Bikepark místo trakařů - DirtZone - DirtZone - Články - Jízdní kola ŠTĚRBA-KOLA.cz

V naší malebné zemičce, plné zlatých rukou šikovných lidí, žije svůj každodenní život také jeden statkář. Není to však obyčejný hospodář, které známe z filmů typu slunce seno, co mají všude nepořádek, ve chlívech bučící dobytek a na dvoře není kvůli slepičincům kam šlápnout. Ačkoliv jeho současné obydlí původně podobně vypadalo, statkář Petr Kraus jej přebudoval k nepoznání. Na dvoře se už neprohání drůbež, ale bikeři a ve stodole místo zemědělských strojů stojí freestylové překážky. Krausik je původem trialista, jenž třikrát ve své kariéře na mistrovstvích světa porazil všechny své soupeře a dobil nejvyšší stupeň. Díky tomu mu stálou podporu poskytuje Red Bull, s nímž procestoval s exhibicemi skoro celý svět a tak všude proslavil i naši zemi. V současnosti jezdí na kole GT, na jehož vývoji s ním spolupracuje i Hans Rey, ale to vám už poví sám.

Petře, pověz nám na začátek, co teď zrovna děláš, na čem jezdíš a tak.
No, ve filmu svýho života hraju asi roli bajkera se super životní cestou za něčím... Začnu asi kolem, takže v současný době jezdím rám GT vlastní geometrie, s osazením Roox a Magura. Tenhle rám je prototyp a doposud jsem ho testoval převážně v BMX parkách a na streetu. Předcházel mu vývoj rámu Heavy Tools, později Hi-Tec a následně rámu Orange. Ta moje osvědčená geometrie se vyznačuje hlavně hodně krátkou zadní stavbou, výše položeným středem, ale zároveň dostatkem prostoru mezi středem a řidítkama, což povoluje kratší představec a tim celkovej postoj jezdce spíš na zadním kole. Příjemnej pocit těžiště za osou předního kola je znát ve sjezdech nebo dopadech zpátky do radiusu. Teď jezdím pevnou vidlici, pouze zadní brzdu, přehazku nahradila Roox kladka, freestylový sedlo Primo a upravený pedál na grindovani. Tomuhle kolu říkam parkovka a kromě streetu, rádiusu a pár vyjížděk nic jinýho neokusilo. Chystám se postavit streetovou verzi s přední brzdou a odpruženou vidlí, protože sníh už zmizel, ulice začínaj vysychat a teploty jsou pořád příjemnější. Ve streetu je vidlice skoro nutnost. Tlumí dopady a tím umožňuje i nabádá k hrubějším trikům celkově. Každej to ocení převdevším v zápěstích a loktech. Vidlice by měla chodit míň, tak kolem 4 cm, aby nepolykala "olíčka", neboli odrazy při bunny hopu. Samozřejmě kabeláž u obou modelů musí umožňovat barspin (protočení řidítek). Tenhle rám má jednu velkou výhodu a to je možnost osazení 26 a 24palcovými koly, aniž by ovlivnily funkčnost, nebo kolo ztratilo na kráse. Každej streetař si může vyzkoušet pro freestyle MTB zatim ještě nadčasovej pocit ze čtyřiadvacítek. Ale věřte mi, že kdo je tam jednou osadí, už je nesundá. Pro doplnění, rám je z materiálu Al 6061-T6 a jeho konečná verze, na kterou právě čekám, bude mít trubky typu GT Ruckus. O sériové výrobě se jedná, ale začínám nabývat pocitu, že spolupráce přes Hanse Reye je zbytečně dlouhá. Není jednoduchý fungovat s takhle velkou a tak vzdálenou firmou přes člověka, kterej má spoustu vlastních aktivit. Takže letos se rozhodnu, zdali to má celý smysl. Pokud se to nezmění, udělám možná nečekanej krok, o kterým bych se zatim nezmiňoval. Je dobrý, že nejsem závislej na týhle spolupráci. Dělám to spíš proto, že jezdit vlastní rám je pozitivní věc a vývoj kol mě vždycky bavil. Mám radost, když se na něm sveze rider jako Michal Prokop a je příjemně překvapen jak je hravý. O to víc mě mrzí, že ti mladí kluci si ho nemaj možnost koupit. Drtivý většině padne okamžitě do ruky a vím, že by jim pomohlo ve vlastním rozvoji, a rozvoji freestyle MTB celkově. To je horší pocit, než nemít vůbec žádný kolo a hledat jinýho výrobce z gruntu odznova. Uvidíme, jak to všechno dopadne.(pozn.: Petr v současné době přesedlal na nový model Author A-Gang 24.00 o kterém jsme informovali.)

A co tvůj mateřský Red Bull, pro nějž již několik let jezdíš exhibice - jak se vyvíjí spolupráce s nimi?
Spolupráce s Red Bullem je vynikajici. To mě žene dopředu a baví. Teď připravujeme luxusní překážkovej set na ukázky, od kterýho si slibuju zábavnější a dynamičtější exhibice a zároveň prezentování novýho stylu freestyle MTB, kterej se rozjíždí na plný obrátky a těší se oblibě především u mladých jezdců. Nabalujou se jména z MTB scény, freestylu či dirtu, zrovna tak jako přicházejí úplný laici, který jen baví jezdit na kole, ale dosud viděli jen pár nepřesvědčivejch závodů klasickýho trialu či jinejch disciplín. Ve freestyle MTB je oslovuje především široká škála triků, možnost učit se ty, co jim nejvíc vyhovujou, pak dynamika, rozdíl ve stylu každýho jezdce a svoboda projevit se. Již třetím rokem se pořádaji akce pro tuto sortu lidí s názvem Red Bull Bike Battle. Začalo to všechno tak trochu na zkoušku v americkým Bostonu, kde byly zpočátku trialovější překážky a vychytával se systém jízd a hodnoceni. Z toho poučenej Red Bull UK vloni uspořádal druhej Bike Battle v Nottinghamu a následnej druhej ročník v Bostonu už představoval profi contest a další posun kupředu. Letos se Red Bull Bike Battle přesouvá z Bostonu do Philadelphie a šušká se o Praze. Lépe řečeno víc než šušká, ale nepředbíhejme událostem.

