Apache - Kola - Články - Jízdní kola ŠTĚRBA-KOLA.cz

Těsně před sportovním veletrhem Sportlife, který se každoročně koná v Brně, se naší redakci podařilo získat do testu žhavou novinku od Apache pro rok 2006. Rada starších svolila, aby byl otestován sám velký Manitou - tolik uctívaný bůh indiánů.

Nová tvář
Rám je vyroben z materiálu Alloy U6 double butted. Výjimku tvoří pouze zadní karbonové vzpěry, které se designově neliší od modelu 2005. Jednou z rámových trubek, která nedoznala ani pro nadcházející sezonu žádné změny, je hlavová, do které je montováno klasické hlavové složení. Naopak tvarových a funkčních změn se dočkala horní, dolní rámová trubka a zadní vidlice. Horní rámové trubce byl v přední polovině ponechán kapkovitý tvar s ostrou hranou směřující do středu trojúhelníku. Zadní polovina je znatelně horizontálně zploštěna, což navýší boční tuhost trubky. Toto tvarové řešení také umožní ve výběhu pohodlnější nošení kola na rameni. I u spodní trubky je přední polovina hodně tvarově podobná letošnímu rámu. Naopak v druhé půlce směřující k středovému pouzdru nezůstal "dural na duralu", tedy vlastně kámen na kameni. Výška spodní rámové trubky v místě svaru se středovým pouzdrem je shodná s výškou uprostřed. A aby nebylo změn na jedné trubce málo, vybíhají z jejích boků směrem ke středu dvě žebra. Tím bylo docíleno, že příčný průřez spodní rámové trubky v tomto místě tvoří kříž, který se spojuje větší plochou se středovým pouzdrem a sedlovou trubkou. Použijeme-li trochu představivosti, pak lze průřez trubky označit za bočně zploštěný čtyřlístek. Trubky zadní vidlice mají průřez rovnoramenného trojúhelníku se základnou otočenou směrem k plášti. Na zadní karbonové vzpěře, která přechází v monostay, nechybějí čepy pro případnou montáž ráfkové brzdy. Za designovou třešničku na dortu lze považovat profrézované pláty s logem orlího pera, které zvyšují pevnost spoje mezi hlavou a spodní rámovou trubkou. Rám se bude vyrábět ve velikostech 16,5", 19" a 21,5".

Uctívaný a silný
Tak se manitou jeví v očích indiánů i bledých tváří díky nekompromisnímu osazení. Odpružená vidlice Sid Team v novém designu se stará, aby jízda v terénu byla stejně klidná jako hladina Plitvických jezer. Její zdvih je 80 mm. Pružení zajišťuje Dual Air a o tlumení se stará Motion Control. Vnější nohy jsou magnesiové a vnitřní ze slitiny hliníku 7000 o průměru 28 mm. Dutá korunka je z duralu 6061 T6. Vidlici lze úplně zavřít přímo z řídítek pomocí páčky Poploc. Ostatní komponenty umožňují jezdci, aby byl stejně rychlý jako divoký mustang a cítil stejnou volnost jako orel na obloze. Logo Shimano XTR nalezneme na klikách a ose Hollowtech II, přesmykači, přehazovačce s inverzním chodem, řazení Dual Control a kotoučových brzdách. Ritchey dodal z řady WCS inovovaný představec, karbonová řídítka, gripy, hlavové složení, karbonovou sedlovku, sedlo a pláště Z Max Millennium 2,1". Kola jsou tvořena náboji DT Swiss 240 disc, ráfky DT Swiss XR 1540 disc a plochými dráty.
Zajímavě a přirozeně působí leštěný duralový rám, který je společně s logy překryt tenkou vrstvou bezbarvého laku. Na horní i dolní rámové trubce se rozevírají černé orlí letky, které jsou překryty bílými nápisy Apache a Manitou.

