Články - Jízdní kola ŠTĚRBA-KOLA.cz

Energy Transfer System značky Rocky Mountain se objevil již před čtyřmi lety a patří mezi jedno ze skutečně funkčních systémů odpružení, které jezdce při jízdě neobtěžují, ale naopak mu pomáhají. Ve spojení s trubkami firmy Easton, z nichž se rámy vaří přímo v zemi javorového listu, tak vznikají exkluzivní stroje, které jsou ozdobou každých závodů a právem přitahují pohledy ostatních jezdců. O tom jsem se mohl sám přesvědčit, když jsem se s oranžovou ETSX-30 objevil na startu Středečního poháru ve Rtyni.

Energy Transfer System...
...znamená v češtině systém přenosu energie. Na předním rámovém trojúhelníku, jenž ctí klasický tvar z trubek kruhového průřezu (horní rámová má boky zploštěny), je vcelku netradičně po vzoru formule 1 zavěšena zadní stavba pomocí dvou vahadel. V řeči dnešní odpruženářské hantýrky se jedná o virtuální plovoucí čep, ačkoliv spodní rameno je mnohem delší a také výš, než třeba u VPP firmy Santa Cruz. Osa zadního kola tak může pracovat ne po kružnici, ale vertikálně vzhrůru. Tím se eliminuje zasekávání o hrany překážek v terénu, které zadní stavby, pohybující se po kružnici, "cítí" hůře. Zadní stavba ETS, zavěšená na průmyslových ložiscích, je tvořena svařencem trubek a frézovaných bloků. Patky tak vypadají hodně bytelně. Na pohled celý mechanismus působí velmi subtilně, ale nic nespolehlivého by Rocky Mountain do světa nevypustil. Horní vahadlo, připojené dalším čepem k sedlové trubce,tlačí jako páka na tlumič. Výborné je řešení velmi snadné změny zdvihu pomocí rychloupínáku. Zde je možné posunutím tlumiče vpřed či vzad měnit zdvih ve třech polohách - 3,5" (90 mm), 4" (100 mm) a 4,5" (115 mm). Tím, jak se tlumič pohybuje, se také mění páka na něj působící a tím i tvrdost odpružení. Rozdíl v nastavení tlumiče se projeví i na geometrii, hlavový úhel se sklopí zhruba o jeden stupeň. U jednoho stroje tak získáme tři různé jízdní charakteristiky.

Osazení
Na ETSX najdeme přední odpružení od liščí firmy Fox, vzduchovou vidlici Talas R. I zde je možné měnit zdvih mezi 90 a 130 mm. Nastavit délku chodu je možné i za jízdy, a to otáčením kolečka na levé horní části korunky. K žádnému přitvrzení či úpravě komprese tím však nedochází, Talas si díky přítomnosti druhé vzduchové komory stále zachovává příjemnou funkci, kdy se při šlapání nijak významně nepohupuje, a přitom velmi slušně pobírá i malé nerovnosti. Je to i díky absolutně sametovému chodu vnitřních nohou o průměru 32 mm a kvalitnímu olejovému tlumiči, jehož odskok lze také štelovat zvrchu korunky.
Komponentovou skladbu zajišťuje z mechanické části Shimano. Měniče XT a LX patří k osvědčenému a spolehlivému standardu, kdy navíc přehazovačka díky vysoko posazené zadní vidlici nemá do čeho mlátit. Z řady Deore zde najdeme hydraulické kotoučovky a náby. Klikám Race Face Ride XC není co vytknout, dokonale ladí k celku kola jak logem, tak i zpracováním. Stejně tak komponenty Easton patří k tomu lepšímu, co na trhu najdeme a třeba vlaštovky mají velmi pohodlný a přirozený úchop. Na diskových ráfcích Alex TD17 najdeme měkké pláště IRC Mythos, které jsou fajn do mokrých lesů, na suchu však nedrží až tak dobře, jak jsem si představoval. Je to jasné, měkká směs ve spojení s jemnějším vzorkem má tendenci podjet.

