Giant - Kola - Články - Jízdní kola ŠTĚRBA-KOLA.cz

Po loňské novince v podobě odpružení Maestro, které Giant nasadil na odpružená kola všech kategorií, představuje pro rok 2006 dva nové modely,  nazvané jednoduše Pistol 1 a 2. Ty jsou zařazeny do kategorie sportovní MTB a jsou určeny, jak trefně uvádí web výrobce: "Pro jezdce, kteří hledají zábavu a rychlou jízdu za málo peněz". Pro dosažení co nejnižší ceny vsadil Giant na jistotu. Místo přece jen komplikovaného a mnoho čepy osazeného maestra použil osvědčené jednočepové odpružení v kombinaci s pružinovým tlumičem.
Testovací proceduře se za asistence sněhové pokrývky podrobil levnější z pistolů s pořadovým číslem 2. Rámový základ je u jedničky i dvojky totožný, až na barvu a použitý tlumič. Dvojka používá Giant HV Shock (licenční DNM), jednička je osazena Vanillou od Foxe. Co se týká barvy, na dvojce je použita decentnější černá oproti krémové barvě zvolené na jedničce.

Rámový základ
Jak bylo řečeno úvodem, Pistol používá jednočepové zavěšení zadní stavby. Bod otáčení je situován nad šlapacím středem, přibližně ve výšce prostředního převodníku. Čep je tvořen zapouzdřenými ložisky velkého průměru, zdvih zadního kola je 125mm.
Rám je svařen ze slitiny AluxX, horní a dolní rámovou trubku poznamenalo tvarování horkým olejem (hydroforming). Tato technologie umožňuje dát trubkám nejen zajímavý a netradiční vzhled, ale i upravit tvar trubky podle jejího namáhání. V případě Giantu Pistol je horní trubka tvarovaná do trojúhelníku s vrcholem dovnitř rámu, dolní rámová trubka je zesílena u spoje s hlavovou trubkou a viditelně ovalizována u středového složení. V horní polovině dolní rámové trubky je umístěna návarka, do které je šrouby ukotvena frézovaná součást pro uchycení tlumiče. Druhý konec tlumiče není uchycen klasicky, ale závitem matice regulace předpětí je připevněn do frézované částí ve tvaru písmene "V" a tím rafinovaně obchází sedlovou trubku. Toto řešení spolu s podsedlovým rychloupínákem umožňuje rychlé zasunutí celé sedlovky a tím pohotové snížení posedu pro divokou jízdu ve sjezdech.
Tlumič, již uvedeným "prodloužením", je ukotven na vrcholku zadní stavby. Toto řešení má drobnou nevýhodu v možnosti výměny poškozeného tlumiče. Dle sdělení dovozce však náhradní tlumiče jsou k dispozici skladem.
Nedostatek takto umístěného tlumiče je i v nemožnosti umístění bidonu uvnitř rámového trojúhelníku. Dá se však předpokládat, že potenciální uživatelé tohoto biku si potrpí spíše na nějaký ten batoh s vodním rezervoárem. Pro jistotu však výrobce osadil šroubky pro připevnění košíku na spodní straně dolní rámové trubky.

Osazení zvané ekonomické
Konečná nízká cena se odrazila v ekonomickém osazení kola. Začněme u vidlice, tu dodal Manitou. OEM model Axelu nenajdete v běžné nabídce, je určen jen k montáži na sériové biky. Slušný zdvih 120mm pruží na ocelové pružině s nastavitelným předpětím na vrcholku levé nohy. O tlumení se stará neseřiditelná olejová patrona uvnitř nohy druhé. O tlumiči již řeč byla, připomeňme, že se jedná o pružinový, olejem tlumený model Giant HV Shock s nastavitelnou regulací odskoku.
Další na řadě jsou brzdy. Nezbytné kotoučovky, byť jen v mechanickém provedení, dodal opět Giant, tentokrát v licenci Hayes, a to typ GX2. Dávkování brzdné síly zabezpečují brzdové páky Avid. Kola jsou postavena na dvoustěnných ráfcích Alexrims DP20, otáčí se na nábojích Formula s průmyslovými ložisky. Obutí je v režii Kendy, model Blue Groove vpředu a Nevegal vzadu, s udanou šířkou 2.1" působí mohutnějším dojmem, nejen opticky, ale i jízdními vlastnostmi.
Pohon je směsí komponentů několika výrobců. Posuďte sami.
Řazení dodal pro tentokrát Sram, páčkové řazení SX4 Trigger ovládá přehazovačku stejného výrobce s označením SX4. Kazeta o osmi pastorcích je také od sramu. Po převodnících klik Truvativ honí řetěz KMC jediný zástupce japonského komponentového obra, přesmykač řady Acera. Na komponentech kokpitu se sice také šetřilo, nicméně do jízdních vlastností biku se to nijak negativně nepromítlo. Bezejmenné vlaštovky o šířce 620 a průměru 31,8mm, jsou upevněny v krátkém (90mm) představci Kalloy. Sedlovka stejného výrobce nese pohodlné širší sedlo WTB Pure V Comp. Standardně dodávané pedály jsou platformy od wellga.
Použité komponentové osazení znamená nejen nižší cenu, ale promítlo se nepříznivě do vyšší celkové hmotnosti. Ta se na pomyslné rafičce digitální váhy vyšplhala na hodnotu 15,6kg.