Do sedla
Při testu jsme se zaměřili hlavně na změny, které se týkají rámu a na komponenty, které procházejí neustálým vývojem. Naše poznatky a postřehy vysíláme do dalekých krajů v podobě kouřových signálů. Už při první testovací jízdě jsme měli pocit, že se na tomto kole snad ani nedá jezdit pomalu. Jedním z důvodů je určitě použití lehkých výpletů DT Swiss a i po mnoha letech výborných XC plášťů s hrubším vzorkem Z Max Millennium. Jezdec si rychle zvykne na sportovní posed, který je nad očekávání pohodlný. O to se postarala geometrie rámu, kvalitní gripy a sedlo, na kterém není problém podle potřeby pracovat s těžištěm. O komfort bikera se stará navíc karbon, ze kterého jsou vyrobeny zadní vzpěry, sedlovka a představec. Kvalitu a pohodlí spletených uhlíkových vláken jsme vyzkoušeli nejen v náročném terénu, ale i při sjíždění schodů nebo při jízdě po kočičích hlavách. Přínos karbonu je v tomto ohledu jednoznačný. Torzní tuhost je u nového rámu podobná, jakou nabídlo i letošní provedení. I když rám není extrémně tuhý, možná právě v tom je možné spatřit jeho pozitiva. Nabídne totiž jezdci povedenou symbiózu mezi přenosem energie a jízdním komfortem. Vhodně zvolená rámová geometrie s nízko položenými řídítky usnadňuje výjezdy i značně technicky náročných pasáží, ve kterých je nutné mít přední kolo v kontaktu se zemí. Při jízdě do kopce ze sedla okamžitě svádí k použití skvěle dostupná páčka Poplock, pomocí které jsme mohli zavřít vidlici přímo z řídítek. Že je rám konstruován pro závodníky, o tom vypovídá i zmiňované zploštění spodní strany horní trubky. Při hození kola přes rameno není tlak na trapéz nijak velký. Jistotu a dravost kola v jakémkoliv terénu zaručují univerzální pláště Z Max o šířce 2,1", které mají výborné záběrové a dobré samočisticí schopnosti. Apache Manitou je dokonale fungující stroj, který čeká pouze na povely svého pána, pokud možno závodníka. Ten naplno ocení vyrovnanou kombinaci jízdních vlastností, skvělé ovladatelnosti a velice nízké hmotnosti, která v diskovém provedení pokořila hranici 10 kg.

Představte si kolo, které v sobě skrývá výhody sportovního devětadvaceti palcového bika a zároveň hbitost lehkého krosu. Takový stroj využije vyznavač terénu, cykloturista, vyžadující kvalitní a spolehlivý materiál i závodník, jemuž poslouží především na trénink. A to i mimo silnice. Kolo vhodné na každodenní dojíždění do zaměstnání by zároveň nabídlo i možnost více než dostačujícího sportovního vyžití. A přesně takový je Apache Wakan. Tak trochu devětadvacítkový bike, tak trochu klasický kros, především ale sportovní kolo vhodné pro široké spektrum cyklistů. Pokud se nepočítáte mezi pravověrné silničáře, ani drsné bikery, máte rádi jízdu krajinou, po asfaltu i mimo něj, Wakan je tu pro vás.

Apache profil
Rám využívá veškeré konstrukční prvky, známé ze závodních rámů Apache. Dominantní je samozřejmě spodní trubka s profilem Diamond. Ačkoliv je kosočtvercový průřez středové části spodní trubky především designovou záležitostí, ke značce již nepochybně patří a nám se líbí. Novinkou je vyfrézované pírko ve výztuze u hlavy. Tedy opět design, který zvyšuje image značky, navíc skvěle provedený. Horní trubka s vejčitým profilem je dnes již klasikou. Vzpěry i vidlice zadní stavby využívají šestiúhelníkové profilace trubek a lehkého esovité zakřivení. Novinkou je povedený brzdový můstek, který na rozdíl od loňského provedení vypadá mnohem dospěleji.
Přední odpružená vidlice Suntour NRX 7600 RL byla milým překvapením. Nečekali jsme od ní supercitlivost a ani jsme ji nedostali, ale na rozdíl od starších modelů značky, byla její funkce velice dobrá a vidlice výrazně netvrdla při nízkých teplotách. Při dvou stupních pod nulou byl sice její krok zpomalený, nicméně stále ještě dostatečně funkční. Suntour spolehlivě pochytal větší nerovnosti, krok byl plynulý, byť trochu línější. Vidlice se při jízdě nadměrně nehoupe a větší nerovnosti, které by daly řádně zabrat vašim zápěstím, spolehlivě ztlumí. Šedesát milimetrů funkčního zdvihu je i v terénu zcela dostačujících. Výborně funguje z řídítek ovládaný lockout. Při jeho využití vidlice ztuhne, ovšem při silnějším rázu dokáže i v zavřeném stavu pracovat v rozmezí přibližně jednoho centimetru. Jedinou věcí, s níž jsme na kole nebyli stoprocentně spokojení, byla ovládací páčka lockoutu. Ta je relativně daleko od řídítek a manipulace s ní znamená značné vychýlení palce, což může dělat starosti jezdcům s kratšími nebo slabšími prsty.