Jízda
Posed je hned zpočátku velmi zajímavý, kolo jezdci připadá mohutnější, než skutečně je. Všechno padne do ruky tak, jak má a při nastavení obou pružících jednotek na 90 mm je geometrie hodně jezdivá. Tedy nízko položená řidítka, sklopené úhly a tvrdší tlumič. Při opačném nastavení, tedy 130 mm vpředu a 115 vzadu už je posed mnohem pohodlnější a během ježdění jsem už vidlici znova dolů nepouštěl. Nebylo to totiž třeba. I při 13 centimetrech zdvihu se dá hodně dobře jet a takový zdvih vůbec nepřekáží ani ve výjezdu. Když už jsme u jízdy do kopce, hodně dobře je cítit, jak se zadní stavba vlivem šlapání tlačí k zemi. Když se podíváme na zadní stavbu, řetěz ji má tendenci táhnout k sobě, takže zadní kolo je ve stálém kontaktu se zemí. Jakmile přejedeme i miniaturní nerovnost, díky uložení na průmyslových ložiscích odpružení zapracuje a spolkne ji. Z technických výjezdů se tak stává příjemná projížďka parkem a jezdec má ještě čas (pokud má dost sil) si vychutnávat přírodu. Ve sjezdu pak ETSX promine strašně moc. 115 mm zdvihu je na svižnou technickou jízdu českými lesy plně dostačujících, klidně si vystačíme i se střední polohou tlumiče na 100 mm. Teď samozřejmě nemluvíme o freeridu se skoky a polety. Ovládání kola je velmi snadné, pokud ovšem jezdec do těžkého výjezdu snížil zdvih vidlice na 90 mm, chce to ji vrátit na 130, kdy se geometrie zklidní a posadí víc dozadu. Funkce odpružení je celkem dobře předvídatelná a tak se kolo v rukou zručného bajkera stane mocným nástrojem i v konkurenci pevných kol, jejichž jedinou devizou může být nižší hmotnost. ETSX 30 totiž s vybavením ze sportovní kategorie komponentů váží 13,5 kg, což je dobré na maraton či celodenní enduro, ale na superrychlé XC to není. Pak by bylo potřeba se poohlédnout spíš po dražších a lépe vybavených modelech, kdy u nejvyšší 90tky je zadní stavba vyrobena z karbonu. Nicméně musím uznat, že hmotnost kola mě zajímala pouze ve chvíli, kdy jsem jej věšel na váhu. Během závodu jsem si už na nějaké gramy navíc ani nevzpomněl a pouze jsem se nechával unášet neskutečným záběrem a skvělou akcelerací. Přímo při zmiňovaném závodě, kde byly nejen prudké krpály, ale také technické a houpavé sjezdy s neustálým přesunováním těžiště nad kolem, jsem nechal tlumič v poloze na 115 mm a vidlici na 130 a geometrie mi v tomto nastavení přišla ideální. Vůbec jsem neřešil, že kolo nemá ani na jedné jednotce lockout, protože kvalitní konstrukce zadní stavby by tím přestala dělat svou práci. Kolo bylo dostatečně obratné a jediné, co jej limitovalo na prašných cestách plných kamínků, byly pláště, do nichž jsem se nemohl tolik opřít, jako na jiných dezénech. Na kořenech však podržely víc než dobře a tak bude nejlepším řešením dokoupit ještě pláště pro suché povrchy.

Stojí ETSX za to?
Vzhledem k tomu, že se jedná o poměrně exkluzivní stroj renomované značky, který má v sobě několik možností nastavení zdvihu a geometrie, je nad očekávání dostatečně tuhý v krutu, umí stejně dobře zdolat prudká stoupání náročným terénem, jako se bezhlavě pustit z kopce a dobře se ovládá, patří k našim favoritům v segmentu endurově-maratonských kol. Ideální bude pro člověka, který chce univerzální stroj, jenž umí všechno. Pokud vás baví se rychle svézt z kopce, ale umíte se i vydrápat nahoru, mohli byste o ETSX hodně vážně uvažovat. Vaše umění se posune o notný kus dopředu a z každé jízdy se budete vracet s výborným pocitem a těšením na jízdu další. Já se od ETSX nechtěl odtrhnout. Jedinou překážkou tak může být cena 83 990 Kč, kterou však kvalita stroje vyvažuje.