Nasedat a vyrážíme!
Předletová příprava u pistola představuje nafoukání plášťů, seřízení předpětí pružících jednotek a útlumu tlumiče. Tvrdost dodávaných pružin je výrobcem zvolena úměrně předpokládané hmotnosti jezdce, a pokud svojí tvrdostí jezdci nevyhovuje ani při maximálním dotažení (povolení) předpětí, je potřeba ji vyměnit za tvrdší (měkčí). Na testovaném biku tvrdost pružin odpovídala hmotnosti testovacího jezdce cca 80kg v plné polní. Finální doladění předpětí obou jednotek a útlumu tlumiče je ideální provést při první jízdě. Nastavení je v mezích možností poměrně široké a přizpůsobitelné různým jízdním stylům a způsobům použití pistola. Od supercitlivého houpavého odpružení pro nekompromisní jízdu z kopce, po nastavení pro "běžnou" vyjížďku cestou necestou, eventuelně polem nepolem.
I při poměrně dost utaženém tlumiči dochází při jízdě k mírnému pohupování, nicméně na to si pilot po chvíli zvykne a přestane jej registrovat. Také zde nejde o žádnou XC raketu – pohupování je vyváženo nadstandardní citlivostí i na ty nejmenší nerovnosti. Spolu s dostatečnou kapacitou zdvihu spolehlivě vyhlazuje i tu nejrozbitější cestu.
Axel na pozici předního odpružení odváděl solidní práci, ale jen do té doby, kdy vlivem nízké okolní teploty dokonale zatuhl a aktivní chod se omezil na cca jeden centimetr. Než k tomuto došlo, vykazovala vidlice mírné přetlumení i při minimálním nastavení předpětí pružiny. Mezi drobné vady na kráse lze také připočítat znatelné prohýbání nohou vidlice při agresivním brzdění přední brzdou. Tento jev lze připočíst na vrub menšímu průměru vnitřních nohou, než jaké používají při této velikosti zdvihu dražší vidlice.
Jak již bylo naznačeno výše, jízda na pistolu je velice pohodlná. Zadní odpružení i přes níže popsané drobné nedostatky odvádí solidní práci úměrnou kolu podstatně vyšší kategorie. Jezdec, který má zkušenosti s jinými typy odpružení, pozná drobnou reakci řetězu na pružení, naopak blokace odpružení při intenzivním brzdění zadní brzdou je zanedbatelná.
Rám disponuje příkladnou boční tuhostí. Tatam jsou doby, kdy jednočepové odpružení znamenalo automaticky méně tuhý rám. Díky výraznému slopingu kombinovanému s nízkým rámem je nad horní rámovou trubkou dostatek místa. K výborné ovladatelnosti přispívá i kratší, vzpřímenější posed, seřiditelný dostatkem podložek pod představcem. I přes vzpřímený posed drží přední kolo u země i v prudkých stoupáních jako přibité. Geometrie biku je velice povedená, jak přímá jízda, tak prudké zatáčky pilota nepřekvapí. Široké a tuhé vlaštovky snadnost řízení jenom podpoří.
Z komponentové výbavy nelze výrazně pohanit jediný díl. Pohon a řazení sestavené z mixu několika výrobců funguje (téměř) totožně jako kvalitativně srovnatelné od výrobce jediného. Na řadící páčky od sramu je nutno si zvyknout, hlavní odlišnost od shimanovského rapidfire je v řazení jen jednou páčkou, která je rozdvojená pro ovládání palcem a ukazováčkem. Rychlost a přesnost řazení je srovnatelná se Shimanem, jen akce na převodnících je nepatrně pomalejší. Na brzdnou sílu mechanických kotoučovek je nutno chvíli počkat, potřebují delší dobu k zajetí. Dávkovatelnost a výsledný brzdný efekt sice nelze s hydraulikami srovnávat, nicméně pro tento typ kola jsou zvolené brzdy podstatně lepší než jakákoli véčka. Bez připomínek lze přejít kola. Ta by mohla zdobit bike s podstatně vyšší cenou.
Svižnost jízdy na pistolu kazí především vyšší celková hmotnost a agresivní vzorek plášťů. Ty se osvědčily v rozbitém terénu a na sněhu, na tvrdém podkladu a na asfaltu je hodně poznat jejich vysoký valivý odpor.

Na pomezí stylu
Testovaný Pistol je na pomezí stylu nazývaného enduro nebo také all mountain, jak kdo chce. Bytelnost celého biku svádí především k nekompromisní jízdě v drsném terénu, častým skokům a podobným "vylomeninám". Svižnou jízdu je naopak možno podpořit nasazením hladšího a lehčího obutí, stejně jako odebráním podložek pod představcem.
A pokud měl někdo pocit, že v testu zaznělo přeci jen víc kritiky, než obvykle, ať přihlédne k ceně testovaného biku. Ta činí 23 890 Kč. Pistol 2 je tak výborným odrazovým můstkem pro bikery s nižším rozpočtem, toužícími po odpruženém kole pro náročné ježdění, s výhledem na pozdější upgrade opotřebovaných, či již zvyšujícím se nárokům nevyhovujících dílů.

