Články - Jízdní kola ŠTĚRBA-KOLA.cz

Americká značka Univega patří mezi jedny z prvních výrobců horských kol. Ačkoliv zakladatelem je Američan Ben Lawee, v roce 1997 firma přesídlila do Německa. Na náš trh ji dováží plzeňská firma Ebola, od níž jsme do testu získali dva stroje. Prvním z nich je X-Fighter XF-922, kolo určené pro brutální zacházení při adrenalinových disciplínách, jako je dirtjump, slopestyle, street, freeride či fourcross. Test druhého modelu přineseme v některém z dalších čísel.

X-Bojovník
Rám X-Fightera je vyroben ze slitiny hliníku Al 7005 a hlavní trubky jsou zploštěny pro co největší vertikální tuhost. Ta je klíčová při dopadech z výšky. Spoj horní a spodní rámové trubky tvoří dlouhý svar, jenž je ještě podpořen dvěma zesilujícími pláty. Další výztuha je mezi horní a sedlovou trubkou.
Zadní stavba má hranaté trubky s esovitě zprohýbanými vzpěrami a klasickými frézovanými patkami. Naštěstí nepostrádá čepy na ráfkové brzdy, takže odpůrci kotoučovek nemusí zoufat.
Vpředu je rám odpružen vidlicí Marzocchi Dirt Jam Comp, která pracuje na bázi ocelové pružiny tlumené elastomerem. Její zdvih dosahuje 100mm, což je na výše zmíněné styly ježdění tak akorát. Její robustní provedení by mělo nahrávat vyšší odolnosti a delší životnosti i přes tvrdé zacházení.

Zbraně
X-Fighter se do boje vydává ověšen výběrem odolných a masivních komponentů. Začněme u klik, které nesou nápis Hussefelt. To je řada amerického truvativu, určená přímo na freeride, sjezd či dirt. Ve spojení s osou Howitzer, která má vně rámu umístěná ložiska a osičku standardu ISIS a napínákem od téže značky, tvoří nekompromisní komplet, který by neměl připravit žádné překvapení po dopadu ani z nejvyšších dropů. Dalším důležitým komponentem jsou řidítka a představec. 61cm široké vlaštovky pochází od vlastní značky Tacoma, která dodává komponenty na většinu kol Univega. Jejich úchop je jistý a pohodlný, žádné zvykání se zde nekoná. Kola na nábách Shimano a ráfcích Alexrims DP20 jsou obuta do plášťů Maxxis Hansventure. To je signature model Hanse „No Way“ Reye, jenž je vyvinut jako univerzální guma do většiny představitelných terénů. Nás podržely i ve velkém náklonu na prašné hliněné dráze a v lese se chovaly také velmi jistě. Zároveň jejich valivý odpor není nijak velký na to, že se jedná o pláště v šíři 2,3". Rozjetá kola brzdí hydraulické kotoučovky Hayes Sole, které mají jeden pohyblivý a druhý statický píst. Přehazovačka Shimano Deore XT má netradičně inverzní tah, ale jezdec si na opačné ovládání rapidfire páčkami celkem rychle zvykne. Navíc při sjezdu ze starťáku na 4X trati se dá rychleji řadit těžší převody než u klasického provedení.

Na dráze
X-Fightera jsme provětrali na slope­stylové dráze, kde stojí několik lajn dirtů, lávky různých výšek, step-up bedna, wallride i cvičný drop. I přes reálnou délku horní rámové trubky 560mm (což je zhruba běžná míra u 17" XC kola) nám kolo přišlo velmi dobře ovladatelné, hravé a působilo krátce. Ačkoliv i zadní stavba délky 425mm není nejkratší, díky několika podložkám pod představcem a tudíž vyšším řidítkům šlo kolo velmi snadno zvednout na zadní. To se nám osvědčilo při výskoku na bednu z dolíku za dirtem. Nahoře bylo celkem snadné kolo zvednout do jízdy po zadním kole – manuálu. Na dirtech se díky délce zadní stavby kolo dalo v letu dobře srovnat do vodorovné pozice, nezůstávalo v letu se zadním kolem dole, jak tomu může být u kol s kratší zadní stavbou. Otočka o 360 stupňů je díky krátkému rámu také celkem snadná. Rám v kombinaci s vidlicí se 100mm zdvihu a vyššími řidítky je dobře použitelný na skákání a provádění triků, navíc je nad ním díky střednímu slopingu relativně dost místa třeba pro kankán či supermana. Velkou slabinou je však přední vidlice Dirt Jam Comp. Bohužel se jedná o základní model, což se projeví na požitku z jízdny. Absence olejového tlumení je znát na rychlém odskoku a při zvednutí předního kola do vzduchu dojde k citelnému bouchnutí, když vidlice dojde do roztažené polohy. To vadí třeba při výskoku na cokoli ve streetu či seskoku z lávky, kdy se vahou předního kola vidle roztáhne. Kupodivu jsme však tento jev nepozorovali na odrazu dirtů. Kopnutí do řidítek nás v té chvíli nerušilo, takže bylo možné se věnovat samotnému letu a případnému provedení triku.
Použití na fourcross je možné díky převodníku se 42 zuby a vidlici se 100mm zdvihu, kterou je možné přitvrdit na celkem přijatelnou tuhost. Řidítka je díky mnoha podložkám pod představcem také možné snížit, aby jezdec mohl zaujmout závodní polohu. Rám je dostatečně tuhý na to, aby snesl prudké šlapání a rovnou jej přenášel na povrch. Pro lepší výkon by však bylo třeba vidlici vyměnit za lehčí z tvrdším chodem a hlavně s účinným tlumením.