V japonské režii
Pochvalu zaslouží zvolený mix komponentů Shimano. Pokud přihlédneme k celkové ceně kola, necelých sedmadvacet tisíc korun, zní osazení vyloženě lákavě. Přehazovačka Deore XT a zbytek kompletně Deore LX, tedy včetně řazení Dual Control, skvělých dutých klik systému Hollowtech II, nábojů či přesmykače. Použití kvalitních součástek se s největší pravděpodobností promítne do dlouhé životnosti kola jako celku. Například na nábojích či přesmykači se rozhodně dalo ušetřit a nestalo se tak. Právě tyto díly, byť koncovým zákazníkem často přehlížené, jsou vysoce namáhané. Sada Deore LX je jistotou a Apache nechce svého zákazníka jakkoliv šidit. Sázka na jistotu je vidět i u kol. Kalíškované ráfky Mavic A319 jsou ve spojení s nerezovými dráty a s plášti Ritchey Alfabite Trail Mix pro wakana důstojnou oporou. Díly Ritchey představují velkou část vybavení od hlavového složení, přes představec s nastavitelným úhlem sklonu, řídítka Rizer, sedlovku až po vydařené sedlo. Inovace sedel se značce Ritchey rozhodně vyplatila. Nová generace je na hony vzdálena svým těžkopádným předchůdcům. I v základní verzi Comp se sedlo tváří luxusně a nabízí docela nízkou hmotnost. Díky ploché středové části a hodně pružnému skeletu, nám i při několikahodinové jízdě nabídlo dostatek komfortu. Co se týče pohodlí, v ničem si nezadá s topmodelem WCS, jenž již prošel naším testem.

Červenobílý krasavec
Skvělý design kola jde v tomto případě ruku v ruce s vydařenými jízdními vlastnostmi. I v testované největší velikosti (21") byl rám nad očekávání tuhý, z čehož pramenil dobrý přenos síly. Hmotnost 12,9 kilogramu ve spojení s torzní tuhostí kola a nízkým valivým odporem plášťů zajistily výraznou schopnost akcelerovat. Pláště o šířce 40 milimetrů sice neposkytnou příliš komfortu, jejich vydařený vzorek ale zajistí i v náročnějším terénu dostatečnou trakci. Při jízdě na sněhu jsme nebyli prakticky nijak omezováni, podobně jako na klasickém biku. Pouze je nutné dávat pozor na větší kameny či kořeny kvůli případnému defektu. Úzké pláště nutí jezdce více sledovat terén před sebou a volit tak optimální stopu, čímž se zlepšuje technika jízdy samotného jezdce. Stavba rámu je celkově tvrdší, na umrzlém hrbolatém sněhu si záda testovacího jezdce zrovna neodpočinula. Nicméně ve srovnání s klasickou šestadvacítkou žehlí Wakan nerovnosti terénu lépe, zvlášť bude-li mít obuty širší pláště. Přes vzpřímenější posed, daný tvarem řídítek a celkově vyšším předkem, je chuť k rychlé jízdě a výborná jízdní stabilita pro Wakana dominantní. Ačkoliv se jízdní projev jeví jako klidnější a kolo ukázkově vede stopu, ani do zatáček není třeba jej jakkoliv přemlouvat. Pokud v terénu budete sledovat již zmiňované kameny či kořeny a přizpůsobíte jim svou rychlost, téměř nebude úsek, jenž byste na kole i s užšími plášti nezdolali. I v rychlejších lesních sjezdech bylo ovládání absolutně jisté. My jsme se s wakanem pohybovali mnohem více v terénu než na zpevněných cestách. Přestože není přední trojúhelník příliš dlouhý a díky výše umístěným řídítkům by se teoreticky kolo v příkrých výjezdech mohlo více zvedat na zadek, delší zadní stavba to zdárně eliminuje.
Pokud si někdo bude chtít Wakana přetvořit na sportovní devětadvacítkový bike, tak na něj možná kromě širších plášťů namontuje i rovná řídítka či klasický představec. Fantazii se meze nekladou. A pokud byste chtěli kotoučové brzdy, můžete si přidat pouhé tři tisíce a pořídit si Apache Wakan Disc s hydraulickými kotoučovkami Shimano.