Virtuální čep vládne světu a vpřed ho tlačí i jeden z největších výrobců kol na světě, Giant. Systém odpružení Maestro dokáže mistrovsky potlačit pohupování zadní stavby vlivem šlapání, zatímco terénní nerovnosti spolehlivě pochytá. Naším testem již prošel freeridovo - sjezdový Faith, jenž je na této technologii postaven stejně jako dva další zástupci, Reign a Trance.

Obří Vládce na třetí
Reign, jako prostřední ze tří modelů s Maestrem, poskytuje 150 mm zdvihu zadní stavby, což je docela dost i na enduro a spíš to už zavání freeridem. Nicméně geometrie kola je stavěna právě spíš na jezdivé enduro než skákavý freeride, čemuž odpovídá i komponentová skladba. Přední rámový trojúhelník má hydroformně tvarované trubky, které tvoří velký sloping, takže nad rámem je hodně místa. Sedlová trubka je šikovně prodloužena nad horní rámovou a pojištěna prohnutou vzpěrou. Sedlovka se dá zasunout docela nízko, až k čepu horního vahadla. Spodní část u středu tvoří frézovaná "klec", která ukrývá tlumič a tvoří oporu i pro hlavní čep spodního vahadla. Na první pohled působí celý díl dost subtilně, ale je to pouhé zdání, právě naopak zde výrazně narůstá boční tuhost rámu. Zadní stavba je jeden celek, který je zavěšen právě na oněch dvou vahadlech. Ta mají za úkol měnit kruhový pohyb zadní stavby na vertikální a také nedovolit zadní stavbě, aby se pohupovala vlivem šlapání. Přitom při nájezdu na překážku dojde k jejímu pohlcení.

Výbava
Přesto, že se jedná o základní model, dostal Reign do vínku celkem slušné věno. Vidlice Manitou Splice Elite neurazí, zdvih 130 mm ocelové pružiny je sice o 20 méně, než má zadek, ale enduro nastavení kola vyhovuje. Tlumič je také od Manitou, vzduchový Swinger 3 má v sobě zabudován systém SPV, jenž dokáže sám tlakem vzduchu eliminovat pohupování při šlapání. Tím se docílí spolu se systémem Maestro zdvojeného efektu a tak se rám při jízdě po rovině chová téměř jako pevný. Kliky Race Face Ride XC jsou již v této cenové hladině standardem, samozřejmě vítaným. Brzdy Hayes Sole patří spíše k tomu základnímu v nabídce této americké brzdařské společnosti, hydraulika v nich ovládá pouze jeden píst, druhá destička je napevno. Výkon brzd je na enduro dostačující, ale na freeride by to chtělo spíš dvoupístkové Hayes Nine. Shimano LX už nemá čím překvapit, funguje dobře a bezproblémově. Komponenty od Eastonu jsou fajn a vypadají dobře. Skvělé jsou Hutchinsony, jedou i drží.

V lese
Tento test jsme měli možnost díky ochotě lidí z Progress Cycle pojmout hodně netradičně - svezli jsme se na Reignu v komponentovém vybavení z prodejny, ale dostali jsme na test i tentýž rám poladěný freeridovými komponenty. Sériový model je tedy spíše enduro stroj, jenž skvěle akceleruje, tahem řetězu se totiž zadní stavba znehybní a dojem z jízdy je skoro jako na pevném kole. V terénu však rázy odspodu působí ve vertikálním směru, takže na rozdíl od horizontálního tahu řetězu vliv na odpružení mají a stlačí ho. Velikost rázu, který zadní stavbu otevře, je navíc možné nastavit tlakem v komoře SPV tlumiče, což určitě ocení švihově zaměření borci. Středně dlouhý představec, trojpřevodník a vidlice na 130 mm nahrává právě jezdcům, co se na celodenních túrách v hlubokých lesích nebojí prozkoumávat neobjevené stezky. Tam jim 15 cm zdvihu přijde k duhu. Kolo obstojně stoupá. Ačkoliv se zadek vlivem šlapání nepohupuje, přesto při přejezdu překážky funguje jako klasické celopéro a pomáhá ve výjezdu stálým kontaktem s povrchem. Ve sjezdu pak přijde na řadu právě oněch 15 cm zdvihu pod zadkem, které dovolí sjet i těžké sjezdy, ačkoliv třeba na klasické DH trati si již sáhne na dno. Druhou možností bylo otestovat kolo, které bylo na témže rámu postaveno do freeridova. Vpředu byla vidlice Manitou Stance se 150 mm, krátký představec s vlaštovkami Answer, kotouče Hayes HFX s 200 mm kotouči a platformové pedály. Celé kolo se mírně zaklonilo, střed se o kousíček zvedl a ovládání díky kratšímu představci ještě zlepšilo. Na tomto stroji jsme absolvovali i drsný sjezd kamenitým korytem, kde běžně testujeme sjezďáky. Celou trať Reign ustál s přehledem, což připisujeme nejen zdvihu, ale i celkovému poladění kola s výkonnějšími brzdami a sametovým chodem přední vidlice. Navíc polety byly na tomto 15,5 kg vážícím stroji mnohem snadnější, stejně tak jako jízda ve slopestyle parku na dirtech, lávkách a bednách. Není divu, že reign s přehledem zdolal i trať Red Bull District Ride, o níž jsme psali v předminulém čísle. Nad rámem je totiž dostatek místa i pro kankán, rozjezd na překážku je mnohem snazší, než třeba na čtyřčepových strojích, které pohltí kousek každého šlápnutí a manévrování na reignu je díky středně dlouhému rámu více než slušné.