Kam s ním
Z výše napsaného vyplývá ideální použití kola – na všechno, kde se skáče a létá. X-Fighter XF 922 je dobře vybavené kolo, kterému je malým šrámem na kráse základní model vidlice bez tlumení. Rám sám o sobě nás ale mile potěšil svou obratností a hravostí, kdy nevyžadoval žádné extra zvykání a po chvilce jsme se na něm cítili dobře a pouštěli se do všeho, co si dáváme na našich vlastních kolech.

Produkty pražské firmy Triexpert jsme vám již stručně představili v reportáži z veletrhu Sport Prague. Nyní vám ale můžeme nabídnout test jednoho z jejích modelů, silničního typu Cobra. Ten je zároveň jakousi výkladní skříní značky, neboť je osazen karbonovými komponenty nesoucími z velké části rovněž logo Triexpert.

Karbon je IN
Celokarbonový rám i přední vidlice, karbonová sedlovka, řídítka, kliky, košíky či vysoké ráfky, co dodat? Ve spojení s díly Campagnolo Record, využívajícími ve velké míře rovněž spleť uhlíkových vláken, je efekt zaručený.
Rám je tvořen karbonovými trubkami s proměnným profilem, které jsou zalepeny do karbonových spojek.
Hlavní rámové spojky jsou tři. Jednu tvoří celistvá hlavová trubka s plynulým přechodem do komínků pro vlepení horní a spodní trubky, druhá je sedlová spojka a třetí středová, jíž vzadu prochází lanko k přesmykači. Horní i spodní trubka přecházejí ve středové partii z kruhového průřezu na trojúhelníkový, v případě spodní trubky s výrazně zaoblenou jednou stěnou. Sedlová trubka má po celé své délce kruhový průřez, jakýkoliv náznak ocasu či jiné snahy o zvýšení "aerodynamiky" či atraktivity se zde nekonaly. Cílem konstruktérů byla co nejnižší hmotnost rámu. Hodně vysoký průřez mají spodní vzpěry zadní stavby. Na pohled celkem subtilní sedlové vzpěry, plynule přecházející v monostay, se vyznačují zezadu i zboku patrným výrazným prohnutím, které je použito z důvodu navýšení komfortu. Zajímavé jsou zadní patky rámu. Ty jsou sice tvarově velice jednoduché, jejich divoké odvrtání ale připomíná ementál. Opět pár gramů dolu.
Přední celokarbonová vidlice má aerodynamicky tvarované ploché nohy, jejichž značná šířka vynikne při pohledu zboku.

Zaprvé komfort
První naše metry na kole Triexpert Cobra vedly po nepříliš kvalitní asfaltce, jichž je u nás po letošní dlouhé zimě požehnaně. Kolo mohlo tedy hned na začátku ukázat, co v něm je. Kromě bezproblémové geometrie, která by neměla nikoho urazit, o sobě dal okamžitě vědět jízdní komfort. Kolo pochytalo velkou část otřesů, o něž byl jezdec ušetřen. Kvalitní práci zde odvádí jak zadní stavba, u níž se to díky tvaru sedlových vzpěr od začátku očekávalo, tak především karbonová sedlovka s logem Triepert (přetočená trojka připomínající písmeno E). Zajímavostí je nejen tvar sedlovky s velkou integrovanou hlavicí, ale především její vnitřní podélné žebro zvyšující pevnost trubky. Duralový zámek se utahuje pouze jedním šroubem, zoubkování nepostrádá jak zámek, tak i jeho nosník. Na karbonu je nalepen zoubkovaný plát umožňující pevné nastavení sklonu sedla. I přes použití středového podélného žebra v trubce sedlovky je její komfort na vysoké úrovni. Je to dáno i hodně dozadu umístěným zámkem.
Předek kola je, co se týče komfortu, vyvážený se zadní partií. Tvar vidlice dokládá, že pružení je záležitostí především korunky a sloupku. Samotné nohy totiž díky svému průřezu moc pružit nemohou, přesto je komfort nabízený vidlicí vysoký.