Anthem je zcela nové jméno v nabídce značky Giant a v překladu znamená hymnu. A jelikož je hymna jakýmsi chvalozpěvem, volba názvu nového modelu je více než výstižná. Tentokrát si dovolíme výsledkem předběhnout samotný test, Giant Anthem nás doslova nadchl. Je to ryzí závodní XC full, na němž byste jakékoliv slabiny hledali velice těžko. Již předchůdce typu Anthem, model NRS, jsme vždy řadili k nejlepším celoodpruženým kolům pro cross-country. A ačkoliv NRS patří i nadále mezi výborná kola, Anthem je ještě o značný kus dál.

Osvědčené Maestro
Asi nebylo pochyb o tom, jaký systém zavěšení zadní stavby bude u nového gianta použit, když typy Trance či Reign sází na virtuálně umístěný čep. Zadní stavba zavěšená na dvojici vahadel dovoluje konstruktérům přesně naladit vlastnosti kola, aniž by bylo nutné používat inteligentní zadní tlumič. Nápis Maestro tedy najdeme i na novince označené Anthem. My jsme si do testu vybrali verzi Anthem 2, jež využívá stejný rám jako elitní provedení Anthem 1, nicméně podstatně nižší cena činí tuto verzi dostupnější pro širší okruh uživatelů.
Detailní prohlídka rámu okamžitě prozradí, že si s modelem Anthem konstruktéři skutečně vyhráli. Profily trubek, mohutné uložení čepů, propracované uchycení tlumiče a tvar vahadel nebo netradiční zadní patky, to jsou detaily, z nichž je patrná touha po skloubení skvělé funkce a co nejnižší váhy, tedy touha po dokonalosti.
Na rámu se výrazně podepsalo hydroformní tvarování trubek. To se týká především mohutné spodní trubky s výrazným rozšířením v přední partii, suplujícím výztuhu. Tvar trubky se po celé její délce neustále mění. Střední část připomíná trojúhelník se zaoblenými stěnami, směrem ke středovému pouzdru se ale trubka snižuje a rozšiřuje kvůli dosažení co nejvyšší boční tuhosti. Hydroforming ale zapracoval i na horní a dokonce i na sedlové trubce. Úchyt horního vahadla totiž není k trubce klasicky přivařen z boku, je totiž zasazen přímo do ní. Velice robustně se tváří jednodílný blok zahrnující středové pouzdro i masivní spodní čep. Co se týče konstrukce hlavních ramen, je zadní stavba symetrická, rozdíl je na jednotlivých stranách pouze v umístění svislé vzpěry. Dlouhou životnost všech čtyř čepů zajišťují kvalitní průmyslová ložiska.
Rozepisovat se o tom, jak virtuální čep funguje, by asi bylo nošením dříví do lesa. Takže jen stručně. Při každém stlačení tlumiče horním vahadlem se spodní čep na zadní stavbě posunuje lehce nahoru a hlavně dozadu. Onen virtuální čep ležící v průsečíku os obou vahadel tak při tlačení systému logicky mění svou pozici. Nachází se tedy na spodní trubce, přibližně ve výšce velkého nebo prostředního převodníku, a to v závislosti na poloze zadní stavby.