Jdete do něj?
Pokud bychom měli Giant Reign pojmenovat jedním slovem, vybrali bychom "všeuměl". Jeho univerzální geometrie se vypořádá jak s celodenním výletem, tak i s drsnějším sjezdem, skoky na dirtech či v bikeparku. Zadní stavba, která se pod šlapáním tváří jako tuhá, umožní klidnou a rychlou jízdu, ale jakmile přijdou ke slovu zdvihy, probudí se v reignu zvíře, které se nekompromisně pustí do své kořisti - terénu. Za necelých 50 tisíc získáte kámoše do nepohody, který přináší do bikování novou dimenzi.

Okolo nového přírůstku do rodiny kanónů je hned od jeho představení dost ruš(h)no. Nikdo nemůže odolat jeho sex-appealu a novináři se v sousedních zemích skoro poprali o to, kdo jako první přinese exkluzivní test. U nás jsme jej získali do testu jako první my a nenechali jsme jej celé tři dny odpočinout.

Strohá fakta
Německá značka Ghost má ve své nabídce celoodpružených kol hned tři systémy odpružení. My jsme tentokrát testovali ten nejjednodušší, a to jednočepový se zdvihem 130 milimetrů.
Základem modelu ASX 5100 je duralový rám ze slitiny řady 7005 s přívlastkem db, což znamená, že trubky mají v méně exponovaných místech zeslabenou stěnu. Horní a spodní rámová trubka přecházejí z kulatého profilu u sedlovky do obdélníkového u hlavy, přičemž na hlavovou trubku je navařena spodní trubka a ta horní je hned za hlavou napojena dlouhým svarem na ní. Toto řešení má zajistit větší tuhost, čemuž ještě napomáhá plochá výztuha pod hlavou a trojúhelník navařený před sedlovou trubkou. Ta je přerušená a rozděluje se na dvě ramena, mezi kterými prochází tlumič. Ramena jsou napojena na další plochou výztuhu, která obepíná spodní rámovou trubku a nese čep pro napojení zadní kyvky a držák tlumiče se dvěma otvory pro změnu geometrie. Čep má zhruba 3 centimetry v průměru, což mu dává solidní tuhost a uvnitř skrývá průmyslové ložisko. Je umístěn těsně pod úrovní středního převodníku, takže při jízdě na "kašpárka" by měl tah řetězu působit proti propružování. Zadní asymetrickou kyvku tvoří čtyři ramena s běžnými patkami, které jsou dnes k vidění u více značek. Zajímavě vypadá ale vedení bowdenů, které jsou vcelku a prochází navařenými očky, což zase tak běžné není. Rám je vyveden v šedé XTR barvě na přední části a leštěné na zadní a kyvce.