Opět hlavně komfort
Z jízdního projevu kola je znát, že typ Cobra asi nebude tím pravým pro silově zaměřené jezdce. Torzní tuhost rámu patří k průměru, totéž platí i o klikách. Nelze to ale považovat za jasnou slabinu kola. Jaký model nabídne hodně vysoký komfort a zároveň nekompromisní tuhost? Sloučení těchto vlastností je velice složité, často téměř nemožné. Cobru ocení spíš jezdec vyžadující nízkou váhu kola, vysoké pohodlí jízdy a zajímavý design daný už jen použitím karbonu. Jestliže si libujete ve spurtech, na vrchařských prémiích či v časovkách do kopce, asi se poohlédněte jinde. Chcete-li ale pohodlné silniční kolo třeba na maratony, jmenujme například Krále Šumavy, v případě modelu Triexpert Cobra rozhodně nesáhnete vedle. Testované kolo vážilo bez pedálů pouhých 7,2 kilogramu, což mu samo o sobě naděluje slušnou mrštnost. Pokud nemáte ve zvyku se vší silou opírat do pedálů a jezdíte spíš švihově, budete s kolem spokojeni. Nízká hmotnost vám ušetří spoustu sil na dlouhých tratích. To samé platí o vysokém komfortu, jenž nebyl narušen ani zapletenými koly s vysokými ráfky. Tato kola byla ale dalším z těch, kdo trochu kazil akceleraci třeba v kopci, na čemž měla zásluhu především jejich torzní tuhost. Nicméně aerodynamika a nízká hmotnost kol, navíc ve spojení s galuskami Tufo, nabídly solidní rychlost. Kola hodně pomohla při udržování dlouhodobě vysokých rychlostních průměrů. A to i v kopcích. Pokud stále jedete, kola jsou ve svém živlu. "Nebaví je" pouze neustálé nástupy, tedy zrychlení stále se střídající s brzděním. Když už jsme u toho brzdění, nelze se nezmínit o nutnosti použití speciálních brzdových gumiček, brzdová plocha je karbonová stejně jako zbytek ráfku. Spokojení jsme nebyli s karbonovými brzdovými čelistmi Tektro, jejich konstrukce při silnějším stisku páky dost propružuje. Navíc se při každém výraznějším přibrzdění ozvalo hodně nepříjemné kvílení. Stejně tak dávkování brzdné síly není to pravé ořechové.

Tak jak?
Jak už bylo napsáno, geometrie je bezproblémová. Nabízí okamžitou reakci na podnět jezdce, průjezd zatáček je jistý a přesný. Zároveň ale není nijak nadměrně živá, kolo velice dobře vede přímý směr, pokud třeba zrovna nedržíte řídítka, a nejsou tak nutné neustálé korekce.
Celkem pohodlně se předvedlo i lehké sedlo Velo s titanovými vzpěrami a středovým otvorem. Příjemně se držela i plochá celokarbonová řídítka Triexpert Carbon s anatomicky vytvarovanou přední částí. Jedničku si zaslouží karbonové košíky Triexpert, které i přes svou muší váhu držely spolehlivě lahve s pitím i ve sjezdu na kostkách.
Máme-li tedy shrnout naše dojmy, pak je Triexpert Cobra lehoučkým kolem zaměřeným na maratonce a hobíky vyžadující exkluzivitu v podobě karbonu. Nabídne vysoký komfort za cenu o něco menší tuhosti rámu. Výhodou je v tomto případě možnost stavby kola přesně podle přání zákazníka.

Belgická značka Ridley si získala své renomé především dokonalým zpracováním a nevšedními profily trubek. Model Pegasus, jenž jsme od dovozce, firmy Cyklosport Kern, získali do testu, není výjimkou. Za tímto kolem se chtě nechtě prostě musíte otočit. To co je zde provedeno s profilací trubek, bychom si dovolili přirovnat k uměleckému dílu. Nicméně použité profily nejsou samoúčelné, neskrývá se za nimi pouze výjimečný vzhled rámu. Ridley tímto tvarováním také zvyšuje tuhost celého předního trojúhelníku. A vše je podtrženo neméně povedenou grafikou designu, která vychází z tvarování trubek a ještě jej zvýrazňuje. Velice důležitá je v tomto případě i koncová cena. Tu se v rámci akční nabídky podařilo firmě Cyklosport Kern stlačit, byť jen nepatrně, pod magickou hranici padesát tisíc korun.

Hodně muziky
Duralové trubky pro stavbu rámu Pegasus dodala prestižní značka Dedacciai. Jejich tvarování má samozřejmě na svědomí hydroforming. Průřez v jednotlivých částech u horní i spodní trubky nese řadu společných rysů. Vpředu vychází z trojúhelníku s mírně vypouklou jednou stěnou. U horní trubky směrem dozadu plynule přechází do tvaru blízkého kosočtverci, dolní trubka se pozvolna mění v šestiúhelník. Ten se svým mohutným profilem u středového pouzdra blíží téměř jeho šířce. Na eleganci i nízké hmotnosti rámu se podílí uprostřed výrazně zúžená hlavová trubka. Snaha o maximální redukci hmotnosti dokládá i středové pouzdro. To má po celé své délce relativně úzkou stěnu a je výrazně rozšířeno až na koncích, kde musí poskytnout dostatečnou dosedací plochu pro misky středové osy. Co se týče zadní stavby, ta by se dala nazvat klasicky neklasickou. Zcela rovné sedlové vzpěry i spodní ramena byly donedávna na silnici, a vlastně i na biku, tím nejčastějším řešením. V době všudypřítomných větších či menších esovitých zakřivení působí ale výjimečně. Jejich designová čistota je příkladná. Mohutná spodní ramena zadní stavby jsou příslibem vysoké tuhosti, přecházejí z vysokého obdélníkového profilu bezprostředně za středovým pouzdrem do oválného průřezu. Hodně zajímavý je trojúhelníkový průřez vzpěr kombinovaný s doslova titěrným brzdovým můstkem. Přední vidlice nese logo 4ZA, což je komponentová značka patřící Ridley. Typ Fenix se vyznačuje mohutnými nohami s aerodynamickou profilací, mírným průhybem a především celokarbonovou konstrukcí. Přední karbonová vidlice, včetně karbonové korunky i sloupku, nebývá na kole za padesát tisíc rozhodně běžná.