V nedávné době jsme vám představili novinku z produkce české značky Apache, silniční rám Victorio, a slíbili jsme, že vám v co nejbližší době přineseme jeho test. Cykloservis má ve zvyku sliby plnit, takže jsme victorio pořádně proklepli a můžeme vám nabídnout naše jízdní dojmy z tohoto kola. Ačkoliv má značka Apache v nabídce pouze samostatný rám s logem Victorio, díky pražské firmě Kola na statku jsme mohli otestovat kompletně osazené kolo, připravené pro konkrétního zákazníka. I když osazení testovaného kola zdaleka nepředstavuje absolutní špičku, je důkazem toho, že v případě rámu Victorio je možné za relativně nízkou částku postavit kvalitní kolo ideální pro amatérského závodníka. Cena pohybující se okolo devíti tisíc korun se proto stává lákadlem pro všechny silničáře uvažující o výměně samostatného rámu.

U6 + karbon
Se slitinou s označením U6 má značka Apache ty nejlepší zkušenosti. Tento dural využívá na špičkových MTB modelech již několikátou sezonu k plné spokojenosti závodníků. Nebyl proto důvod volit ke stavbě silničního rámu jiný materiál. V tomto případě ale nebyly použity pro značku charakteristické profily známé svým kosočtvercovým průřezem, ale koncepce rámu vycházela ze svého silničního předchůdce s označením Gila Monster. Z toho tedy vyplývá použití mohutné spodní trubky s plynule se rozšiřujícím průřezem směrem ke středu. S narůstající šířkou trubky se zeslabuje její stěna. I z toho důvodu bylo možné při zachování výborné boční tuhosti rámu dosáhnout hmotnosti pohybující se okolo čtrnácti set gramů. Boční tuhost rámu je zvýšena také profilací spodní trubky, jejíž průřez ve spodní části vzdáleně připomíná čtyřlístek. Zadní karbonové vzpěry dnes již představují běžné řešení, jejich esovité prohnutí je ale v tomto případě výraznější než u řady podobných rámů, z čehož samozřejmě těží jízdní komfort rámu. K dalším dominantám patří hlavová trubka uzpůsobená pro montáž integrovaných ložisek, bytelné zadní patky a zcela nezačištěné svary, které jsou navíc podtrženy bledě modrou metalízou. Ty se sice některým silničářům-estétům nemusí líbit, ale jak je známo, účel světí prostředky. Svarům není jakkoliv ubrána jejich pevnost a u rámu za takhle nízkou cenu je asi nesmysl takové detaily řešit. Rám umožňuje pouze použití brzdových pák s integrovaným řazením. Čepy pro montáž řadicích páček byste na spodní trubce hledali marně, neboť jsou nahrazeny navařenou opěrkou pro bowdeny. Ale tak je to dobře, řadicí páčky na rámu jsou dnes již historií a Apache jde s dobou.

Co na něj?
Osazení záleží na konkrétním uživateli. V našem případě byl rám Victorio doplněn zapletenými koly Mavic Ksyrium Elite a karbonovou vidlicí Ike s duralovým sloupkem. Použitá vidlice ale opticky nenavazuje na hlavovou trubku, při stavbě kola rozhodně doporučujeme zvolit model vidlice s hodně širokým vrcholem korunky, jenž bude stejně široký jako spodní okraj hlavové trubky. Kompletní sada Shimano 105 představuje funkční vybavení za rozumnou cenu. Její nástupce, jenž přijde na trh na podzim, bude ale o značný kus dále, a to jak funkčností, tak i designem. Pro další navýšení pohodlí byla zvolena karbonová sedlovka Promax. Přestože rozhodně nebyly při stavbě kola použity co nejlehčí součástky, celková váha kola včetně pedálů Look PP 396 je 8,7 kilogramu. Hmotnost silničních kol se ale většinou udává bez pedálů, proto je tedy nutné ještě odečíst 400 gramů. Váha 8,3 kilogramu je opravdu velice dobrá a má na ni samozřejmě zásluhu především samotný rám. Stačí se ale pozorně podívat na osazení kola, a jen těžko naleznete partii, kde by se nedalo ještě více či méně odlehčit. S použitím rámu Apache Victorio se i při využití středně kvalitních součástek snadno dostanete na magickou hranici kolem osmi kilogramů.