Co všechno tě letos čeká? Exhibice, závody, ...
Sezónu odstartuju na Bike Show v Birminghamu, kam jedu tuším po šestý a je to jedna z vůbec nejlepších výstavních akcí. Říkám výstavních, protože původně to byla výstava, která se přeměnila na několik akcí v jedné, s možností vidět nejlepší hvězdy z téměř všech disciplín. Každoročně se tam jede otevřenej anglickej šampionát ve 4crossu a BMX. Dále exhibiční závod freestyle trialu a asi největší úlet je mezinárodní kontest ve freestyle BMX a ve vertikální rampě. Jedou tam lidi typu Dave Mirra, Ryan Nyquist, Chad Kagy, Eduardo Terreros a spousta dalších. Prostě absolutní špička, velký prize money a neuvěřitelná show spojená více než s vystavováním značek spíš s prodejem bike produktů od A do Z s až skoro záhadnýma slevama. Takže takovej mladej anglickej buřt má možnost nakoupit a poskládat celý kolo ze samejch libůstek, který u nás těžko seženeme a odejít s podpisama svých idolů, vyfocenej třeba se Stevem Peatem. Takhle vypadá budoucnost výstav ať se na to dívám jakkoliv. To by si rychle měl uvědomit právě třeba Sport Prague a udělat maximum pro rozvoj doprovodnýho programu, protože ten se v budoucnu chtě nechtě stane hlavním tahounem pro veřejnost a možná hlavním důvodem, proč tuto výstavu vůbec dělat. V roce 98 tam bylo taky spousta značek kol a výstavní nálada. Teď už je to minulost a je potřeba to vidět nejlíp na vlastní oči. Pak mě čeká dotočení videa The Real Night in Prague se Spejsem, focení, cestování po exhibicích na různých akcích po Evropě většinou vázanejch k firmě Red Bull. Pak chci natočit kratší vlastní videjko a uvidíme, co se ještě přibalí. Pak mě taky čeká spousta práce na statku a to jak s bydlením, tak s ježděním. Stodola začíná mít vlastní tvář a když vše půjde tak, jak má a bude dostatek peněz, vrhnu se na stavbu minirampy. Zbytek času trávím ve zkušebně s kapelou Cobatara alias Silent Turtles Teenage Mutant Heroes of New Front From Bačinka Feat Heappy Xichters. Teď jsme nedávno hráli na večírku uspořádaným pár lidma z Red Bull v Rakouskym Fuschlu. Příjemně jsme je prekvapili a nás zase překvapila jejich reakce a zájem, s jakým poslouchali. Pamatovali si různý části věcí a z našeho kytaristy Michaličky byli naprosto hotoví. Myslim, že jako národ jsme opravdu hodně muzikální, aniž si to uvědomujem.

Petře, třikrát v životě ses stal Mistrem světa. Třikrát jsi porazil všechny své soupeře. Jak to ovlivnilo tvůj pohled na svět jako takový? Nemáš už s věkem na kole větší respekt z pádů a úrazů?
Po včerejší autonehodě, která mě potkala na cestě domů ze statku, si trochu líp uvědomuju, jak neuvěřitelně rychle člověk může vystoupit z filmu zvanýho život. To si prostě jen tak povídáš s kámošema v autě, máš pocit z příjemný pracovní soboty, kterou jsme navíc zakončili zaježděním ve stodole a najednou zaslechneš nějakej neidentifikovanej hluk a prásk! Stodváca "bez řidiče" přilítne do obce něco přes kilo a v tom vidí stojící auto. Jeho řidič čeká, až v protisměru projede pět aut, aby mohlo odbočit. Jedno z nich jsme my. Ženská ve škodárně skáče na brzdu, stodváca začíná svou dancing show, klasicky strženej volant ji vysílá do protisměru v místě, kde projíždíme my, ničím nerušeni, tak kolem osmi pětek na budíku. Dohromady se naštěstí nic nestalo, až na nějakou tu stotisícovou škodu. Ale náš pochod myšlenek přešel od nadávek a pocitu smůly do představ dalších scénářů a postupně jsme si uvědomovali to zatracený štěstí. Možná nám ho přinesla ta koruna datovaná rokem 1963, kterou jsem ten den vykopal na statku. Stačilo bejt o mikrovteřinu vzadějc a byla to čelovka zralá do Novy. Myslel jsem si, že za těch každoročních víc než padesát tisíc kiláků už snad trochu dokážu předvídat situace. Ale tenhle pocit je definitivně pryč. Jedno je zatraceně jistý - zubatá leští kosu nad každým z nás. Když jsem na kole, za všechno si zodpovídám sám. Buď to zkazím a zrakvím se, nebo to dám. Ale na silnici to do tebe někdo nasype ani nevíš jak. A to mě znepokojuje daleko víc, než to, jestli při barspinu stihnu dotočit zpátky přední kolo. Tam to prostě mám ve svých rukách sám a nemůžu dávat vinu nikomu jinýmu.