Jaký je?
Abychom maximálně prověřili přínos profilace trubek, vybrali jsme si do testu rám o velikosti 61 centimetrů, měřeno od středu až po vršek sedlové trubky. Nejvyšší testovací jezdec v redakci měří lehce přes 190 centimetrů. Takto velký Pegasus byl pro něho jako stavěný. Rám je při své výšce i adekvátně dlouhý, vhodná je i délka představce 110mm. Ten by měl vyhovovat většině majitelů takto velkého rámu. Je pravda, že mnoho závodníků, měřících okolo sto devadesáti centimetrů, sáhne nejčastěji po představci dlouhém 120 nebo 130 milimetrů. Stodesítka je ale v tomto případě jistota, která bude bezproblémová i pro jezdce s kratším trupem. Určení na závodní nasazení dokládá pouze jediná podložka pod představcem, tohle kolo není pro cykloturisty! Potvrzuje to i geometrie kola. Pegasus bezprostředně reaguje na sebemenší podnět jezdce ke změně směru. Průjezdy zatáček jsou radostí. Pokud to stav povrchu silnice dovolí, není-li po zimě příliš rozmlácený, či plný škváry, tak má jezdec tendence neustále posouvat své rychlostní hranice. Průjezd oblouku zatáčky je zcela plynulý, není nutné neustále korigovat směr. Nicméně ani rovné úseky nečiní kolu potíže. Můžete s klidným svědomím pustit řídítka. Velice rychle získáte jistotu, že tohle kolo bude dělat přesně to, co od něj budete očekávat. Rozhodně se pod vámi při jízdě bez držení nerozvibruje předek kola. S tím má ale co do činění i tuhost rámu. A ta je skutečně na vysoké úrovni. Vzhledem k námi testované jednašedesátce si celkovou torzní tuhost rámu dovolíme označit za vynikající. Kombinace mohutných hlavních trubek a výrazně dimenzovaných ramen zadní vidlice, se promítla do skvělé reakce na záběr jezdce. Tuto vlastnost ještě podtrhuje celková hmotnost 8,6 kilogramu a také kola Mavic Aksium Race. I když se například ve srovnání s typem Ksyrium Elite jedná o konstrukčně jednodušší model, profil ráfku i použití plochých drátů z Ksýrií vychází. A jezdec skoro nemá šanci pocitově rozeznat nepatrný rozdíl mezi těmito dvěma modely. Zadní náboj je hodně podobný modelu Ksyrium Elite, přední má u typu Aksium Race podstatně vyšší příruby. Výraznější konstrukční rozdíl je u ráfků. Kola Aksium využívají klasické niple, vyžadují tedy vložení pásků pod duše. Tuhost je ale u těchto kol velice dobrá, totéž platí o ochotě zrychlovat. V kopcích je Pegasus s těmito koly jako doma.
Co se týče absorpce otřesů, lehce se u kola tluče vysoce komfortní přední vidlice s menším pohodlím zadní stavby. Ridley Pegasus je zkrátka kolo stavěné pro výkonově zaměřené jezdce, pro něž je komfort druhořadý. Ti ocení především tuhost a skvělé ovládání. Rozhodně ale z tohoto stroje neděláme kostitřas, k tomu má hodně daleko. Přední celokarbonová vidlice pracuje doslova skvostně, vzadu se jí pak snaží sekundovat alespoň karbonová sedlovka 4ZA. Její přínos je při jízdě po nekvalitním povrchu jasně patrný.
Co se týče komponentů, k sadě Ultegra není co dodávat. Její kliky podtrhují tuhost rámu, řazení i brzdy pracují bezchybně. Vysoce spokojeni jsme byli se zcela hladkými plášti Michelin Carbon. Jejich směs drží výborně i při výraznějším položení kola do zatáčky a i ony patří mezi komponenty zvyšující jistotu jezdce. Komplet představce FSA OS110 a oversize řídítek RD250 si nezaslouží sebemenší kritiku. Chvilku jsme si museli zvykat pouze na sedlo 4ZA, nicméně jeho plochá středová část nakonec zajistila celkem pohodlný posed i při vyšší dávce kilometrů. Příjemnou pozorností je na kole sériově montovaný karbonový košík 4ZA, jenž rozhodně nepatří mezi levné záležitosti. Máme-li tedy shrnout dojmy z kola, pak je Ridley Pegasus se sadou Ultegra za částku těsně pod padesát tisíc korun jednoznačně rozumnou volbou.