Letecký den s Victorio
K otestování nám byla zapůjčena nejmenší velikost s délkou sedlové trubky 54 centimetrů. To znamenalo, že ji bude sedlat nejmenší člen redakce. Ten při shrnutí jízdních dojmů nešetřil slovy chvály. Rám nabídl v nejmenší velikosti slušnou boční tuhost, pocitově ale právě nad tuhostí převládal komfort. Rám Victorio v žádném případě nelze označit za tvrdý, pohlcování otřesů u zadní stavby je na horším povrchu okamžitě patrné. Zde bylo navíc zvýrazněno ještě použitím karbonové sedlovky. Je logické, že k rámu za devět tisíc nebudete asi za podobnou cenu kupovat i přední vidlici. Nicméně by si testovaný apache ještě kvalitnější karbonovou vidlici zasloužil. Vzhledem ke karbonovým vzpěrám a sedlovce se zdála být přední vidlice s duralovým sloupkem málo "aktivní". V případě namontování špičkové přední vidlice by bylo absorbování otřesů u kola vyváženější. Jako dobrou volbu lze hodnotit kola Mavic Ksyrium Elite, která mají slušnou hmotnost i tuhost. Kolu výrazně přidala na akceleraci a i po designové stránce mu pomohla.
Vzhledem k výšce rámu je jeho délka přiměřená. Geometrii ocení jak závodník, tak i méně zkušený jezdec, pro nějž nebude kolo nadměrně živé a záludné. S malými rámy ale často souvisí jeden neduh, a victorio není výjimkou. Při pomalé jízdě se může při zatočení dostat tretra jezdce do kontaktu s předním kolem. Na to je třeba ze začátku myslet, jde ale pouze o zvyk. Při normální jízdě, kdy stačí i do ostřejší zatáčky jen lehce změnit polohu řídítek a více se naklonit, jakýkoliv kontakt tretry s předním kolem nehrozí. Odbourat tento "nedostatek" znamená buďto více položit vidlici, čímž se výrazně zhorší ovladatelnost kola, nebo celkově natáhnout rám, což je také nesmysl. Takže použitá geometrie je v případě malého závodního rámu v podstatě jedinou možností.
Ale zpět k jízdním vlastnostem. Kolo se chová velice klidně, to jezdec ocení při jízdě ve skupině, nebo musí-li z jakéhokoliv důvodu oběma rukama pustit řídítka. Zároveň takřka okamžitě reaguje na jezdcovy podněty, jako je například okamžitá změna směru způsobená pádem vpředu jedoucího závodníka. Při rychlém sjezdu serpentin nedělá kolu problémy hodně výrazné položení do zatáčky. Na tom měly samozřejmě zásluhu i pláště Hutchinson Fusion, ale bez dobré geometrie by byly v podstatě k ničemu. Při jízdě do kopců a při spurtu o sobě dávala výrazně vědět hlavně nízká hmotnost kola. I když rám rozhodně nemůžeme označit za supertuhý, právě jeho váha a komfort to bohatě kompenzovaly. Máme-li shrnout naše dojmy, tak za devět tisíc dostanete rám, jenž vás svými jízdními vlastnostmi rozhodně nezklame.

Tohle kolo má za sebou zajímavou historii. Objevilo se znenadání na 4X/DH campu na Božím Daru. Nikdo netušil, co je to za stroj a tak se pro něj hned ujalo jméno Šedivák. Geometrie duralového rámu se 100mm vidlicí Manitou Black se zdála být na fourcross ideální, stejně tak jako vybavení od Tiogy, Truvativu a SRAMu. Neznámou však byl stále původ i budoucnost kola. Jedni hádali příbuznost u značky Yeti, druzí GT a někteří dokonce u RMX (ne Rocky Mountain, nýbrž Komunist Bike). Zdeněk Pól se většinou tajemně usmíval a nic neprozradil. Před Sportlifem pak vše vyšlo najevo - Zdeněk vyvinul prototyp fourcrossového speciálu pro značku Apache, která se postará o distribuci kola ve vlastních barvách.

