Smaltování kostry, jak se dříve říkávalo, mělo malinko odlišný postup od dnešních metod. Hotový rám či blatníky a jiné dílce musely projít procedurou costelování. Při tomto poměrně dlouhém vaření v patřičné chemické lázni vznikala na povrchu materiálu železofosfátová vrstva, která zamezovala rezivění trubek a zajišťovala přilnavost samotného smaltu. Kola byla téměř vždy nabízena v černé barvě (tento odstín měl poctivý základ ve výchozí surovině - sazích), případně za příplatek v jedné další barvě. První skutečně prvotřídní lakovna fungovala již před válkou, a to v Praze, v Truhlářské ulici, kde pan Werner s manželkou zvládal dokonce mnoho odstínů metalizovaných laků. Jeho služeb využívali všichni známí pražští výrobci v čele s Peričem, Szekujem, Štantejským a dalšími. O kvalitě této práce máme možnost se přesvědčit ještě dnes na dochovaných exemplářích z této doby, kdy řada barev neztratila nic ze svého původního lesku.
Povrchová úprava má na prodejnost a úspěšnost výrobku vždy naprosto zásadní význam. Lakování cyklistických rámů je velmi široká oblast s řadou rozdílných technologií. Základní možnosti barevného zpracování jsou v zásaděc tři.
1. Práškové laky - princip nanášení těchto barev pracuje na principu elektrostatického náboje. Do rámu, který je zavěšen pevně nebo otočně v lakovacím boxu, je přiveden jeden pól. V trysce stříkacího zařízení nebo pistole je otočná hlavice, která se při tryskání barvy otáčí a vyrábí tak opačný náboj. Barva je pak přitahována k opačnému náboji v rámu. Výhodou tohoto systému je veliká rychlost nanášení barev a vysoká efektivnost nástřiku (při klasickém postupu, zejména na malých průměrech trubek, jako jsou například zadní šavle, je obrovský prostřik a tedy veliká spotřeba barvy). Nevýhodou této metody je snížená možnost použít na jednom rámu více odstínů. Většinou se tato metoda nejvíce využívá u jednobarevných rámů. Další nevýhodou pro oblast cyklistiky je poměrně silná vrstva barvy, která se nanáší na povrch. U nahrubo svařených rámů to často vypadá dobře a může to být i předností. Silniční rámy, kde chceme, aby vyniklo zpracování a jednotlivé detaily, není často možno prášek použít vůbec, protože by všechno zalil do jednolité vrstvy. Obrovská trvanlivost těchto barev je výhodou na konstrukcích podvozků dětských kočárků nebo na madlech v autobuse (odtud tuto metodu nástřiku určitě všichni známe), na kolech se může jevit jako nevýhoda v případě, že originální lak poškodíme a chceme rám přestříkat. Moderní technologie vyvíjejí stále kvalitnější a kvalitnější prášky a dnes některé ani chemickou cestou prakticky nelze z rámu odstranit. Nebo přesněji, proces odstranění by mnohdy přesáhl cenu rámu. Rychlost a nízká pracnost těchto nástřiků se příznivě promítá v ceně. Je to rozhodně nejlevnější metoda a ceny těchto laků se pohybují v řádech stokorun.
Nálepky plní především funkci označení - logování výrobku, dále pak dolaďují designově a barevně výrobek. V počátcích cyklistiky se výrobce povětšinou spokojil se štítkem většinou na hlavové trubce. Při prvních závodech po roce 1880, jak je patrno z dochovaných startovních listin, se mnohdy vůbec neuváděli výrobci závodních strojů, ale jména kol. Jezdec "A" na stroji Papoušek, jezdec "B" na stroji Kometa. V depozitáři Národního technického muzea je dochováno vysoké kolo v originálním stavu s velikým nápisem Milča. Zde ovšem nevíme, zda se jedná o pojmenování kola nebo o neskrývané emoce zamilovaného majitele. Zdobení kol v těchto pionýrských dobách bylo většinou záležitostí samotného vlastníka, jeho umění nebo jeho peněženky, pokud svěřil stroj lakýrníkům a písmomalířům. Nálepky se začaly v širším měřítku objevovat až ve dvacátých letech minulého století. Zdobení kol se odehrávalo malováním, linkováním, malovanými zdobnými kvítky či ornamenty. S oblibou byly používány pruhy na rámu, blatnících nebo ráfcích v různých barvách, ale i imitace dřeva (fládrování), napodobeniny bambusu či kovu.
archy s ukázkou lakovaných možností ráfků a blatníků |
Dnes už si kolo bez nálepek ani nedovedeme představit. Představit vlastně ano, ale těžko bychom si takové pořídili. Nálepky a lak dodávají kolu skutečný výraz, dokreslují jeho využití, mají lahodit oku majitele, případně i ostatním a zvýšit jeho cenu (nemyslím jen vyčíslitelnou penězi), a tak by měly vznikat najednou. Při výběru barvy doporučujeme se buď držet nějaké předlohy, obrázku z časopisu, katalogu nebo si alespoň rám nakreslit. Nesmějte se. Použijte papír minimálně velikosti A4, vezměte si od dětí pastelky a jděte na věc. Z vlastních zkušeností můžeme potvrdit, že mnohdy dvě krásné barvy spolu na rámu vytvoří chaos a výsledek skutečně "předčí" očekávání. Trubky kola jsou velmi malá plocha a barva tudíž vypadá jinak než na velké ploše, například u auta. Většina temných, tmavých metalíz, dodávajících velkým limuzínám na jejich eleganci a vážnosti, působí na kole úplně jinak. Kolo snese sytější a výraznější barvy, které se v malé ploše na rámu nezdají tak jasné a agresivní.
Dělá nám obrovskou radost, že jsme měli možnost podílet se na výrobě kola na kterém Michal Prokop vyhrál mistrovství světa. Ještě větší radost nám dělá, že jsme opět dostali důvěru a mohli lakovat zbrusu nový speciál se kterým odjíždí nyní na světový pohár.
| Pochopitelně ne. I když by se člověk divit moc nemusel. Kdo trochu zaloví v paměti tak si vybaví kola Laurin a Klement, Niki Lauda nebo Tchibo. Aktuálně třeba Dominator. Kola volny.cz by pro podporu domény mohla být zadarmo, prostě volně k odběru, určitě by o ně byl zájem, ale to už trochu zavání ideální společností o které jsme se učili před osmdesátýmdevátým rokem. V našem případě se jedná jen o dáreček "šéfovi", a když už, tak proč ne firemní. Dobrý nápad a ta modrá, kterou jsme použili proslavila již v sedmdesátých letech kola Gios. Dodnes jí zůstal název podle těchto kol a zajímavá je jak v lesklém, tak matném provedení. |
|
|
Jirka Zelenka mnohonásobný reprezentant, vítěz etapy na Závodu míru v sedmdesátých letech, ostřílený mechanik, kterému nikdo neřekne jinak než "Zelí" nedělal v životě nikdy nic jiného než mechanika u cyklistů. Pečlivou prací patří mezi těch pár, kterým se říká PAN mechanik. Za svou dlouhou praxi toho viděl opravdu dost a dost mu toho prošlo rukama.