Značka Kona umí, kromě celoodpružených freeridových speciálů a dirtových kol, také pěkné hardtaily pro sportovní bikování. Model Caldera, který jsme potrápili v testu, je jedním z nich. Patří do široké skupiny označované XC Hardtails, kde je na prostřední pozici. Pevné biky na XC jsou u kony vyráběny ve velikostech 14 až 22 palců, takže by měly uspokojit široké spektrum jezdců, hlavně co se výšky týče.

Na čem staví Kona
Hned na první pohled musí kromě zlaté metalízy zaujmout masivní rám a hlavně spodní rámová trubka. Ta má u hlavy mohutný obdélníkový profil, který se postupně zeslabuje, až přechází v oválný, horizontálně zploštělý u středového pouzdra. Napojení horní trubky v přední části je ještě zvýrazněno masivní housenkou svaru a ve spodní části za hlavou nechybí navařená výztuha. Ta je vyladěna estetickým kosočtvercovým odlehčením. Zadní stavba je z trubek kulatého průřezu s esovitým zprohýbáním, navařených do plochých patek a zpevněných standardními můstky.
Celý rám je svařen ze zeslabovaného duralu řady 7005. Nepostrádá navářky pro ráfkové brzdy nebo závity pro montáž nosiče. Tuto alternativu však u takového kola nepředpokládáme. Všechny svary jsou velmi výrazné, je vidět, že se materiálem na housenky nešetřilo. Odpružení má na starosti vidlice Marzocchi MZ2, která skrývá v útrobách vinuté pružiny bez olejové lázně. Na obou nohách nechybí možnost nastavení tuhosti imbusovým klíčem, které se skrývá pod gumovými zátkami.
Komponentové osazení je v režii známých značek. Takže řadící páčky jsou Shimano Deore, stejně jako přesmykač systému Topswing. Přehazovačka je z druhé nejvyšší sady Deore XT a má klasický chod. Od shimana je ještě zadní diskový náboj a kazeta. Kliky na ISIS osu dodala firma Truvativ a to model Blaze. Ráfky Sun Rims Black Eye obouvají pneumatiky NBT finské značky Nokian. Vzhledem ke geometrii, která svádí k živějšímu ježdění, je dobré, že značka zvolila kotoučové brzdy. Zde konkrétně hydraulické Hayes Nine. Zbývající komponenty jako představec, řídítka, sedlo a sedlovka, jsou od americké značky WTB. Na gripech je už podle typického vzoru poznat, že jsou z vlastní produkce.

Na koně!
Tenhle pokyn jasně udává, že je třeba vyskočit vzhůru do sedel a dát se do jízdy. Takže, jak se nám na Caldeře jezdilo? Nasednutí na kolo dalo hned na počátku tušit, že kolo bude dobře ovladatelné. Prohnutá řídítka šíře 670mm spolu s pohodlnými gripy umožnily jistý a pohodlný úchop. Sedlo WTB s dostatečným polstrováním a prohloubenou střední částí zase nabídlo komfortní posed. Řídítka, umístěná výše, dala tušit, že nepůjde o žádný závoďák, ale o kolo pro živější a hravé ježdění. Proto jsme nasadili ploché pedály, abychom si lépe mohli vychutnat techničtější jízdu.
První šlápnutí do pedálů ukázalo, že rám je díky masivnímu přednímu trojúhelníku hodně tuhý. Kolo šlo dopředu velmi ochotně. K projíždění všech nástrah terénu vybízel pohodlný a vpředu zvýšený posed. Jízda po rovině byla rychlá a dravá. Ne sice přímo v závodním stylu, protože kolo není XC raketa, ale spíše neřízená divoká střela. Tuhý rám neokrádal jezdce o energii. Tuhost však nedovolovala větší absorpci rázů od terénu. Při jízdě vstoje se nekroutil, pouze nás trochu omezoval netlumený krok vidlice, která se pohupovala trochu více, než její olejem tlumené kolegyně. V terénu kopírovala citlivě, jen v rychlých pasážích byl její zpětný krok opět trochu živější. Zdvih 100mm byl dostatečný i pro těžší sjezdy.
Prudké a technické pasáže byly s testovanou konou naprosto v pohodě a když bylo třeba, bike se ochotně odlepil od země a při skocích se velmi dobře ovládal. V dlouhých rychlých sjezdech se kolo chovalo trochu neklidně. Naopak delší táhlá stoupání nebyla problémem a bike stoupal díky hravé geometrii naprosto lehce. Stejně tak si vedl v zatáčkách a těsných průjezdech kolem stromů. Všude jsme se s ním prosmýkli velmi lehce. Jediným omezením byla prudká stoupání. Zadní stavba spolu s kratším představcem prostě dovolily kolu stavět se na zadní i při přenesení váhy jezdce nad řídítka. Všechny naše kousky za jízdy perfektně jistily kotoučové brzdy Hayes. Pláště Nokian si v terénu vedly spolehlivě a ani za mokra nás nenechaly na holičkách. K tuhému rámu by se však hodily snad trochu větší balóny, které by lépe tlumily nárazy. Chod komponentů od Shimana byl bezproblémový, stejně jako tuhost klik Truvativ. Díky výraznému slopingu jsme si na kolo dovolili posadit i testerku, která si pohodlný posed i živější chování kola chválila.