Rám
Duralové trubky poznaly profilaci i ohyb. Hlavní rámové jsou hranaté a spodní z nich je ohnutá. To je šikovný tah, protože hned za hlavou je spojena s horní rámovou mohutným svarem, což jistě kolu jako celku přidá na pevnosti a není potřeba spodní trubku u hlavy zpevňovat duralovým plátem. Další velmi pevný blok tvoří spoj horní rámové trubky, sedlové a zadních vzpěr. Ty jsou protaženy až na horní rámovou trubku a připomínají tak řešení známé z GT Ruckus. Zadní stavbu tvoří ohnuté trubky opět hranatého profilu, k nimž jsou zadní patky přivařeny dlouhým svarem, nyní á la Yeti. Ke středu se zadní vidlice pojí mohutnou frézovanou podkouvou, která rozhodně vydrží mnoho.

Osazení
V integrovaném složení Cane Creek si hoví odpružená vidlice Manitou Black Elite se 100 mm zdvihu. Na 4X je to vidlice přijatelná, celkem lehká a subtilní, ale na skutečně tvrdé zacházení by bylo potřeba sáhnout po něčem trochu masivnějším. Komponenty od Tiogy se běžně na sériových kolech nevídají a proto je jejich přítomnost víc než potěšující. Krátký představec Tioga Cube se nám pro 4X dokonce jevil jako naddimenzovaný. Určitě vydrží hodně, ale závodník honící gramy jej nejspíš vymění za něco méně robustního. Řidítka v šířce 680 mm padnou do rukou ideálně a přidají kolu na kvalitní ovladatelnosti. Od Tiogy je i sedlo Multi Control 2 a pláště Blue Dragon 2.1". Ty vozí jak Michal prokop, tak i Eric Carter a oba prý k maximální spokojenosti. My se můžeme k jejich dojmům jedině přidat. Další značkou na Scalpu je SRAM. Ten dodal řazení X.7 Trigger Shifter, které ovládá přehazovačku Sram X.9 a vodí řetěz po devítirychlostní kazetě 12-26 zubů. Rozjetý stroj před zatáčkou nebo za cílovou páskou zbrzdí hydraulické Hayesy HFX-9XC, které využívají dostačujících kotoučů o průměru 160 mm. Ty jsou namontovány na nábách Quando na průmyslových ložiscích. Ráfky dodal jediný evropský zástupce Mavic, model X-325. Kliky Truvativ Holzfeller mají jediný převodník s 38 zuby. Řetěz ve správném místě drží vodítko Truvativ Boxguide a případné problémy vyřeší rockring Truvativ Bashgard. Fourcrossaři jej však ve velké většině nevyžadují, tak je pravděpodobné, že ten půjde z kola jako první.

Venku
Nedaleko od redakce máme ve strašnickém skateparku hliněné skoky, takže rozhodování, kam zajet nejdřív, bylo velmi snadné. Na trailsech se kolo chová velmi neutrálně. Nechá si toho dost líbit, ovládá se díky středně krátkému rámu, širokým řidítkům a strmým úhlům celkem snadno, ale vyloženě trailsový speciál to není. Pocit z poletu na dirtu byl také neutrální, kolo jsme museli do vzduchu tahat, zatímco jiné položenější geometrie je spíš třeba krotit. Ve skateparku se na něm dá slušně pojezdit, výskok z bazénu do manuálu je hračka, otočit se na místě také není složité, natož si na odrazu namotat ve vzduchu "tři šestky" (360ku). Jenže při jízdě autem k dualové dráze jsme cítili, jak se na ni Scalp úplně třese. Hned při prvním šlápnutí do pedálů na starťáku se projevila skvělá tuhost rámu. Apač vypálil kupředu jak Hatatitlá pod Vinetouem a hnal se k prvnímu doublu. Ten s přehledem přeletěl, ale strašně rychle se zase tlačil k zemi. Až jsme se divili, s jakou lehkostí tak tuhý rám přistál. Ideální stav při fourcrossu. V klopence se dá opravdu naklopit, pedály jsou v dostatečné výšce nad zemí, aby si s nimi rider neškrtal. Ovladatelnost a točivost je díky strmějším úhlům vynikající, kolo je celkově velmi nízké a bikrosově laděné. Takže záměr stvořit fourcrossový speciál se zdařil na jedničku.
V lese se Scalp také neztratí, nicméně by mu slušela nějaká vidlice s aspoň 130 mm zdvihu. Jednak by se dalo jet v terénu rychleji, než se 100 mm, a jednak by se zvedl předek a kolo by tak bylo ochotnější pohlcovat větší překážky. To by však vyžadovalo další investici nad původních 29 990 Kč, jež stojí námi testovaný Apache Scalp Pro. K dispozici bude ještě levnější verze Expert, kde vidlici Manitou Black nahradí Splice a hydraulické kotouče uvolní své místo mechanickým.