Osazení
To nejdůležitější po rámu je samozřejmě vidlice, tady se o žehlení nerovností stará pružinová Manitou Splice Super s plynulou regulací zdvihu ze 100 na 130 milimetrů plastovým kolečkem na korunce levé nohy a tlumením Fluid Flow s regulací na spodku nohy pravé. Zadní vzduchový tlumič X-fusion s vnější regulací odskoku postrádá možnost nastavení tlaku v negativní komoře, což se bohužel projevuje na jízdních vlastnostech. Komponentová skladba je až na brzdy plně v rukou Shimana. Řazení obstarává komplet sada Deore, jako bonus je přehazovačka z vyšší sady Deore XT. Kliky taktéž Deore na Octalink ose. Při brzdění se jezdec může spolehnout na hydraulické kotoučovky Magura Julie a vzorek plášťů Schwalbe Sport Albert o šířce 2,25 palce. Ty jsou obuty na černých ráfcích Mavic 317 disc, zapletených černými dráty DT Swiss do nábojů Deore, které jsou bohužel stříbrné. To trochu kazí estetický dojem a navíc jde o levnější verzi bez gumové prachovky, což je na kole za 36 000 Kč trochu zbytečné šetření. Ostatní díly, jako středně prohnutá řidítka, sedlovka i představec, nesou vlastní logo GID. Na sedlovce je navléknut duralový kroužek se zajišťovacím červíkem, který se nastaví podle maximálního zasunutí sedlovky tak, aby sedlovka nemohla náhodou narazit do tlumiče a poškodit jej, jednoduché a velmi praktické. Majitelé uražených regulací tlumičů, nechť si něco podobného obstarají. Sedlo Selle Italia Nitrox svým tvarem přesně ladí ke kolu i k jeho zaměření na lehčí enduro a maraton.

Vytřást duši z ducha
Protože Ghost znamená v angličtině duch, zkusili jsme z něho tu duši opravdu vytřást. Protáhli jsme ho terénem Orlických hor. Díky absenci nášlapných pedálů jsme namontovali vlastní freeridové platformy, abychom se mohli pustit do techničtějších míst. Po nasednutí velmi příjemně padla do rukou řídítka, jejich spíše XC prohnutí nedostává posed do příliš vzpřímené polohy, ale v techničtějších sjezdech jsou dostačující. Mírně zahnuté konce pak nijak nenutí přehmatávat ani při delší jízdě, za ergonomii mají od nás jedničku. Sedlo Nitrox je pohodlné a lehce si na něj jezdec po chvilce zvykne. Po prvních metrech je cítit, že kolo potřebuje vyladit pružící jednotky, ke slovu se dostává pumpa na tlumič a vše je v pořádku, jen je znát horší kopírování drobných nerovností, díky absenci negativní komory. Ta má za úkol pomáhat v začátcích zdvihu a učinit tak tlumič citlivější. ASX-ko ale není extra pohodlný freeride, nýbrž švihově zaměřené enduro, takže musíme obětovat trochu pohodlí pro rychlejší jízdu. Přední vidlice chodí plynule, bohužel při osedlání jezdcem o váze 90 kilo jde téměř na doraz už při jízdě ze sedla. Na vidlici chybí vnější regulace předpětí pružiny, takže se s tím musíme smířit a těžší jezdci budou muset sáhnout po tvrdší pružině. Počáteční stoupání nás ujistilo, že energie se zbytečně nikam neztrácí a rám je díky výztuhám na všech možných i nemožných místech hodně tuhý a nekroutí se. Při váze 13,9 kilogramů jede celkem svižně, jen ta vidlice nám kazí jízdu ze sedla. V sedě je na lehký převod znát umístění čepu a kolo tolik nehoupe, ve stoje je to trochu horší,ale to je u jednočepových systémů standart. Rychlá jízda po rovině poseté kameny mu celkem svědčí, kolo dobře kopíruje větší nerovnosti a je perfektně obratné. Díky nízko položenému těžišti jde perfektně do zatáčky a nemá tendenci se utrhnout do smyku. Ochotně se odlepí i od země, pokud je potřeba překonat nějaký hlubší výmol. Těch bylo na 4 kilometry dlouhém sjezdu z Vrchmezí až až. Ve sjezdu se ukázala hravá geometrie, kolo nebylo třeba nikam točit násilím, velmi ochotně se nechalo vést, ale nebylo přitom neposedné ve vyšších rychlostech. Geometrie je tedy velmi univerzální, dokonce si nechá líbit i sjíždění hodně prudkých svahů a nemá tendenci jít přes předek. Zde je výhodou hodně místa mezi sedlovkou a tlumičem, takže sedlo lze pro podobné kousky výrazně zasunout a dík jistícímu kroužku bez obav o tlumič. Pláště Schwalbe se ukázaly jako dobrá volba, valivý odpor nebyl ani při šířce 2,25 palce nijak velký a tlumící schopnost byla i u celoodpruženého kola celkem slušná. Vzorek výborně seděl jak na kamenitých cestách, tak i na hlubokém jehličí. Hluboké bláto nečinilo větší problém, samočisticí schopnost byla průměrná. Brzdy Magura fungovaly spolehlivě, jen nebyly tolik ostré a dávkování tak citlivé, to ale vyžaduje delší čas na zajetí. V prudkých sjezdech se u nich ani po přehřátí neprojevovaly žádné potíže. O řazení od Shimana se není třeba rozepisovat, to fungovalo spolehlivě. Jedinou výtku tedy máme k pružicím jednotkám, kde je nutnost optimálního nastavení vidlice podle hmotnosti jezdce.