Dvojka na jedničku
Prvním dojmem z kola při testovacích jízdách byla výborná, až nečekaná boční tuhost. Tu má na svědomí nekompromisní přední trojúhelník i bytelná a přitom hodně lehká zadní stavba. Hmotnost testovaného kola byla bez pedálů 11,5 kilogramu, což se společně s vysokou tuhostí promítlo do skvělé akcelerace, jíž ještě podpořily rychlé univerzální pláště Hutchinson Python. Na rozdíl od NRS, které při silové jízdě vykazovalo téměř pevnou a k nerovnostem imunní zadní stavbu, se Anthem i v záběru může pochlubit velice slušnou dávkou komfortu. Kolo skutečně pilně zpracovává nerovnosti i při silném opření do pedálů. Sice se zadní stavba vlivem šlapání nepatrně pohybuje, tlumič v té chvíli nejčastěji pracuje s přibližně půlcentimetrovou drahou, toto velice lehké pohupování je ale při jízdě absolutně neznatelné. Podobně kladné vlastnosti předvedl anthem i při brzdění. Při něm sice zadní stavba lehce tuhla a k menším nerovnostem již nebyla tak vstřícná, nicméně i zde se dá říci, že brzdění omezuje její funkci jen minimálně. Giant Anthem tak téměř bezezbytku naplňuje to, proč byl virtuální čep, v tomto případě zavěšení označené Maestro, vlastně vymyšlen. Systém opravdu funguje téměř nezávisle na šlapání i brzdění. Na jakékoliv patrné tahání za pedály při propružení zadního kola zde zapomeňte. Oproti předchůdci s označením NRS nabídne Anthem výrazně větší komfort, aniž by byl jakkoliv omezen jeho závodní charakter.
Superlehký dvousetgramový vzduchový tlumič Manitou S-type SLR nevyužívá na rozdíl od topmodelu technologii SPV, je vybaven klasickou páčkou lockoutu. Nastavit lze tedy pouze tlak vzduchu a zpětný útlum. Jakékoliv SPV či jiná inteligence nám zde ale vůbec nescházela. Reakce tlumiče na šlapání je minimální a lockout jsme použili jen při delších přesunech po asfaltu. Páčka uzavírání je navíc snadno dostupná i během jízdy, takže žádný problém. Při hmotnosti jezdce okolo pětasedmdesáti kilogramů se nám jako ideální tlak v tlumiči jevila hodnota 120 až 130psi.
Ovladatelnost kola je výborná. Má ji na svědomí celkem nízko položené těžiště a délka rámu představující zlatý střed. I když je anthem rozený závoďák, díky hodně výraznému slopingu a výše umístěným řídítkům je zároveň dostatečně hravý. Výška středu nad zemí sice při propružení není nijak velká, na XC kolo ale rozhodně dostačuje. Jízdní testy neodhalily jedinou slabinu kola. Prostě sedíte a šlapete. O nic moc jiného se nestaráte. A pokud šlapete ostřeji, kolo letí terénem jako raketa. Ve sjezdech je dobře ovladatelné, avšak nikoliv neposedné. Zdvih zadního kola devět centimetrů pobere hodně z toho, co se mu na klasické XC trati může postavit do cesty. Vyvážené je ale i odpružení jako celek. Vidlice Manitou R7 Elite s osmdesáti milimetry zdvihu funkci zadního systému skvěle doplňuje. Nicméně tlumící schopnost obou jednotek je pro dostatečnou citlivost nutné nastavit téměř na minimum, rychle po sobě jdoucí rázy jinak kolo nezpracuje.
Jediným místem, v němž jsme si od začátku s kolem stoprocentně nerozuměli, byly hodně příkré výjezdy. Na vině byla příliš vysoko umístěná řídítka. Po otočení představce a vyjmutí jedné podložky se anthem choval i zde podle našich představ.

Jaká je vaše hymna?
Osazení za schopnostmi kola nijak nepokulhává. To platí o výborně fungujících kotoučových brzdách Hayes Nine, o klikách Race Face Evolve XC se systémem X-Type či o komponentech Easton. Jedinou drobnou pihou na kráse pro nás byly gripy Giant s postranními zámky proti protočení. Ty bychom ocenili na kole kategorie Enduro či All Mountain. Na anthemu je považujeme za zbytečné. Navíc jejich vnější plastové objímky můžou tlačit do dlaně a celkově zužují prostor pro úchop.
Máme-li se vyjádřit k ceně kola, tak se nám částka 65590 korun nezdá, vzhledem k vlastnostem novinky, nijak přemrštěná. Naopak, pokud chcete vysoce funkční celoodpružený bike na XC a maratony, na Giant Anthem 2 stačí jen namontovat pedály a můžete vyrazit s vědomím, že vše je na vysoké úrovni.

Virtuální čep vládne světu a vpřed ho tlačí i jeden z největších výrobců kol na světě, Giant. Systém odpružení Maestro dokáže mistrovsky potlačit pohupování zadní stavby vlivem šlapání, zatímco terénní nerovnosti spolehlivě pochytá. Naším testem již prošel freeridovo - sjezdový Faith, jenž je na této technologii postaven stejně jako dva další zástupci, Reign a Trance.

Obří Vládce na třetí
Reign, jako prostřední ze tří modelů s Maestrem, poskytuje 150 mm zdvihu zadní stavby, což je docela dost i na enduro a spíš to už zavání freeridem. Nicméně geometrie kola je stavěna právě spíš na jezdivé enduro než skákavý freeride, čemuž odpovídá i komponentová skladba. Přední rámový trojúhelník má hydroformně tvarované trubky, které tvoří velký sloping, takže nad rámem je hodně místa. Sedlová trubka je šikovně prodloužena nad horní rámovou a pojištěna prohnutou vzpěrou. Sedlovka se dá zasunout docela nízko, až k čepu horního vahadla. Spodní část u středu tvoří frézovaná "klec", která ukrývá tlumič a tvoří oporu i pro hlavní čep spodního vahadla. Na první pohled působí celý díl dost subtilně, ale je to pouhé zdání, právě naopak zde výrazně narůstá boční tuhost rámu. Zadní stavba je jeden celek, který je zavěšen právě na oněch dvou vahadlech. Ta mají za úkol měnit kruhový pohyb zadní stavby na vertikální a také nedovolit zadní stavbě, aby se pohupovala vlivem šlapání. Přitom při nájezdu na překážku dojde k jejímu pohlcení.