Česká značka Apache vstoupila do povědomí uživatelů především kvalitou svých kol i nespornou dávkou originality. Ve chvíli, kdy byly zveřejněny první informace o novém nejvyšším modelu tohoto výrobce pro příští sezonu, jsme si byli jisti, že se v nejbližší době stane "obětí" našeho testu. Typ Manitou je stoprocentně závodním strojem, o čemž svědčí nejen špičková sada Shimano XTR, ale především výborný rám s karbonovými vzpěrami zadní stavby. Nám se podařilo tomuto modelu přerušit sérii představovaček kolekce Apache 2005 a z výstavních ploch jsme ho stáhli do naší redakce, kde se podrobil důkladnému otestování. Takže Apache Manitou, na scénu!

Diamond Carbon
Rám typu Manitou je do jisté míry velice podobný tomu, co známe z modelové kolekce Apache 2004, tedy co se týče hlavního rámového trojúhelníku. Opět byla použita slitina hliníku s označením U6, díky níž je možné postavit rám velice lehký a zároveň dostatečně tuhý. Velkým plusem ú-šestky je ale také nízká únava materiálu i při dlouhodobém zatížení. Nápis Double Butted na sedlové trubce prozrazuje, že jsou trubky navíc ještě vnitřně zeslabeny. Profily trubek jsou nám již důvěrně známé, horní má klasický vejčitý průřez po celé své délce, naopak spodní se vyznačuje proměnným profilem s průřezem kosočtverce ve středové partii. Tento prvek kolu zajišťuje, že už z dálky, kdy ještě nejste schopni rozluštit samotné logo, poznáte, že se jedná o stroj Apache. Pokud někdo ještě neví, proč je použit právě ten profil, tak je to kvůli minimálnímu ulpívání bahna odletujícího od předního kola. Ale něco se v přední části oproti letošku přece jen změnilo. Je to frézovaná výztuha spoje spodní trubky s hlavovou, nahrazující klasický plát kopírující stěnu trubky. S podobným řešením jsme se setkali již u značky Amulet a musíme přiznat, že vypadá efektně. Ale teď už k zadní stavbě, tam se změn odehrálo nejvíc. Spodní ramena s šestihranným průřezem zůstala, na ně ovšem navazují nové bytelné patky a nad nimi se již nachází to nejpodstatnější, a sice karbonové vzpěry. Ty jsou k patkám přišroubovány a zároveň přilepeny, v horní části jsou pak vsazeny a zalepeny do šikmo seříznutého kapkovitě profilovaného sloupku. Jedná se tedy o řešení známé již ze silničních rámů, pouze v bytelnější podobě. Vzpěrám nechybí výrazný esovitý průhyb, který se v kombinaci s použitým materiálem stará o pohlcování rázů z terénu. Nad zadním kolem vzpěry plynule přecházejí v klasický monostay. Celý karbonový díl vypadá velice bytelně a pro vytěžení maxima z vlastností karbonu se u vzpěr neustále mění průřez jejich ramen. Mimo kotoučovek je možné po našroubování čepů do rámu použít i klasické ráfkové brzdy. Zpracování karbonu není co vytknout, vše je provedeno maximálně precizně bez jakékoliv nepřesnosti. Opěrky bovdenu řazení a úchyty hadičky k brzdám jsou ke vzpěrám opět přilepeny a přinýtovány. Konstrukce levé patky je provedena tak, aby i při silném brzdění zadní kotoučovkou nadměrně nezatěžovala karbonové vzpěry. Tlak se od brzdy rozděluje do celé zadní stavby. Líbilo se nám, že spodní můstek i karbonová monostay stavba jsou vybaveny otvory pro montáž blatníků pro případ, že si bude chtít někdo z manitoua udělat mimo sezonu tréninkové kolo. Byla by sice škoda tahat takového krasavce do soli, ale co kdyby. Apache řeší veškeré drobnosti.

