Další Kona, kterou jsme osedlali během testu, nás opět přesvědčila o kvalitě této značky s havajskými předky. Model Dawg se v řadě celoodpružených kol nachází přesně mezi již testovanými Kikapu s 10cm a Coilerem s 15cm zdvihem. Zatímco Kikapu je určen na XC a Coiler na all mountain či freeride, Dawg ctí kategorii enduro, tedy zdvih 130 mm a jezdivou geometrii. A hned na začátku musíme uznat, že Dawg je hodně dobré kolo, jehož geometrie i funkce odpružení jsou výborně vyladěny pro rychlou jízdu v náročném terénu. Stejně jako oba výše zmíněné modely skvěle padne do ruky a jeho ochota jet kupředu je omračující.
Trubky
Kona své rámy vaří ze slitiny hliníku Al 7005, kterou si pojmenovala
Kona Clump. Přední rámový trojúhelník tvoří trubky tvarované dnes
již běžným hydroformingem tak, že horní a spodní rámovka přechází
z hranatého profilu u hlavy do kruhového u sedlové trubky. Ta je průchozí
až dolů, což je potěšitelné, vezmeme-li v potaz, že čep přepákování
tlumiče je navařen právě na ní. Tlumič je k rámu připevněn svisle
mezi spodní a sedlovou trubkou pomocí navářky nad středovou mufnou.
Zadní stavba je čtyřramenná, ale na rozdíl od FSR funguje na základě
jednočepové konstrukce s přepákováním. Zadní nába je totiž na vidlici,
druhý čep, spojující patky se vzpěrami, je až nad osou. Vidlice je
asymetrická kvůli řetězu a k přednímu rámovému trojúhelníku je připevněna
pomocí čepu na průmyslech na úrovni malého převodníku za sedlovou
trubkou. Frézované patky jsou bytelné, bez odlehčovacích otvorů. Třetí
čep pak spojuje vzpěry s frézovaným ramenem přepákování, které přes
čtvrtý čep stlačuje vzduchový tlumič Fox Float R. Zdvih zadní stavby
130 mm doplňuje 120 mm na odpružené vidlici Marzocchi EXR Pro. Uvnitř
pracují ocelové pružiny tlumené olejem. Vidlici lze přitvrdit dvěma
vzduchovými komorami, do nichž stačí nafoukat 5-10 PSI, aby výrazně
ztvrdla. Škoda chybějící externí regulace rychlosti odskoku, rychlost
lze změnit pouze interně a změnou viskozity oleje.
Osazení
Model Dawg stojí necelých 50 tisíc. Kromě hodně kvalitního rámu za ně získáme i odpovídající komponenty. Kromě Shimano XT přehazovačky, Deore měniče a řazení se zde na první pohled krásně vyjímají kliky Race Face Ride XC a hydraulické kotoučovky Hayes Nine se 160mm kotouči. Méně obvyklé jsou v našich končinách pláště Nokian. Model NBT o průměru 2,1 má středně vysoký kostičkovaný vzorek a snadno se odvaluje. Celkem obstojně podrží i v prašných zatáčkách. Pláště jsou obuty na ráfcích Sun DS-2 XC od kultovky Sunrims. Komplet kola doplňují komponenty Truvativ, sedlo WTB a pedály, tedy žádnou slabinu zde nehledejme.
Dost teorie
Stejně určitě čekáte, jak Dawga zdrbneme, ale chyba lávky. Pokud si představíme kolo na enduro, tedy na celodenní ježdění v tvrdém terénu, po větších kamenech, přes kořeny, dlouhé štreky po drncajících pěšinách a hranách nad klikatícími se řekami, pak je na trhu pár kol, které se s takovým terénem umí vypořádat. A Dawg je přesně jedním z nich. Když si na něj sedneme, máme pocit, že to kolo známe celý život, nic není ani delší, ani kratší, než má být a perfektně se ovládá. Posed je přesně něco mezi XC a all mountain, úhel hlavy 68 stupňů mluví pro naladění na jízdu z kopce, ale zároveň nebude překážet ani ve stoupání, kolo je dobře ovladatelné a i přes položený úhel hravé. Zadní stavba na průmyslových ložiscích citlivě pruží, při nastavení 150 PSI v tlumiči na 70 kg hmotnosti jezdce je zadek ideálně naladěn, při šlapání se ani nehne, pouze při nájezdu na překážku zapracuje. Může za to systém Propedal, který v tlumiči eliminuje malé síly od jezdce. První jízdu jsme podnikli v lese pod Točnou, kde byly dříve lávky. Výkon Dawga byl v tomto terénu plném příčných kořenů, výmolů, zatáček a můstků přes potok omračující, vyšvihaný, ale vyklepaný kolega na pevném kole absolutně nestíhal. Ono se není co divit, 13 cm zdvihu toho spolyká fakt hodně, takže jízda je maximálně svižná a tak je třeba se pouze soustředit, aby to v zatáčce na mokrých kořenech nepodjelo. Při skoku se dá velmi snadno odhadnout, kdy se propružit v kolenou, aby zadní stavba pomohla vymrštit kolo do nebe. Tuhost rámu je excelentní, stejně tak jako akcelerace i na asfaltu. Dawga jsme dále provětrali na singletracku podél Zeleného potoka nad Pecí pod Sněžkou, kde bylo hodně mokrých šutrů. V tomto terénu byl Dawg ideálním strojem, svižně stoupal a bez řečí pobíral všecko, co leželo v cestě. Celodenní vyjížďka po trati Sudet pak byla absolutně luxusní záležitostí. Sice 14 kg hmotnosti bylo ve výjezdech cítit, ale geometrie rozhodně neubírala nic na výkonu a přední kolo se začalo zvedat až při zařazení nejlehčího převodu v nejprudším úseku Pánovy cesty. Zato sjezdy byly v mžiku za námi a jezdec na konci nebyl zdaleka tak vyklepaný, jako na pevňáku. Únava přišla mnohem později, než na kole bez odpružení. Je to jasné - ve výjezdu je sice cítit hmotnost, ale pružení zase díky kopírování terénu prakticky stále zabírá, takže se jezdec nevysiluje odskakováním zadního kola na překážkách. Výhody ve sjezdu snad není třeba zdůrazňovat.
Dog Eat Dawg
Kona Dawg je jedním slovem špičkový stroj. Nenašli jsme jedinou slabinu, na endurko je absolutně ideálním strojem. Příznivci XC pojetí by si ho mohli případně ještě odlehčit vzduchovou vidlicí a tenčími plášti, stejně tak freerideři by mohli zase nasadit širší balóny a vydat se do hrubšího terénu a Dawg jim vždycky udělá dobrou službu. Od nás dostává jedničku s hvězdičkou.
|