Výbava
Přesto, že se jedná o základní model, dostal Reign do vínku celkem slušné věno. Vidlice Manitou Splice Elite neurazí, zdvih 130 mm ocelové pružiny je sice o 20 méně, než má zadek, ale enduro nastavení kola vyhovuje. Tlumič je také od Manitou, vzduchový Swinger 3 má v sobě zabudován systém SPV, jenž dokáže sám tlakem vzduchu eliminovat pohupování při šlapání. Tím se docílí spolu se systémem Maestro zdvojeného efektu a tak se rám při jízdě po rovině chová téměř jako pevný. Kliky Race Face Ride XC jsou již v této cenové hladině standardem, samozřejmě vítaným. Brzdy Hayes Sole patří spíše k tomu základnímu v nabídce této americké brzdařské společnosti, hydraulika v nich ovládá pouze jeden píst, druhá destička je napevno. Výkon brzd je na enduro dostačující, ale na freeride by to chtělo spíš dvoupístkové Hayes Nine. Shimano LX už nemá čím překvapit, funguje dobře a bezproblémově. Komponenty od Eastonu jsou fajn a vypadají dobře. Skvělé jsou Hutchinsony, jedou i drží.

V lese
Tento test jsme měli možnost díky ochotě lidí z Progress Cycle pojmout hodně netradičně - svezli jsme se na Reignu v komponentovém vybavení z prodejny, ale dostali jsme na test i tentýž rám poladěný freeridovými komponenty. Sériový model je tedy spíše enduro stroj, jenž skvěle akceleruje, tahem řetězu se totiž zadní stavba znehybní a dojem z jízdy je skoro jako na pevném kole. V terénu však rázy odspodu působí ve vertikálním směru, takže na rozdíl od horizontálního tahu řetězu vliv na odpružení mají a stlačí ho. Velikost rázu, který zadní stavbu otevře, je navíc možné nastavit tlakem v komoře SPV tlumiče, což určitě ocení švihově zaměření borci. Středně dlouhý představec, trojpřevodník a vidlice na 130 mm nahrává právě jezdcům, co se na celodenních túrách v hlubokých lesích nebojí prozkoumávat neobjevené stezky. Tam jim 15 cm zdvihu přijde k duhu. Kolo obstojně stoupá. Ačkoliv se zadek vlivem šlapání nepohupuje, přesto při přejezdu překážky funguje jako klasické celopéro a pomáhá ve výjezdu stálým kontaktem s povrchem. Ve sjezdu pak přijde na řadu právě oněch 15 cm zdvihu pod zadkem, které dovolí sjet i těžké sjezdy, ačkoliv třeba na klasické DH trati si již sáhne na dno. Druhou možností bylo otestovat kolo, které bylo na témže rámu postaveno do freeridova. Vpředu byla vidlice Manitou Stance se 150 mm, krátký představec s vlaštovkami Answer, kotouče Hayes HFX s 200 mm kotouči a platformové pedály. Celé kolo se mírně zaklonilo, střed se o kousíček zvedl a ovládání díky kratšímu představci ještě zlepšilo. Na tomto stroji jsme absolvovali i drsný sjezd kamenitým korytem, kde běžně testujeme sjezďáky. Celou trať Reign ustál s přehledem, což připisujeme nejen zdvihu, ale i celkovému poladění kola s výkonnějšími brzdami a sametovým chodem přední vidlice. Navíc polety byly na tomto 15,5 kg vážícím stroji mnohem snadnější, stejně tak jako jízda ve slopestyle parku na dirtech, lávkách a bednách. Není divu, že reign s přehledem zdolal i trať Red Bull District Ride, o níž jsme psali v předminulém čísle. Nad rámem je totiž dostatek místa i pro kankán, rozjezd na překážku je mnohem snazší, než třeba na čtyřčepových strojích, které pohltí kousek každého šlápnutí a manévrování na reignu je díky středně dlouhému rámu více než slušné.

Jdete do něj?
Pokud bychom měli Giant Reign pojmenovat jedním slovem, vybrali bychom "všeuměl". Jeho univerzální geometrie se vypořádá jak s celodenním výletem, tak i s drsnějším sjezdem, skoky na dirtech či v bikeparku. Zadní stavba, která se pod šlapáním tváří jako tuhá, umožní klidnou a rychlou jízdu, ale jakmile přijdou ke slovu zdvihy, probudí se v reignu zvíře, které se nekompromisně pustí do své kořisti - terénu. Za necelých 50 tisíc získáte kámoše do nepohody, který přináší do bikování novou dimenzi.

Již osmnáct měsíců po představení dlouhozdvihového odpružení VT, spolupracujícím s inteligentními tlumiči SPV od Manitou, spatřil světlo světa nový koncept odpružení nazvaný Maestro. Ten je založen na principu virtuálního čepu, papírovým přínosem tohoto typu odpružení by měla být vyšší efektivita šlapání, vysoká citlivost odpružení a jeho lineární průběh v celém rozsahu zdvihu a také neomezená funkčnost odpružení při intenzivním brždění. Na platformě Maestro byly představeny tři řady odpružených kol. Pro XC ježdění to je Trance se zdvihem 100 mm, více do endura laděný Reign disponuje 150mm a nekompromisní Faith dokonce 200mm zdvihem. Do testu byl zapůjčen Trance 2.0, jak napovídá číselné označení, druhý v hierarchii této řady, čítající celkem čtyři modely.