V duchu pohody
ASX-ko je univerzální kolo pro volnější ježdění, kdy nechcete spurtovat o každý metr, ale chcete si jízdu vychutnat, nehledě na obtížnost terénu. Určitě mu neudělá problém maratón, pokud nemáte vyloženě vítězné ambice, nebo ostrý sjezd, pokud to nebude zrovna Špindl, nebo Boží dar. Pokud tíhnete k enduro stylu ježdění a dáváte přednost jednoduchým systémům odpružení před složitými systémy přepákování, pak je Ghost za 36 390 korun vhodným kandidátem.

Michal Prokop se stal historicky prvním českým mistrem světa v horských kolech a to ve fourcrossu v roce 2003, o rok nato zvítězil i ve světové poháru a v letošním svěťáku skončil druhý. Jak jistě víte, v září se na Mistrovství světa v Livignu zrakvil tak, že místo, aby po závodě dostal na krk zase placku ze zlata, dostal do zlomené nohy šrouby z oceli. Bohužel, díky zranění, které si přivodil už v osmifinále, přišel o možnost utkat se ve finále s největším rivalem Brianem Lopesem, který tak letos opět po letech ukořistil titul nejlepšího střelce planety. Michal však ani v době rehabilitace nezahálí a propaguje fourcross. S manažerem Zdeňkem Pólem se rozhodli nevyužitý stroj Author Prokop 4X model 2005, na němž letos vyhrál několik závodů světového poháru, poskytnout našemu časopisu k otestování. Můžeme tak přinést exkluzivní informace o stroji a materiálu, jenž Michala dovezl ke třem vítězstvím ve Světovém poháru 2005 ve Španělsku, Kanadě a Itálii.