Kdo pojede na koně?
Na dostihy snad nikdo, ale na rychlou a pohodlnou celodenní vyjížďku na koně může jet každý, kdo se chce na kole hlavně bavit. Caldera snese jak velkou dávku kilometrů, tak dovádění někde v lese. Hodila by se i na skákání na dirtech nebo freeridové dovádění, ale tam bychom doporučili vyměnit vidlici za lepší model. Jinak hodnotíme calderu jako výborné kolo pro hravé ježdění.

Americký Trek se vloni posedmé proslavil jako výrobce kol pro vítěze Tour de France. Karbon, tedy tentýž materiál, jaký dovezl již sedmkrát Lance Armstronga na Champs Elysées pro vavříny, však může dovézt k medailím i bikery. Zkratka OCLV, souhrnně označující technologii výroby karbonových rámů Trek, je totiž vidět i na horských kolech. Do testu jsme si teď před sezónou vybrali druhý nejvyšší model celoodpruženého crosscountryového bajku Top Fuel, jenž disponuje 80mm zdvihu na předním i zadním kole. Rám je nově postaven z karbonových trubek technologií OCLV 110, kdy číslovka označuje 110 gramů karbonových vláken na metr čtvereční. Rám je vyráběn technologií, kdy se spojuje z několika částí. Přesto se na pohled tváří jako klasický monocoque. Tím se docílí ještě lepší kontroly při výrobě. Dosavadní karbonový Fuel byl postaven technologií OCLV 150, letošní provedení se tedy může pochlubit nižší hmotností.

Tvary a profily
Hlavním optickým znakem rámů OCLV je mohutná přední část u hlavové trubky, z níž vychází spodní a horní rámová trubka. Celek je velmi tuhý a dovolíme si říci, že i pěkný. Spodní trubka mění svůj profil směrem ke středovému složení. Nahoře je oválný vertikálně, směrem dolů se tvar pozvolna zplošťuje horizontálně. Důvod je jasný – poskytnout co největší boční tuhost. Horní rámová trubka má profil kruhový, stejně tak jako sedlová. Na ní je zezadu připevněn plát, jenž drží čep přepákování zvnějšku, takže je možné zasunout sedlovku zhruba do dvou třetin její délky. Velmi kladně jsme hodnotili těsnost sedlové trubky, která zabraňovala jinak běžnému zajíždění sedlovky do rámu. Přímo v sedlové trubce je na úrovni prostředního převodníku umístěn hlavní čep. Na něm je připevněna zadní stavba, která je také vyrobena z karbonu, i když zde se nejedná o OCLV 110, ale karbon s hustší strukturou. Odpružení je přepákováno vahadlem RockerLink a dává 80mm zdvihu.

Odpružení
Vahadlo působí na vzduchový tlumič Rock Shox MC3. Ten disponuje  tlumením Motion Control, u něhož je možné nastavit kompresi a tedy i práh odtržení. Tlumič se dá buď úplně zavřít, nebo plynule snižovat jeho imunitu vůči silám, pocházejícím od jezdce, až po plný chod. Vpředu pruží vzduchový Rock Shox SID Team, jenž poskytuje 63 nebo 80mm zdvihu. Uvnitř vidlice jsou dvě vzduchové komory, které fungují v harmonii s olejovým tlumením Pure. U něj je také možné kromě odskoku nastavit i kompresi. Obě jednotky je navíc možné ovládat najednou z řidítek jednou páčkou u levé ruky. Ta buď tlumiče otevře na plný chod, nebo vidlici úplně uzavře a tlumič uvede do nastavené úrovně komprese.

Osazení
U treka se logicky počítá s komponenty Bontrager. Není tomu jinak ani u typu Top Fuel 98, kde najdeme karbonové vlaštovky a sedlovku, dále duralový představec a velmi pohodlné sedlo. V režii Keitha Bontragera jsou ještě zapletená kola Race Lite Tubeless a pláště Revolt SuperX. Ty jsou Tubeless Ready, tedy připraveny pro bezdušový kit, jenž se dá asi za čtyři stovky dokoupit a vyjmutím duší tak snížit hmotnost kol o dalších asi 150 gramů. Mechanické komponenty pohonu patří do sady Deore XT japonského shimana, včetně dualů a hydraulických kotoučovek. Zajímavostí je však kazeta SRAM ze sady X.0 s červeným unašečem.