Rám je základ
Samotný rám Trance je už na první pohled velice povedená práce ze zeslabovaných trubek slitiny AluxX. Horní a dolní rámová trubka byly tvarově upraveny hydroformingem. Dolní rámová trubka je navíc u středového složení "přerušena" usazením tlumiče. U hlavy je svařena s horní rámovou trubkou, která se směrem k sedlové trubce zužuje. Sloping, pokud se o něm dá takto hovořit, doplňuje krátká zpevňující vzpěra mezi horní a sedlovou trubkou. Vlastní systém odpružení se odehrává na malém prostoru kolem tlumiče a středového složení. Horní vzpěra zadní stavby je přes trojúhelník přepákování připevněna na jeden konec tlumiče, dolní vzpěra je upevněna přes pohyblivé ramínko k rámu. Všechny čepy se otáčejí na průmyslových ložiskách.

Slušná výbavička
Na Trance 2.0 se na osazení nešetřilo a nenajdete komponent, který by vyžadoval okamžitou výměnu. Začněme u součástky tvořící s rámem a odpružením téměř jeden celek - tlumičem. Ten dodal Fox a to model Float R s nastavitelným útlumem a vestavěným ProPedalem. Tato technologie, zabraňující drobnému pohupování tlumiče při jízdě je realizována tenkými podložkami překrývající trysky v pístu. Na impulsy, které způsobuje šlapání jezdce, tlumič nereaguje, naopak stačí malý podnět od terénu, olej podložky odtlačí a tlumič pracuje bez omezení. Modely tlumičů Fox 2005 mají již systém ProPedal přepracovaný oproti minulému roku, kdy nastavení přece jen snižovalo citlivost tlumiče na terén. Novinkou pro tento rok je odpružená vidlice Reba třídy SL od RockShoxu se zdvihem 100 mm nesoucí tlumení komprese MotionControl. Jádrem tlumiče MotionControl je ventil ovládaný táhlem, moment otevření ventilu záleží na nastavení táhla a tuhého plastového tubusu, který je případně nutno stlačit. Míra otevření, a tím i tlumení stlačení vidlice se nastavuje pomocí imbusového klíče č. 4 na korunce pravé nohy ve středu páčky, jejímž otočením také dojde k aktivaci nebo deaktivaci tlumení MotionControl. Pružení vidlice zajišťuje prověřený systém pozitivní a negativní komory, tzv. dual-air, situovaný v levé noze vidlice. Tlumení zpětného odskoku je olejové a jeho účinnost je možno regulovat na spodku pravé nohy.
Mezi kvalitní a designově nepřehlédnutelné určitě patří komponenty od Race Face. Frézované kliky Evolve jsou nejenom pěkné, ale hlavně tuhé do záběru, řazení na převodnících se plně vyrovná srovnatelné řadě komponentů od Shimana. Drobnou připomínku lze vznést jen proti vlaštovkám téže značky, které při silovém záběru znatelně propružují. Na velmi dobré akceleraci kola se podepisují především lehká kola, postavená na špičkových nábojích DT Hügi Cerit a ráfcích od francouzského Mavicu. Obuty jsou novinkové pláště Bulldog Light od Hutchinsonu. O bezpečné a rychlé zastavení se starají již terénem prověřené kotoučovky od Hayesu, model HFX-9 se 160mm kotouči. Ty již po minimálním zajetí vykazují velice silný a vyrovnaný brzdný výkon. Řazení bylo ponecháno plně v režii Shimana: řadící páčky řady Deore LX ovládají přehazovačku a přesmykač Deore XT. Nepříliš pohodlné nám zpočátku přišlo sedlo od WTB, ale s najetými kilometry se na něj dá zvyknout.

