoci reklamace řešit. Přesněji, podat na prodejce žalobu. Jedná se vždy o občanskoprávní spor.

Teď možná mnohé napadne taková zvláštní otázka, co tedy vlastně Česká obchodní inspekce dělá, když se v podstatě nemůže pořádně zákazníka zastat? Ze všech kontrolních orgánů máme nejširší rozsah. Máme na starosti všechny průmyslové výrobky mimo potravin, technické požadavky, falzifikáty, správnost účtování..... Mohli bychom toho vyjmenovat spousty. Lidé si bohužel myslí, že našim hlavním úkolem, a to možná i podle názvu naší instituce, je kontrolovat prodejce a dbát na jejich poctivost. To samozřejmě děláme také, ale je to pouze část naší činnosti. Pokud jste dočetli až sem, jste někteří asi zklamáni, protože jste očekávali pěkně šťavnaté občanské judo, ve kterém ukážeme na nepoctivost obchodníků, na jejich absolutní neserióznost při vyřizování reklamací. Ale srovnejte si vše v hlavě, přečtěte siZákon o ochraně spotřebitele a Občanský zákoník. Potom možná i vy zjistíte, že při vyřizování reklamací proti sobě stojí skutečně dvě rovnoprávné strany - prodejce a zákazník. Ne tedy zákazník a jakýsi nepoctivý obchodník, jak si někteří myslí. Zákony chrání totiž obě strany. Nám nezbývá nic jiného než se pohybovat v jejich mezích. Pokud nám prodejce skutečně nevyhoví, opravdu nám nezbude nic jiného než se obrátit na soud. Ale položte si otázku, zda na něco podobného máte žaludek a peníze. Zda vám ty kecky za tisícovku za to stojí. Máte na to, nechat se tahat v pracovní době ze zaměstnání, v soudní budově se nechat prošacovat, jestli náhodou nemáte v peněžence sněť slezinnou a potom se posadit do neosobních lavic a poslouchat právní žvásty o tom, že třeba máte smůlu a vaše žaloba se zamítá, protože jste uvedli nesprávný název firmy, kterou žalujete. Ano, i to se stalo. Tak vám nezbude nic jiného, než si vzít právníka, který by měl vše procesně správně vést. A kolik to vše stojí? To jsme konzultovali s JUDr. Hanou Bukovskou. Poplatek za návrh na zahájení občanského soudního řízení, jehož předmětem je peněžité plnění, činí 4% z žalované částky, nejméně 600,- Kč.

Odměny advokátů za poskytování právních služeb upravuje vyhláška Ministerstva spravedlnosti č. 177/1996 Sb., advokátní tarif ve znění pozdějších předpisů. Pokud je předmětem řízení zaplacení peněžité částky od 1 000 Kč do 5000 Kč, činí paušální sazba odměny advokáta 4 500 Kč, přes 5 000 Kč do10 000 Kč je sazba odměny 6 000 Kč a nad 10 000 Kč do 200 000 Kč je odměna 6 000 Kč a 15% z částky převyšující 10 000 Kč. Sazby odměn se stanoví pro řízení v jednom stupni. Ve věcech odvolání i případného dovolání je sazba odměny advokáta obvykle totožná se sazbou odměny v řízení před soudem I. stupně.
Náhradu nákladů řízení řeší občanský soudní řád. Obecně platí, že účastníku, který měl ve věci plný úspěch, přizná soud náhradu nákladů řízení proti účastníku, který ve věci úspěch neměl.

Asi jsme vás moc nepotěšili. Doufáme, že jste pochopili, že pustit se do soudního sporu bude pro vás únosné skutečně jen tehdy, pokud si budete jisti, že spor vyhrajete, nebo máte tolik peněz, že vám to je celkem jedno a budete chtít dát obchodníkovi za vyučenou. A už možná také chápete, proč vám od začátku radíme, abyste vystupovali při řešení reklamace slušně a snažili se vše vyřídit klidnou cestou. Vždyť takto se toho dá hodně vyřešit. Pokud ani to nepomůže, změňte klidně obchod. Choďte ke svému obchodníkovi, bude si vás považovat, zejména vaší věrnosti a nějaká reklamace určitě nebude problém. Věřte tomu, že takové zákazníky si prodejci skutečně považují.

Od příštího roku záruka na dva roky

Asi ani vám neuniklo, že od 1. 1. 2003 vstoupí v platnost novela Občanského zákoníku, kde se hovoří také o tom, že zákonná záruční lhůta se prodlužuje z dosavadních 6 na 24 měsíců. To je proto, abychom se i v této otázce srovnali s Evropskou unií, která tak dlouhou záruční lhůtu vyžaduje.

Na mnohé obchodníky již nyní lezou mrákoty a mnozí zákazníci se těší, jak s tím vším budou vydrbávat. Podobné hlasy jsme četli například na jednom chatu (diskusních stránkách) na internetu, a nejen na tom cyklistickém.

Jsou ty mrákoty na jedné a těšení se na druhé straně na místě? Co se vlastně změní? Podle našeho názoru nic zásadního. Vezměte si jízdní kolo. I nadále dostanete ke kolu návod, kde bude akorát ještě víc rozepsáno, co máte, musíte a smíte s kolem dělat. Za rok a půl reklamovat opotřebené pneumatiky (které třeba za půl roku jinak neojedete), obrzděné brzdové gumičky, ohmatané gripy, rozcentrovaná kola atd. by bylo asi dost naivní.

Přibližme si reklamaci rámů. Většina obchodníků vám dnes řekne, že pokud má rám prasknout z důvodu skryté vady, praskne během prvního půl roku, často ještě dříve. Rámů, které prasknou později, je opravdu minimum. To mají firmy vypozorované a některé i statisticky zpracované. Proto dnes mnoho firem nabízí záruku na rámy delší. Je to jednak skvělá reklama a také je někdy potřeba vyrovnat podmínky s konkurencí. Výjimkou nejsou pětileté záruky. Kdyby v této prodloužené záruční době docházelo k nějakým dramatickým poškozením z viny výrobce, asi by se do takových záruk nikdo nepustil, a to ani s ohledem na to, že konkurence delší záruku nabízí.

Nečekejme tedy, že dvouletou zárukou se něco podstatného pro nás změní. Pořád se budeme přít, co je normální opotřebení, pořád se budeme s prodejci hádat. Jen se to hádání posune do delšího časového horizontu. Kdyby přece jen obchodník zjistil, že dvouletá záruka je pro něj nevýhodná, neudělá nic jiného, než že zvýší cenu. A kdo to zaplatí? Samozřejmě zákazník.

Jedna výhoda dvouleté záruky je ale nesporná. Nebudeme se muset bát koupit kolo v říjnu, i když na něm přes zimu moc jezdit nebudeme a "půlroční" vady nebudou mít vliv na dosavadní kratší šestiměsíční záruku. Například u lyží to je ještě markantnější. Asi se už všichni těšíte na posezonní lyžařské slevy. I u lyží koupených v dubnu stihnete záruku v příštím roce po zimní sezoně. Podobnou zkušenost vám ale rozhodně nepřejeme. Nejlepší je koupit tak kvalitní věc, že se vás vlastně tento článek nebude nikdy týkat.

převzato z časopisu Cykloservis, text Kany

ŠTĚRBA-KOLA.cz | GlobalDat a.s. eshop a webdesign, © 2003-2016 ŠTĚRBA KOLA