Jízda na stíhačce
Trek se zdá při prvním nasednutí kratší a tak velmi obratný a hravý. Jízda pak tento dojem dokonale potvrdí. Hmotnost kola je 12 kilo, což je v normě a jízda je tak celkem svižná. Na asfaltu se ideálně prozkouší tuhost rámu. Se zablokovanými pružícími jednotkami je oproti hliníkovému modelu Fuel cítit lepší pochytání vibrací, které má na svědomí právě karbonový rám, sedlovka a řidítka. Jinak je ale i při jízdě po rovině lepší zablokovat pouze vidlici a zadní tlumič nastavit na nižší práh odtržení, který rámu nedovolí propružovat vlivem šlapání, ale vychytá aspoň větší rázy v cestě (díry a podobně). Při silovém šlapání také dochází k tomu, že zablokovaný rám reaguje na pohyb jezdce vsedě zpětnou odezvou, takže je lepší nechat tlumič aspoň trochu pružit. Výkon je i tak raketový, Top Fuel jede kupředu jak o život. Žádký úbytek síly rozhodně není znát, přínos pohodlí však ano.
Ve výjezdu je Trek dost živý, takže má v prudkém kopci tendenci si sám vybírat stopu a jezdec musí být obezřetnější. Pokud se do výjezdu obě jednotky otevřou, Top Fuel se odmění mnohem kultivovanějším projevem a nechá si lépe říci, kam jet. I po zařazení malého převodníku se dá stále slušně šlapat, aniž by se nepříjemně pohupovala zadní stavba. Předek se zvedá až v úplně prudkém stoupání na hranici výjezdnosti, ale pokud je to žádoucí, je to skvělá vlastnost. Pokud je totiž v cestě překážka, přední kolo se na ni zvedne mnohem snáze, než u delších kol. V každém případě se však dá na chování kola velmi rychle zvyknout a využívat jeho předností.
Ve sjezdu se kladně projeví několik faktorů. Jednak je kolo slušně ovladatelné, dobře točí a nechá si hodně líbit. Ve vysokých rychlostech by mohla být jeho obratnost na obtíž, ale díky odpružení a ještě k tomu tlumení vibrací rámem se dá s kolem dobře domluvit. Navíc široké vlaštovky pomůžou stroj lépe ukočírovat i v hodně rychlém sjezdu. Zadek za sedlo se dá velmi jednoduše přesunout, zde také nebude problém. Zadní stavba v otevřeném režimu slušně pobírá většinu nerovností a při správném nastavení tlaku v pohodě pracuje. Při prudkém brzdění jsme nepozorovali žádné tuhnutí zadní stavby.

Pouze na pilotní průkaz
Pokud hledáte nekompromisní závodní stroj, zcela určitě ho naleznete v Treku Top Fuel. Tato stíhačka vás ráda a ochotně doveze k vítězství v závodě s těžkým terénem, kde se často střídá povrch. Výkon odpružení je přesně vyladěn pro jezdivé disciplíny, kde Top Fuel poskytne nekompromisní záběr a svižnou jízdu, k níž dá jako přídavek ještě skvělou ovladatelnost. Ale nic není zadarmo a tak za tento skutečně výkonný a vychytaný stroj zaplatíte 129 990Kč.

Naším testem prošel silniční krasavec Wilier Thor s celokarbonovým rámem osazeným novou generací sady Shimano 105. Toto kolo nás okamžitě oslovilo nejen svým designem, pro tuto italskou značku charakteristickým, ale i svým projevem. S kolem jsme strávili několik dní, najeli jsme na něm přes dvě stě kilometrů a vraceli jsme ho opravdu neradi. Již po první jízdě nám přirostlo k srdci. Je to čistokrevný závoďák tělem i duší. A že je na něm použita sada Shimano 105 a my jej přesto řadíme mezi závodní kola? Současná stopětka je na závodní nasazení připravena. Pokud ji srovnáme například s předchozí generací ultegry, tak nabízí podstatně lepší vlastnosti dané nekompromisní sestavou klik, desetistupňovou kazetou a bezchybným ovládáním řazení i brzd. A jestliže hned na začátku takto chválíme osazení, které je po funkční stránce vlastně totožné s nejvyšší sadou Dura-Ace, sestava rámu s vidlicí nás také nezklamala. Za cenu 68 900 korun získáte nekompromisní rám, jenž by si skvěle rozuměl i s nejvyššími sadami Shimano či Campagnolo. Nová stopětka mu ale rozhodně ostudu nedělá.