Nasedat a vyrážíme!
Po nastavení tlaku v pružicích jednotkách je načase vyrazit do terénu. Už při přibližování po asfaltu je cítit výborná funkce nového odpružení: Při jízdě dochází jen k minimálnímu pohupování, to je navíc kroceno systémem ProPedal, po přejetí díry, kterých je po zimě na našich cestách požehnaně, systém příkladně zareaguje. Stejně se kolo chová i v terénu, odpružení je citlivé i na malé nerovnosti, přitom záběr do klik má pevnou odezvu bez ztráty energie. Zážitkem je s Trance výjezd po rozbité cestě. Odpružení perfektně kopíruje povrch, zadní kolo neodskakuje, ale kopíruje terén, jízda je tak rychlejší a jistější. V prudkých závěrech stoupání stačí posunout těžiště na špičku sedla a není kopec, který byste na Giantu nevyjeli. Po výjezdu následuje sjezd, zde se naplno projeví síla odpružení Maestro. Zadní stavba pohodlně zpracovává terénní nerovnosti, až se zdá, že sedláte bike s větším, než stomilimetrovým zdvihem. Nebyl také zaznamenán pozorovatelný úbytek komfortu pérování při intenzivním brzdění zadní brzdou. Pokud si rádi popustíte uzdu a skočíte si, potěší vás perfektní utlumení dopadu. Zde jen pozor na to, že Trance je určeno pro sportovní XC a ne na drsný freeride. Abychom jen nechválili: hlavně z počátku, než se s kolem úplně sžijete, dochází často při šlapání a současném velkém propružení ke kontaktu kliky s terénem. To je daní za níže položené těžiště a tím i výbornou ovladatelnost kola. S najetými kilometry dojde postupně k vymizení tohoto jevu. Nejvyšší není ani boční pevnost rámu, to se sice neprojeví při šlapání, ale třeba při rychlém projíždění serpentin máte pocit, že zadní kolo mírně plave. Na vině jsou zřejmě pružné dolní vzpěry zadní stavby, oblast přepákování je tuhá na jedničku.
Přední odpružení se v podání Reby dobře doplňuje se systémem Maestro. Pomocí systému dualair, tj. nastavování tlaku vzduchu v pozitivní i negativní komoře, se pohodlně nastavuje tuhost pérování i citlivost na drobné nerovnosti. Tlumení komprese Motion Control není důvod příliš používat, vidlice se při běžné jízdě v sedle nepohupuje. Ke slovu přijde snad jen při hodně silové jízdě vestoje. Příkladná je tuhost vidlice, ta připadá na "vrub" zesíleným vnitřním nohám o průměru 32 mm.
Za zmínku určitě stojí pláště Bulldog ve verzi Light. Ty patří mezi velice povedené, jednoduchý kostkovaný vzorek nemá velký valivý odpor a přitom disponuje výbornými vlastnostmi na rozměklém podkladu. Výrazné boční výstupky se zase postarají o jisté vedení kola i ve velkém náklonu.

Za mnoho peněz ještě víc muziky
Giant Trance 2.0 je velmi povedeným počinem, jeho vlastnosti nejvíce ocení sportovně zaměření bikeři s orientací na XC a enduro poježdění. V nezávodním pojetí je výborným kolem na absolvování maratónů, odpružení se odmění jistější jízdou a úsporou sil pro večerní párty.

Model Giant XTC Composite předchází skvělá pověst, která pramení z výborných zkušeností mnoha závodníků. Nechceme se ale nechat ovlivnit zkušenostmi někoho jiného, proto absolvoval karbonový giant ve službách Cykloservisu několik set převážně terénních kilometrů. Testem prošel XTC Composite v jednodušší verzi, která má ovšem se špičkovým modelem společné to nejdůležitější, a sice rám a vidlici. Typ XTC Composite 2 má navíc přijatelnou cenu 69 990 korun. My jsme do testu záměrně zvolili velikost rámu 21 palců a k tomu vybrali odpovídajícího testovacího jezdce se závodnickou minulostí i současností. U karbonových rámů je totiž nezbytné soustředit svou pozornost nejen na poskytnutý komfort, ale také na celkovou tuhost. Pokud by tedy měl karbonový giant nějaké pevnostní slabiny, jednadvacítka by je určitě nezamaskovala.

Karbon, karbon
Na monokokovém karbonovém rámu Giant jsou duralové pouze patky, vložka pro středovou osu a vnitřek hlavové trubky. Profily se dají těžko definovat, spodní i horní trubka se svým průřezem pohybují na rozhraní mezi kruhem a trojúhelníkem. Horní trubka má navíc výrazně zploštělý vršek, a vzdáleně tak touto partií připomíná loni testovaný silniční Ridley Damocles. Spodní trubka se na obou svých koncích hodně rozšiřuje, čímž zlepšuje celkovou tuhost a pevnost rámu. Plynulé rozšíření konců a pozvolný přechod do další trubky navíc pomáhá perfektnímu rozložení sil, kterými na rám působí jezdec i terén. Zadní stavba má mohutnou monostay, pozvolna přecházející do vzpěr, které se při bočním pohledu vyznačují výrazným prohnutím a hlavně spodní ramena vidlice zploštěním ve střední části. Tyto prvky zajišťují rámu pohlcování rázů pocházejících od zadního kola. Na druhou stranu, mohutný přechod od středového pouzdra směrem k zadní vidlici i samotná monostay jsou důkazem, že z boční tuhosti nechtěl výrobce obětovat pokud možno nic. U karbonového rámu je samozřejmě důležitý tvar a průřez trubek, ale také způsob kladení spleti vláken, jejich směr, hustota i finální síla stěny. Podle tvaru zadní stavby i předního trojúhelníku tak většinou u karbonového rámu není možné vytušit, jak se bude v reálu chovat.
Z konstrukčních prvků musíme na rámu jednoznačně pochválit vedení lanek zespodu po horní trubce, čímž je zabráněno odření laku. Promyšlená je také speciální podsedlová objímka s dvojicí protilehlých šroubů. Ta svou výškou zamezuje poškození rámu, neboť se upínací síla lépe rozloží.