Author Prokop 05
Jasně, 99 % úspěchu jsou samozřejmě především jezdcovy kvality a umění. Ale bez pořádného kola by ani sebelepší rider nemohl konkurovat soupeřům se špičkovým vybavením. A tak na Michalově kole najdeme skutečně jen to nejlepší, co se na 4X dá použít. Třeba přehazovačka, kazeta a řetěz nesou nápisy Shimano Dura-Ace. Když jsou ideální pro Lance, budou dobře sloužit i Michalovi. Při fourcrossu je základem absolutní spoleh na pohon, protože agresivní start s prudkým šlapáním je tím nejdůležitějším pro následný průběh celého závodu. A ve startech někdy bývají fourcrossaři dokonce lepší, než silničáři (Brian Lopes to kdysi naklepal všem soupeřům ve spurtu na 200 metrů). Srdcem Michalova kola je rám Author Prokop druhé generace. Po padesátce replik loňského modelu se jen zaprášilo, ale prodávat by se měly i příští rok. Závodní model roku 2005 má oproti prodávané replice nové trubky hlavního rámového trojúhelníku, které jsou upraveny hydroformingem a pochází z XC řady Author Respect Series. Cílem bylo snížení hmotnosti při minimálně stejné pevnosti. Letošní Michalův rám má hlavovou trubku pro integrované hlavové složení a návarek pro vodítka typu ISCG. Musíme dát za pravdu stavitelům rámu, že je rám neskutečně tuhý, což se velmi kladně projeví na přenosu sil na zadní kolo a terén. Geometrie je totožná jako u prodávaného rámu, takže hlava má úhel 69° a sedlovka 72°, horní rámová trubka měří 548 mm a zadní stavba je 420 mm krátká. Díky tomu všemu dohromady je kolo dobře ovladatelné, hravé, ale ve větších rychlostech příkladně klidné. Kratší stavba umožní snadné zvednutí na zadní, ale zase se nedá říct, že by jezdec padal na záda. Při startech pomáhá i systém SPV v odpružené vidlici Manitou Minute, v němž měl Michal nafoukáno 120 PSI. V hlavní komoře jsme naměřili 150 PSI, takže vidlice byla celkem tvrdá a otevřela se až při větších rázech. Její zdvih 80 mm je absolutně dostačující, víc není potřeba. Dalším významným komponentem jsou tuhé kliky TruVativ Holzefeller s jedním převodníkem s 38 zuby a vodítky TruVativ. O přenos síly na terén se starají spolu s rámem a klikami i kola. Na jejich hmotnosti záleží to, jak se jezdci pojede. Michal má proto na svém závoďáku luxusní výplety Duros Team Ti značky Cane Creek s titanovými dráty, jejichž niple jsou zavedeny do nábojů. Tím se sníží rotační hmotnost kol na obvodu, což se projeví lepší akcelerací. Celé výplety mají hodnotu přes dvacet tisíc a na chování kola se to projeví. Kontakt se zemí zprostředkovávají pláště Tioga, vpředu Blue Dragon a vzadu Factory DH o šířce 2,1". Brzdy jsou zde Hayes El Camino, novinka letošní sezóny, na nichž lze kolečkem na páčce upravit výkon. Řidítka dodala Tioga, stejně jako představec a sedlo, které je exkluzivně ozdobenou výšivkou Prokop. Pedály Michal používá Shimano SPD s freeridovou ohrádkou. Má je dost natvrdo, aby se mu nemohlo stát, že by při startu vytrhl nohu z pedálu. Bohužel, přesně to se mu však stalo na Mistrovství světa, kdy si následně zlomil nohu.

Na dráze
Kolo jsme testovali spolu s jedním z našich nejrychlejších juniorů Přemkem Tejchmanem, jenž k našim vlastním poznatkům z jízdy přidal závodní zkušenosti. Jeho celkové hodnocení znělo tak, že se to musí Prokopovi vyhrávat, když má takovou raketu. Author Prokop 4X 05 je dokonale poslušný stroj, který na spadnutí starťáku reaguje absolutně omračujícím výkonem. Kombinace tuhé zadní stavby, lehkých zapletených kol a skvělé trakce plášťů poskytuje maximální oporu a záběr. Rám ve 14" velikosti je dostatečně malý a krátký, aby se s ním dalo obstojně létat a zároveň se na něj člověk 180 cm vysoký v pohodě poskládá, aniž by vypadal jak pavouk. Skoro sjezdový úhel hlavy má na svědomí výborné vedení ve vysokých rychlostech, v malých sevřených zatáčkách však nepřekáží a s kolem se dá velmi slušně manévrovat. Nad rámem je dost místa, takže jezdec si kolo může ve skoku přitáhnout blíž a pak jej zase končetinami tlačit k zemi. A říkali jsme už, že je celé kolo příkladně tuhé?

Pro koho ještě?
Pokud hledáte kolo na celodenní ježdění po lese s třímístnou cifrou ujeté vzdálenosti na tacháku, asi Prokop 4X nebude pro vás to pravé ořechové. Ale pokud trávíte každý víkend mezi hliněnými boulemi s integrálkou na hlavě a máte ambice mámě doma často ukazovat kovové placky na krku, asi byste měli hodit očko po rámu Author Prokop 4X 04, který má s námi testovaným bikem hodně společného. Získáte tak kolo, na němž se dá vyhrávat ve svěťáku, je několikaletým vývojem vyladěné takřka k dokonalosti a nesnese žádné kompromisy. Bude to mít akorát jeden háček - když neprojdete sítem vyřazovacího pavouka, nebudete moct vinu svalovat na kolo. Když na něm může vyhrávat Michal, proč byste nemohli vy? Cena rámu je 5970 Kč a kromě profilu rámových trubek je na chlup stejný, jako Michalova raketa.