Žádné výstřelky
Celokarbonový monocoque rám se na první pohled tváří hodně klasicky. Kulatý profil hlavních rámových trubek je narušen jen decentním podélným žlábkem vedeným zboku po přední části spodní i horní trubky. Dominantním znakem rámu je pak náznak ploutve v čelní partii předního trojúhelníku. Integrovaná hlava s plynulým tvarovým přechodem do korunky vidlice už dnes na kvalitním silničním kole nikoho nepřekvapí. Masivně se tváří partie okolo středového pouzdra. Zadní stavba vzhledem k mohutnosti předního trojúhelníku působí relativně subtilně. Spodní ramena jsou pro zvýšení boční tuhosti vybavena speciálním průřezem středové části vzdáleně připomínajícím hrušku. Tato podélná „žebra“ jsou použita i u sedlových vzpěr. Ty mají lehké esovité zprohýbání a ladně přecházejí v monostay dokonale tvarově navazující na sedlovou trubku. To vše podtrhuje grafika použitá na rámu doplněná povedenými logy.
Jediné, co bychom rámu po konstrukční stránce vytkli, je umístění opěrek pro řadící bowdeny na spodní trubce. Ač by to bylo možná při výrobě o něco náročnější, na hlavové trubce by se nám líbily víc.
Přední vidlice kombinuje karbonové nohy s duralovou korunkou a sloupkem. Má výrazně aerodynamický profil nohou s průřezem kapky. Aby dal Wilier jasně najevo, s kým máte tu čest, těsně nad patkami nechybí italská vlaječka. Thor je zkrátka patriot.

Jako raketa
Hmotnost 8,2 kilogramu bez pedálů ve velikosti M rozhodně není špatná. Když se k ní přičte živost kola a vysoká tuhost, navíc podpořená nízkým slopingovým rámem, stojí před vámi stroj, na němž je radost jezdit. V námi testované velikosti bylo kolo zároveň hodně krátké, se závodně postavenou hlavovou trubkou zkrátka muselo nabídnout příkladnou ovladatelnost. Milimetry se rozhodně neplýtvalo ani u zadní stavby. Hmotnost samostatného rámu se podle velikosti pohybuje okolo hodnoty 1300 gramů.
Již první šlápnutí dalo jasně najevo, že Thor je zaměřený na výkon. Velice dobrou akceleraci podpořily i dokonale tuhé kliky s technologií Hollowtech II a kola Shimano WHR 550. Kde by se dalo trochu odlehčit, jsou pláště. Nesou logo Wilier, ale pocházejí od výrobce CST. Ještě o něco snížit obvodovou hmotnost kol by tedy nemělo být nic složitého, již tak skvělá akcelerace by se ještě o něco zlepšila. Tvůrce kola jej předurčil pro závodníky a vyježděné jedince, Thor není nářadím pro začínajícího silničáře. Pakliže máte ovládání kola v malíku, jízdu si v tomto případě skutečně užijete. Okamžitá je reakce na jakýkoliv podnět. Díky krátkému rozvoru si s kolem můžete i ve vysoké rychlosti dělat co chcete. Pozor ale při zatáčení v hodně pomalé rychlosti, tretra se díky krátkému rozvoru může dostat do kontaktu s předním kolem. Použitá geometrie zároveň není neposedná, živost kola je v rozumných mezích. Na závodní posed není nutné si zvykat, kolo padne hned do ruky. Rozumná je i volba představce o délce 10 centimetrů.
Ve výjezdech, ať už krátkých silových nebo dlouhých, je kolo jako doma. Pocit z bezchybného přenosu energie jakoby jezdce ještě nutil, aby přidal. Kola Shimano WHR 550 mají zároveň i velice dobrou aerodynamiku a nečiní tak problémy udržovat vysoké rychlostní průměry i na rovinatějších úsecích. Ve sjezdech znovu vynikne živost kola, pokud jste vyježdění, využijete ji ve svůj prospěch. Jestliže se dostanete do serpentin průjezdných ve velké rychlosti, nejraději byste se dole vrátili a zopakovali byste si je. I při výrazném položení do zatáčky ale nepůsobí Wilier rozlítaně, zkrátka mu důvěřujete. Pouze nesmí být v zatáčkách příliš štěrku, jak tomu občas bylo při našich testovacích jízdách na Karlštejnsku.
A ještě pár slov ke komfortu. Ten označíme jako slušný. Svou práci odvede zadní stavba a především karbonová sedlovka FSA. Slopingová stavba ji umožní výrazné vysunutí, což má logicky kladný vliv na její pohlcování rázů z vozovky. Přední vidlice sestavě rám/sedlovka sekunduje obstojně, karbonový sloupek by ji ale z hlediska pohodlí rozhodně prospěl.

105 a ti druzí
Z nové sady Shimano 105 zaslouží logicky největší pochvalu kliky. Jejich tuhost je famózní. Ani při maximálně silovém nástupu není znát sebemenší vychýlení velkého převodníku. Výborné jsou i brzdy. Jejich výkon je zdařilým kompromisem mezi původním provedením a často kritizovanou jedovatostí současného typu Dura-Ace. Páky Dual Control skvěle padnou do ruky. To se týká především jejich hlavice při opření dlaně. Jediné, co nám až tak úplně nevyhovovalo, byla nutnost příliš silného stisku při odřazování. Je ale pravděpodobné, že s najetými kilometry se jejich chod zjemní. Velice příjemným doplňkem je na sedlové trubce plastová objímka se zobáčkem zabraňující spadnutí řetězu z malého převodníku.
Pokud se pro silniční kolo Wilier Thor rozhodnete, můžete vybírat z osazení Shimano 105 nebo Ultegra. Ze sad Campagnolo je to Veloce, Centaur a Chorus.