Liška se závodní tváří
Značky Fox a Race Face jsou hned po rámu tím nejdůležitějším na tomto biku. Vidlice Fox F80 RL se zdvihem 80 milimetrů, stejně jako všechny ostatní vidlice této značky, vyniká skvělou tuhostí a citlivým chodem. Robustním designem podkovy možná někoho nenadchne, ale právě tato partie je pro torzní tuhost vidlice klíčová. Použitý Fox je vybaven seřizováním zpětného útlumu a lockoutem, oboje se ovládá na korunce na vrcholu pravé nohy. Páčka uzavírání je jedinou věcí, k níž máme u vidlice připomínku. Je příliš malá a obě krajní polohy páčky mají mezi sebou více než 180 stupňů. Ve středu páčky je umístěno kolečko pro seřizování odskoku, které svou velikostí zabránilo výrobci udělat páčku lockoutu větší. Pokud je již jezdec unaven nebo se musí hodně soustředit na trať, manipulace s uzavíráním není zrovna snadná.
Nepřehlédnutelné jsou kliky Race Face Evolve XC. Použitím kované slitiny společně s tvarem využívajícím pro značku typický průřez traverzy je dosaženo vynikající tuhosti. Navíc Race Face použil systém X-type, tedy misky s ložisky umístěnými po stranách středového pouzdra. Na rozdíl od shimana mají kliky Race Face napevno s osou spojenu levou kliku.
Řazení obstarává přesmykač, přehazovačka a páčky Rapidfire ze sady Deore XT. Skvěle se předvedly brzdy ve složení: páky Avid FR5 a brzdy Avid Single Digit 7. Páky FR5 skvěle padnou do ruky. I když jejich půlená objímka není po designové stránce to nejhezčí, tvar široké brzdové páky je skvělý, zvlášť v době bikových dualů, kdy je jezdec pomalu nucen si zvyknout, že brzdová páka neustále při brzdění tlačí do prstů.
Kola se skládají ze špičkových lehkých ráfků Mavic XC717 a z nábojů DT Swiss Cerit. U nábojů se dá předpokládat vysoká životnost, jediné, co bychom jim vytkli, je jejich uzpůsobení na kotouče. Na tomto lehkém biku pro závodní cross-country by podle našeho názoru lépe vypadaly klasické náboje. Ty by navíc zajistily kolům i větší pevnost, neboť by byly dráty uchyceny dál od sebe.
Obutí obstaral Hutchinson svým nesmrtelným, pro letošek inovovaným modelem Python. Nové pythony mají více ostrých výstupků na okraji vzorku, čímž by měly jezdce lépe podržet při náklonu na měkčím podkladu. Naše letité zkušenosti s pythony jsou vynikající, a to se nemění ani u nového modelu, který byl příjemným překvapením i ve sněhu.
Race Face je Race Face, tomu odpovídá také krásný lehký představec a řídítka. Sedlovka bohužel svým zpracováním i tvarem působí zbytečně těžkopádně. Podobné je to i se sedlem WTB, které je sice pohodlné, ale na závodním karbonovém biku nevypadá úplně vhodně.

Jaký je XTC Composite?
Geometrii kola není co vytknout. Giant prostě postavil bike na závodní XC, tomu uzpůsobil délku rámu i jednotlivé úhly. Závodní posed narušují pouze výše položená řídítka, což je možné lehce napravit ubráním karbonových podložek nebo otočením představce. Ovládání kola je jisté, ideálním partnerem jsou pro něj rychlé tratě. XTC Composite nabízí fantastickou akceleraci, na níž má zásluhu nízká hmotnost kola 10,7 kg, a především vysoká tuhost rámu. Ta se projevila i ve velikosti 21 palců. Jestliže máme porovnávat, tak je tento karbonový giant svou tuhostí absolutně srovnatelný se špičkovými duralovými rámy. Kolo ochotně stoupá i v opravdu příkrých výjezdech, tendence zvedat se na zadní není nijak výrazná a zkušený jezdec přední kolo bez problémů udrží na zemi. V rychlých kamenitých sjezdech může nejprve trochu vyvést z míry lehkost kola, která má za následek pocit, že kolo hůř kopíruje terén. Je nutné si ale uvědomit, že se jedná o závodní kolo na XC a že jej nebudou sedlat žádní začátečníci. V rukách zkušeného závodníka se z karbonového giantu stává doslova letadlo. Při každém šlápnutí kolo vystřelí vpřed, kombinace tuhého rámu a klik společně s nízkou hmotností kol přináší ovoce. Chcete-li přeskočit překážku, máte pocit, že kolo je ve vzduchu dřív, než zatáhnete za řídítka. Trochu horší už je to s pohodlím. I když zadní stavba využívá množství prvků pro zvýšení komfortu, od karbonového rámu by se dala očekávat větší dávka pohodlí. Rám samozřejmě pochytá nerovnosti, existují ale komfortnější karbonové rámy. My bychom rám vybavili kvalitní karbonovou sedlovkou. U Giantu ale chtěli sestrojit lehké kolo pro závodníky, kteří preferují tuhost před pohodlím, a to se jim podařilo skvěle. Za necelých sedmdesát tisíc korun je Giant XTC Composite skvělou volbou.