2 x Manitou
Ještě štěstí, že značka Apache využívá na svých modelech převážně vidlice značky Manitou. Takový Rock Shox SID by v kombinaci s názvem kola Manitou nebyl úplně tím pravým. Vidlice Skareb Super nabízí výbornou kombinaci ceny a kvality. Na námi testované verzi byla sice pouze s klasickým lockoutem, sériově ale bude manitou vybaven ovládáním zavírání z řídítek. Po funkční stránce nedošlo u vidlice pro sezonu 2005 k velkým změnám. Nabízí slušnou hmotnost a výbornou citlivost. Pro závodníka úplně ideální společník.
Z ostatních komponentů také nebylo nic podceněno. Kompletní sada XTR včetně kotoučových brzd funguje stoprocentně. Za plus považujeme použití klasického přesmykače s horním uchycením. Zapletená kola Mavic CrossMax SL Disc patří také mezi to nejlepší. Jejich vysoká tuhost a nízká hmotnost jsou znát doslova při každém šlápnutí, vždyť váha předního kola je 770 a zadního 915 gramů. Bezdušové pláště Hutchinson Python jsou jedním slovem skvělé. Velice dobře se odvalují a poskytují jezdci jistotu téměř v každém okamžiku. Spojení CrossMax SL + Python Tubeless + Apache Manitou je navíc po designové stránce dokonalé. K nejlepšímu to nejlepší, součástkám Ritchey WCS ani sedlu Selle Italia SLR vážícímu úctyhodných sto sedmdesát gramů není co vytknout.

Dostatečně přesvědčivý
Popisovat tak pěkné kolo, jakým je Apache Manitou, by se dalo skoro do nekonečna, ale už k jízdním vlastnostem. Cílem značky Apache nikdy nebylo postavit extrémně tuhý rám, vždy šlo o hledání ideálního poměru mezi vysokou boční tuhostí a maximálním možným komfortem. Typ Manitou opět výrazně posouvá hranice této značce. Již letošní nejvyšší modely Apache byly výborné a manitou si z nich bere to nejlepší, tedy přední trojúhelník a profilaci zadní vidlice. Skoro vždy, když chce člověk dosáhnout většího pohodlí rámu, musí obětovat alespoň něco málo z jeho tuhosti. Pokud u rámu Manitou k nějaké oběti došlo, tak je téměř neznatelná. Rám se i při silové jízdě jeví jako dostatečně tuhý, nabízí výbornou akceleraci a jisté vedení stopy. Nižší torzní tuhost je možné u některých rámů vypozorovat také v rychlých zatáčkách s výrazným naklopením, testovaný apache ale žádné tyto neduhy nevykazoval a tuhostí byl srovnatelný s klasickými pevnými modely. V rozbitém terénu se ale naplno projevila výhoda karbonových vzpěr. Rázy přenášené kolem do jezdcových zad byly výrazně utlumené. Přestože je výhoda bezdušových plášťů i v tom, že není nutné je tolik foukat, my jsme je při části testu pořádně natlakovali, aby vynikly vlastnosti rámu. Nerovnosti při jízdě nepůsobily zdaleka tak syrově jako u klasické zadní stavby. Použití karbonových vzpěr považujeme rozhodně za přínos a mohou se na ně těšit nejen budoucí majitelé manitoua, ale i vlastníci dostupnějšího shamana, jenž využívá totožný rám. Geometrie se oproti ostatním závodním modelům značky příliš nezměnila. Posed není zbytečně dlouhý a závodníkům bude zcela vyhovovat. Položení vidlice je dokonalým kompromisem mezi dobrým vedením stopy a rychlou reakcí kola. Během testu jsme se nesetkali s terénem, kde by se manitou cítil nesvůj. Doma je samozřejmě na rychlých tratích, jistě se ale ovládá i v kamenitých sjezdech. V příkrém výjezdu jsme ocenili kombinaci lehkých kol, extrémně tuhých klik a bezvadných plášťů. Jakmile chce jezdec přeskočit v rychlosti nějakou překážku, kolo obvykle dostane výše, než měl v plánu. Hmotnost kola (s pedály SPD M535) je totiž pouhých 10,4 kilogramu. A závěr? Vše podstatné již bylo napsáno. Apache Manitou je závodní stroj se vším, co k němu patří. Dodatkem je pak vyšší míra pohodlí. Cena kola je bez deseti korun rovných sto tisíc. Že je to hodně? Tak trochu počítejte. Když sečtete cenu sady XTR, kol CrossMax, vidlice a všech ostatních šperků, tak zjistíte, že to moc není.